Reakce na Okénko Městské policie

V březnovém vydání Zpravodaje města Mikulov našeho pravidelného čtenáře a občasného dopisovatele Ivana Ochabu zaujal příspěvek v rubrice Okénko Městské policie, na které reaguje.

„Jedinou starostí těchto problémových osob bylo lelkování a klábosení za doprovodu prolévaní hrdel krabicovým vínem.“
Hm. Teda bývalí kolegovia z ulice pokračujú v tradičných rituáloch. A zo základného tábora sa presunuli do tábora vrcholového. To sú mi teda veci. Myslím si, že sa preto netreba na nich hnevať. Väčšina z nich má totiž v dokladoch zapísanú najlepšiu mikulovskú adresu – Námestie 1. Kto by takú nechcel? A tak si teda asi chlapci myslia, že sú pred svojim barákom na svojom dvore.To by možno vysvetľovalo i to ich  okrikovanie okoloidúcich a močenie. Ale vážne. Samozrejme je takéto konanie nevhodné. Keď si tak spomínam, ja som sa pri takýchto prejavoch jednoducho od nich vzdialil. Kolektív si toho ani nevšimol. Alebo naopak všimol a niesol to veľmi ťažko. Najmä vtedy, keď som bol náhodou vlastníkom cigariet a nejakej tej fľašky.
P.S: Každý bezdomovec by asi chcel mať svoj maličký domček s maličkým okienkom. A keď nie, tak mu stačí aspoň okienko mestskej polície.
P.P.S: Veľmi sa zasa teším do Mikulova. A zda mi potom nejaká sympatická mikulovská občianka vysvetlí, čo je to to „lelkování“.

 Ivan Ochaba