Napoleonský gourmet festival. Několik poznámek na okraj.

První červnový víkend je v Mikulově zasvěcen kvalitnímu jídlu a pití, neboť se zde koná šestý ročník Mikulovského gourmet festivalu. Ten letošní je z propagačních důvodů zasvěcen napoleonským válkám, zejména přítomnosti císaře Napoleona I. v Mikulově v roce 1805. Podle vyjádření pořadatelů zde měl císař Francouzů společně s mírovými vyjednavači poobědvat v zámeckém salónku kohoutka na víně. Osobnost císaře Napoleona I. je pro místa s ním spojená velkým turistickým lákadlem, leč ani reklama by se neměla opírat o smyšlenky a nepravdy, protože na výše řečeném není pravda vůbec nic.

Napoleon I. v Mikulově v roce 1805, pravda, byl. Zastavil se 12. prosince 1805 na chvíli na zámku cestou z Brna do Vídně, kam jel právě proto, že se nechtěl zúčastnit mírových jednání, která tou dobou probíhala v Brně. Ač se to totiž traduje, v Mikulově se po bitvě u Slavkova žádná mírová jednání nekonala. Podle podmínek příměří uzavřeného 6. prosince 1805 na slavkovském zámku mezi zástupci Napoleona I. a Františka II. se mělo opravdu v jednání pokračovat v Mikulově. Když však do města zástupci obou stran 7. prosince přijeli, zjistili, že situace ve městě i na zámku není pro jednání vhodná. Město bylo přeplněno zdravými i raněnými vojáky, přímo na zámku byl zřízen lazaret pro raněné Rusy a Rakušany. Hned téhož dne také vyslanci z Mikulova odjeli a dohodli se, že se jednat bude v Brně. Tam však záhy vypukla epidemie tyfu, kvůli které byla jednání přesunuta do Prešpurku, dnešní Bratislavy, a ukončena 26. prosince podpisem mírové smlouvy.

Jak vidno, Napoleon byl v Mikulově o několik dní později než vyslanci, za Francii jím byl ministr zahraničních věcí Charles Maurice Talleyrand-Périgord, za habsburskou monarchii Ignaz, hrabě Gyulay a Johann, hrabě Stadion, s nimiž se plánovitě sejít vůbec nechtěl (Stadiona neměl Napoleon rád) a také nesešel. Natož, aby s nimi obědval. Zda na zámku poobědval a pokud ano, tak co se podávalo, prameny neříkají. Strávil zde ovšem několik hodin, takže je dost pravděpodobné, že něco k jídlu dostal.

Nic proti tomu připomínat si osobnost slavného císaře, zkusme si však uvědomit, že po téměř celou dobu své vlády byl našemu panovníkovi nepřítelem a dvakrát jeho armáda okupovala jižní Moravu a ožebračovala místní obyvatele. Nemluvě o tisících zemřelých, kteří lemují Napoleonovu cestu za slávou, z nichž někteří nalezli místo svého posledního odpočinku právě v Mikulově.

Co říci na závěr? Když se chceme kvalitně a dobře najíst, zvolíme si kuchyni profesionála a odborníka. A tak by to mělo být i s dějinami. Snažit se zjistit pravdu a ne jen účelově využívat.

Miroslav Svoboda