ROZHOVOR s autorem projektu Jiřím Marianem, který se osobně vyhlášení výsledků celosvětové soutěže v Teheránu účastnil.
1. Co tomu říkáte, váš projekt ve finále světové prestižní soutěže?
„Velmi si to užívám. Kdyby mně nebylo 65 let, asi bych zpychnul. Ale teď to nehrozí. Už návštěva místa konání letošního ročníku byla zážitkem. Teherán patří k historickým městům, ale také trpí nejvyšším znečištěním vzduchu. Každoročně tam umírají lidé kvůli smogu. Po uvolnění mezinárodních sankcí se na toto dvanáctimilionové město poprvé upírala světová veřejnost. Součástí akce byla i velká ekologická konference. Takže žádné politické téma.”
2. Projekty ve světovém srovnávání byly rozděleny do kategorií voda, země, vzduch, oheň a mládí. Charakterizují vztah k základním živlům planety. Proč byl Váš projekt v kategorii vzduch?
„O tom, do které kategorie bude projekt zařazen, rozhodují poroty a organizátor. V národním kole jsem si vybral kategorii firma. Do světového finále se projekt nehlásí, tam je projekt vybrán a nominován. Podle mého názoru mohl být náš projekt zařazen do kterékoliv sekce. My šetříme vodu, omezujeme oheň, chráníme zemědělskou půdu a samozřejmě vzduch. Redukování produkce skleníkových plynů jsou naše silné zbraně. Na našem projektu je velmi zřetelně oceňované komplexní řešení, které propojuje celou řadu technologií. To asi bylo pro všechny poroty, které se naším projektem zabývaly, to nejpozoruhodnější.“
3. Mysleli jste na vítězství a věřili jste v něj?
„Ne, určitě ne. Vítězství už proběhlo. Nominaci projektu považuji za vrchol úspěchu. Jeho síla je možná v tom, že se dá opakovat. Všude najdete technologie, které spolu souvisí a které se mohou vzájemně doplňovat a výhodně propojit. To, co je na našem projektu originální, je přemýšlení úplně na začátku. Když chci postavit hotel, hledám, jak budu mít levné energie, kde budu brát levné teplo, vodu. Nakonec se všechno dá najít tam, kde je to pro jiné odpadem. Musíme řešení nejprve hledat filozoficky. Technicky pak už je všechno snadno realizovatelné. To už je jenom dispečerská práce, kdy dirigujeme, kam chlad, teplo, energii, vodu atd. pošleme, abychom je nemuseli zmařit, aby posloužily minimálně ještě jednou. A ono to kupodivu jde.
My jsme hotel čtyřhvězdičkové kategorie, který uspokojuje náročnou klientelu. V klasicky řešených podnicích počítají s nároky na vodu a energie kolem 10–12 % z celkových nákladů. My se díky našemu projektu pohybujeme do 5 %.”
4. Peníze se v této soutěži ani tolik nepočítají, tam jde spíš o výkaz ochrany životního prostředí. Umíte spočítat i tuto oblast?
„Vyhodnotil jsem si uplynulé tři roky a rád konstatuji, že jsme naše ovzduší odlehčili o nejméně tisíc tun CO2, který výrobci energie nemuseli kvůli nám vyprodukovat. Jen jedna část – fotovoltaická elektrárna, kterou máme na střechách hotelu – zachránila tři sta tun CO2. Zdůrazňuji to umístění – naše elektrárna je na hotelové střeše, ne na jihomoravských úrodných polích. Dokud máme volné střechy, měla by pole rozhodně sloužit svému základnímu účelu. Protože hlad je také kategorie, která ohrožuje naši planetu!
5. Třídíte odpad?
„Ne, já ho pedantsky rozděluji. Jsem nesnesitelný, vím to o sobě. To je ta moje posedlost. Všechno, co vezmeme do ruky, musí posloužit nejméně dvakrát. Dešťová voda se musí zadržet a využít pro zalévání. A než k tomu dojde, musí v ní ještě plavat ryby. (Máme v nádrži už tři roky asi sto kaprů)! Voda ze sprch musí být nejprve připravena o energii a teplo musí být znovu vráceno do nové vody. A pak přes čistírnu se ještě tato voda vrátí do hotelu a hosté s ní splachují toalety. Sem pitná voda nepatří, i když žijeme ve šťastné zemi, která jí má zatím ještě relativně dost. Například na rozdíl od našich iránských hostitelů. Mimochodem – Irán postoupil do soutěže s největší čistírnou odpadních vod ve střední Asii. Jak příznačné.“
6. Co říkají Vašim „národním Oskarům“ Vaši hosté?
„Jsem příjemně překvapen. Máme ekologicky vzdělané partnery. Hrají s námi. Mně osobně dělají největší radost, hlavně když přijedou, protože každého hosta přepočítám na kWh. Jeho tělo totiž generuje každou hodinu asi 70–100 W/hod, a když je hotel s pěti sty hosty plný, to už je pěkný 50 kW kotlík. Plynové kotle v hotelu však nemáme, to by bylo moc jednoduché. Spálíme plyn a vypustíme teplo do vzduchu. To není naše cesta. My si na střeše vyrobíme spolu se sluncem elektřinu, tou poháníme tepelná čerpadla. Pokud už pracujeme s plynem, pak v kogeneračních jednotkách z něho nejprve vyrobíme ušlechtilejší elektřinu a odpadním teplem topíme nebo ohříváme vodu. Odpadní vzduch jde nejen přes obvyklou rekuperaci, ale ještě ho dorazíme tím, že mu odebereme všechnu energii dalším tepelným čerpadlem. Prostě všechno využít nejméně dvakrát.“
7. Co je u Vás v hotelu Galant nového od doby, kdy E-ON ocenil Váš projekt v roce 2013?
„Rozšířili jsme hotel a přidali jsme do technologií ještě minipivovar. A pochopitelně pracujeme na tom, abychom všechnu energii, i tu z piva, využili. Díky tomu si hosté mohou užívat teplé vířivky a bazén na střeše Galantu i teď v lednu. Je to dobrý pocit.“
8. Kdybyste uspěl i v Teheránu, co byste udělal s 10 000 eury, kterými byl vítězný projekt oceněn?
„Odpovím Vám na akademickou otázku akademicky. Sice by to bylo v souladu s mou filozofií – všechno se musí využít nejméně dvakrát. Ale já už dva národní Oskary mám, takže prakticky? Už vím, kde budou stát dvě nová tepelná čerpadla. V novém – zcela unikátním projektu, který pomalu chystáme. Energeticky soběstačný nezávislý soubor několika desítek malých bytů. Budeme užívat mikulovskou vápencovou skálu jako akumulátor energie. Snad nám to vyjde.“
js, foto archiv hotel Galant
