Procháskův lesopark aneb smetiště novodobého umění

Dodnes denně trpím při pohledu na zničené koryto potoka kolem Mariánského mlýna (Gabčíkovo nad lomem), jehož realizaci posvětila místní radnice.

Nechci a neskousnu záměr radnice zničit část parku, kudy chodím domů, obludáriem vyřazených soch či děl z Mikulovských výtvarných sympózií „dílna“.

Pochopím nutnost upravit pěšiny, prořezat stromy, usadit lavičky. Snad po sto letech se část Mikulova dočká úpravy zeleně, která je financována z dotačních titulů. Ale odložit sem výtvarné dílo, které se zde objevilo jako první, evokuje v návštěvnících parku na první pohled spíše opičí dráhu pro nepřizpůsobivé menšiny a děti.

Kdo ponese odpovědnost za úrazy dětí, které si zde hrávají? Myslím si, že daleko vhodnější prostor pro tyto nyní zmetky, lze najít za bydlištěm pana Krále v parčíku u hřbitova, kde to bude mít mistr pod palcem. Anebo je pietně uložme na dno místního jezera a až zde vznikne plánované jeviště a podvodní tunel s pohledem pod vodu, můžeme zažádat o zápis památky do UNESCA, pardon, UFO.

Dále mne mrzí, proč byly zničeny dva krásné remízky za garážemi v této lokalitě. Má zde být vysázen vinohrad – dokonce biovinohrad. Spousta vinohradů již roky leží ladem za bývalými kasárnami směrem na Milovice. Proč je nevyvlastníte, nemusely se sadit nové vinohrady.

Obyvatelé Mikulova, přijďte se podívat, co „krásného nového“ se vytváří v parku u lomu a vyjádřete svůj názor.

Prosím nechte přírodu přírodě!

Zdeněk Jandík, Mariánský mlýn 1, Mikulov