Je důležité podporovat Mikulovské výtvarné sympozium?
V letních měsících letošního roku proběhl již třiadvacátý ročník Mikulovského výtvarného sympozia. Sympozia, kvůli kterému jsem se rozhodl jít studovat na vysokou školu. Sympozia, díky kterému má město ve svých sbírkách přibližně čtyři sta děl od předních českých i zahraničních autorů.
Jak se zdá, současná situace je pro sympozium zlomová. Město Mikulov jedná o přestavbě hasičské zbrojnice na místo, kde by mohla sbírka sympozia dále existovat a být představena širší veřejnosti. Je to však správná volba?
Již několikrát jsem se v Mikulově setkal s názory, které smysl této činnosti zpochybňovaly. Proto jsem se rozhodl vysvětlit, co to vůbec znamená mít takovou sbírku děl a produkovat další ročníky “dílny”.
V České republice je ze zákona stanoveno, že každé státní muzeum a galerie (například Národní galerie) musí vytvářet akviziční činnost, čili nakupovat umělecké předměty jak současných, tak již zemřelých autorů. Důvodem této jejich činnosti je to, že výtvarné umění je jednou ze složek národního uvědomění a identity. To znamená, že stejně jako díla literární či hudební nám pomáhají uvědomit si vlastní jedinečnost a příslušnost k českému národu a pomáhají vychovávat další generace.
Bohužel tato akviziční činnost je v republice v důsledku nedostatečného financování důležitých institucí silně potlačena. Z tohoto důvodu jsou předměty získávány hlavně z pozůstalostí a také z výtvarných sympozií vytvářejících sbírku.
Mikulovské výtvarné sympozium je druhé nejdéle fungující sympozium u nás, hned po kamenosochařském sympoziu v Hořicích. Ovšem množství zastoupených děl v Mikulově již Hořické sochařské sympozium převyšuje. Město Mikulov tak má pravděpodobně největší sbírku současného umění v republice, která není v soukromých rukou. Nejde však pouze o velikost. Mikulov má ve svých sbírkách zastoupeny téměř všechny autory z nejdůležitějších a také finančně nejlépe hodnocených výtvarných skupin jako jsou Tvrdohlaví, Pondělí či Obr. A také autory, kteří opakovaně soutěží o nejprestižnější výtvarné ceny v naší republice či prezentují Českou republiku v zahraničí na nejrůznějších bienále či EXPO. Sbírka také obsahuje nejrůznější práce od pedagogů vysokých výtvarných škol.
Autoři a skupiny zastoupené ve sbírce formují podobu české výtvarné scény a částečně formují i nás samé. Díky sympoziu prošlo Mikulovem více než sto autorů a teoretiků, kteří Mikulov zapsali do mapy významných kulturních měst České republiky.
Důležitější však je, že Mikulov se alespoň na konkrétní část léta mění z města významného pouze historií a vínem na město, kde se přepisuje české kulturní dění. A pomáhá ovlivňovat jak návštěvníky města, tak i místní obyvatele. Ať už přímo jednotlivými ročníky, či pomocí soch rozmístěných po městě. Nesmím také opomenout, že obrazy vytvořené na sympoziu jsou umístěné v ZŠ Hraničářů. Tyto obrazy mohou mikulovské děti doprovázet až po devět let jejich života a ovlivnit jejich mentální vývoj.
Mít však obrazy jen na jedné škole a pár umístěných soch v ulicích nestačí. Důležité je i to, aby se dostala i další díla z depozitáře na denní světlo a lidé se na ně mohli dívat a přemýšlet o nich. Proto je důležité vytvořit solidní výstavní prostor. Sbírka Mikulovského výtvarného sympozia je natolik jedinečná, že může nejuceleněji prezentovat umělecké směry a typy výtvarné produkce v České republice v posledních více než dvaceti letech. Je proto důležité se sbírkou pracovat a vystavovat ji. A to nejen formou zápůjček do jiných institucí, ale vystavovat ji i ve městě jejího vzniku. Ve městě, bez jehož vstřícnosti a velkorysosti by tato díla nikdy nemohla vzniknout a v němž by měla i nadále žít svůj život.
Adam Vrbka, teoretik umění