POHLEDY DO HISTORIE - Stanislav Krátký
Ve Zpravodaji vám přinášíme ohlédnutí do historie.
Navštívíme nejenom zajímavá místa, seznámíme se s rodáky a osobnostmi Mikulova, ale připomene si i souvislosti, které se významně zapsaly do dějin našeho města.
Dnešní díl seriálu pokračuje a je věnován XXV. mikulovskému proboštu prof. Stanislavu Krátkému (*11. 11. 1922 – †13. 11. 2010), který v Mikulově působil od roku 1999 až do své smrti v roce 2010. Význačná kolegiátní kapitula u sv. Václava v Mikulově byla založena kardinálem Dietrichsteinem v roce 1625.
P. Stanislav Krátký, teolog a vysokoškolský pedagog, se narodil 11. 11. 1922 v brněnských Zábrdovicích. V době studií bohosloví byl totálně nasazen v tehdejším Horním Slezsku. Po vysvěcení působil v letech 1946–1956 jako kaplan mj. v brněnských Husovicích, kde mezi jeho žáky patřil také astronom Jiří Grygar či profesor Květoslav Šipr. V roce 1958 byl odsouzen a po dvou letech věznění převážně ve Valdicích byl na amnestii v roce 1960 propuštěn. Poté nesměl vykonávat kněžské povolání a pracoval jako jeřábník a mj. stavěl sídliště v Brně-Lesná. Do pastorace se vrátil až během Pražského jara v roce 1968, kdy se stal administrátorem v Mutěnicích a byl tajně vysvěcen na biskupa.
Ještě během 60. let navázal styky se svým bývalým spolužákem z brněnských studií Felixem Davídkem a začal se podílet na budování podzemní neveřejné církve v tehdejším Československu. Skrytá církev (byl to právě Stanislav Krátký, kdo tento pojem zavedl a teologicky propracoval) měla umožnit existenci křesťanského společenství v duchu evangelia bez kontroly a omezení státu. Cílem bylo vychovat novou, na státním aparátu nezávislou generaci mladých kněží.
Několik dní po obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 byl Stanislav Krátký biskupem Stanislavem Davídkem ordinován na biskupa skryté církve. V následujících letech působil jak ve veřejné, tak ve skryté církvi. Koncem roku 1968 musel změnit působiště a byl ustanoven administrátorem v Kunštátu.
V roce 1969 podnikl cestu do Švýcarska a do Německa, kde se setkal s účastníky Druhého vatikánského koncilu (1962–1965), s teology jako Hans Urs von Balthasar, Charles Journet nebo Hans Küng. Výsledkem této studijní cesty bylo získání docentury na dočasně obnovené Teologické fakultě univerzity v Olomouci. Od října 1969 do května 1970 tam přednášel na téma Druhý vatikánský koncil. V roce 1970 vydal na toto téma i knihu Druhý vatikánský koncil a jeho poselství.
Na podzim roku 1978 byl Stanislav Krátký na nátlak StB přeložen jako administrátor do Hrádku u Znojma v rakousko-moravském pomezí, kde působil až do roku 1999. Krátký však nadále vyučoval, psal skripta a i jinak se podílel na formování budoucích kněží v podzemní církvi.
Po „sametové revoluci“ se intenzivně zapojil do obhajoby a objasňování aktivit skryté církve během komunistické totality. V dubnu 1991 odcestoval do Říma, aby ve Vatikánu podal svědectví o jejím působení v Československu. K předpokládanému spojení skryté církve s církví veřejnou však nedošlo a i Krátkého biskupské svěcení bylo zpochybněno.
Stanislav Krátký se v 90. letech také zasloužil o zrod křesťanského rozhlasového vysílání Rádia Proglas, TV Noe a Společnosti pro evropskou kulturu. Přednášel na bohoslovecké fakultě Palackého univerzity v Olomouci.
V Mikulově působil od roku 1999 a nejvíce si na něm cenil jeho kulturních tradic a současného bohatého kulturního života. Krajské zastupitelstvo Jihomoravského kraje mu v roce 2007 udělilo Cenu Jihomoravského kraje za jeho přínos výchově mládeže a za jeho osobní statečnost v období komunismu. V témže roce mu brněnský biskup Vojtěch Cikrle při příležitosti 230. výročí založení brněnské diecéze udělil za obětavou kněžskou službu medaili sv. Petra a Pavla. V roce 2008 mu pak bylo uděleno čestné občanství města Mikulova.
XXV. mikulovský probošt P. Stanislav Krátký zemřel 13. listopadu 2010 v Rajhradě. Veřejnost i církev se s ním rozloučila v sobotu 20. 11. v kostele sv. Jana Křtitele. Obřad celebroval někdejší disident pražský biskup Václav Malý, přenášela jej televize NOE, zpívali na něm Virtuosi do Mikulov, za občany se s ním rozloučil městský zastupitel MUDr. Slavomír Měšťánek.
js, zdroje: Povídání o Mikulově – Svatopluk Vrbka, Ústav pro studium totalitních režimů