Spisovatelé a obyvatelé Mikulova si mají navzájem co dát
Mikulov v básních i v próze. Spisovatelky a spisovatelé z České republiky i ze zahraničí žijící po dobu jednoho měsíce v našem městě, nasávající jeho atmosféru, potkávající se s místními lidmi a inspirující se zdejším geniem loci. Taková je myšlenka rezidenčního bytu pro spisovatele, který by měl v Mikulově fungovat následující tři roky v souvislosti s čestným hostováním České republiky na knižním veletrhu ve Frankfurtu v roce 2026, kde by se měl projekt i město Mikulov prezentovat. Více nám řekne Petr Šesták, který nejenže má jako úspěšný spisovatel s rezidenčními pobyty osobní zkušenost, ale také má za Mikulovskou rozvojovou projekt rezidenčního bytu v Mikulově na starosti.
Jak bude rezidenční byt fungovat?
Idea tvůrčích rezidenčních pobytů je poskytnout autorům dostatek prostoru a času, aby mohli intenzivně psát, trochu se uzavřít před světem, vymanit se z každodenního prostředí. Pro tvůrčí proces je taková podpora velmi důležitá a podobné rezidence fungují po celém světě, Mikulov tak potvrdí svoje renomé kulturního centra s mezinárodním přesahem. Pro účely rezidencí jsme vytipovali městský byt v centru Mikulova, který není příliš vhodný pro dlouhodobé bydlení, ale pro krátkodobé pracovní pobyty spisovatelů je ideální. Tento rok by se v něm mělo vystřídat minimálně deset autorů na měsíční pobyty.
Na jaké autory se můžeme těšit?
Výběr autorů necháváme na našich partnerech, kteří budou vypisovat na pobyt výzvy. Všechny přizvané instituce spolupracují se spisovatelskou špičkou a vybírají podle tvůrčího záměru, se kterým autoři o pobyt žádají.
Kteří partneři to jsou?
Je to především České literární centrum, což je přední státní organizace, která podporuje českou literární tvorbu, prezentuje ji u nás i v zahraničí a s podobnými rezidencemi má řadu zkušeností. Jsem také moc rád, že se podařilo přizvat i partnery, kteří k nám vyšlou také zahraniční autory, konkrétně Rakouské kulturní fórum, Rakouskou společnost pro literaturu a Pražský literární dům, který spolupracuje s českými, německými a slovenskými autory. Projekt tedy získává zahraniční rozměr, což v Mikulově, který stojí historicky na křižovatce zemí a kultur, dává hlubší smysl.
V Mikulově mají rezidenční pobyty umělců dlouholetou tradici. Na co konkrétně zde město navazuje?
Mikulov byl obecně vždy městem vzdělanosti a silného kulturního podhoubí. Zdejší Dům spisovatelů byl jeden z mála v republice a fungoval vlastně podobně jako naše rezidence, poskytoval zázemí pro tvorbu i setkávání autorů. Provozovala ho Obec spisovatelů až do devadesátých let, kdy se podobných nemovitostí bohužel zbavila. Rezidence jsme v trochu jiné formě obnovili v roce 2017, protože jsme byli přesvědčeni, že je důležité na tradici Domu spisovatelů navázat a budovat jméno Mikulova jako místa, kde dochází k setkávání. Myslím, že si spisovatelé a obyvatelé města mají navzájem mnoho co dát. Autoři, kteří na rezidence přijedou, mají také za úkol o Mikulově psát, je to tedy zároveň způsob, jak město prezentovat jako autentické místo se silnou komunitou, město, které má svůj vnitřní život a zajímavé obyvatele. Nejen jako krásnou výletní destinaci.
Máme v Mikulově nějakého literáta, který začínal na rezidenci a posléze se stal rezidentem takříkajíc „nafurt“?
Za posledních pět let se na rezidencích v Mikulově i navázaných autorských čteních prezentovala velká část české spisovatelské špičky, například Jaroslav Rudiš, Bianca Bellová, Petr Borkovec, Marek Šindelka, Jan Němec nebo Pavla Horáková. Ti dva poslední se do Mikulova od té doby neustále vracejí, často je tu potkávám, účastní se místních kulturních událostí. Mají tu řekněme přechodné bydliště. Mikulov je už teď významným místem české literární scény!
Kdy přijede první spisovatel/ka?
Rezidence začínají od března 2025 dvěma měsíčními stipendii Českého literárního centra. Půjde tedy o české autory či autorky. V květnu potom budeme mít spisovatele z Rakouska vyslaného rakouskými partnery.
Jak běžné je vůbec pro spisovatelky a spisovatele pobývat v nějakém „cizím“ místě na rezidenci? Jaká je praxe v jiných městech?
Podobné rezidence se u nás pořádají třeba v Broumově. Čeští autoři jezdí také do zahraničí, do Krakova, Budapešti, Lipska, Kremže, ale také třeba do španělské La Coruñi. Z vlastní zkušenosti vím, že je to naprosto zásadní – svůj román Kontinuita parku bych asi nikdy nedopsal nebýt toho, že jsem pobýval na měsíční rezidenci v německém Worpswede. Moci se nějakou delší dobu soustředit jen na psaní a přemýšlení o něm je pro spisovatele v dnešní zrychlené době velmi důležité. Není to luxus, ale základní předpoklad tvorby. Nedávno jsem byl na festivalu se spisovatelem z Islandu, kde funguje silná veřejná podpora tvůrčího procesu. Malinký Island, který má obyvatel jako Brno, sklízí díky podpoře kulturní oblasti světové úspěchy ve filmové, hudební i literární tvorbě. U nás pořád panuje představa, že umění vzniká nejlépe v prekérních podmínkách, což ale není vůbec pravda. Na kultuře si rádi zakládáme, a proto je potřeba ji podporovat.
A z jakých zdrojů je tedy tento projekt financován?
Jak jsem již zmínil, rezidence v Mikulově fungují v rámci programu Čtení Mikulov už od roku 2017, jen v trochu jiné formě. Dosavadní rezidence byly realizovány z rozpočtu Mikulovské rozvojové na zadání města a z tohoto již existujícího rozpočtu bude nově pokryt provoz bytu. Nyní jsme navíc přizvali zmiňované partnery, kteří poskytnou autorům stipendium zahrnující honorář za veřejná vystoupení v Mikulově, autorská čtení pro místní občany a besedy se studenty na gymnáziu. Díky spisovatelskému bytu a partnerům tedy s podobnými výdaji budeme moci pozvat mnohem více autorů na delší pobyty.
Jan Šmikmátor
