Boryt barvířský – rostlina se slavnou minulostí - Seriál CHKO Pálava
V souvislosti s letošním borytobraním (vytrháváním nepůvodního borytu barvířského), které se uskuteční v sobotu 13. května na JV svazích Děvína (viz letáčky ve městě), bychom si mohli říci pár zajímavostí o této rostlině.
Boryt barvířský je žlutě kvetoucí brukvovitá rostlina, z níž se v minulosti fermentací listů získávalo modré barvivo – tzv. nepravé neboli německé indigo. Stejně jako pravé indigo (z indigovníku pravého) zmodrá i borytová modř až při kontaktu se vzduchem. Modré nebo purpurové jsou totiž oxidační produkty látek obsažených v pletivech těchto rostlin. Kromě barvení látek mělo nepravé indigo také jiné využití. V dávné historii se podle Caesarových Zápisků o válce galské prý používalo k barvení nahých těl a obličejů keltských válečníků kmene Piktů, a dodávalo jim tak děsivý vzhled.
Borytová modř vystupuje i ve starořeckých pověstech. Na ostrově Lemnu zpracovávaly boryt na barvivo ženy, a jelikož pro jeho výrobu je nutná fermentace v zásaditém prostředí, k čemuž se v té době používala močůvka nebo lidská moč, silně zapáchaly. Jejich muži je odmítali a přivezli si ženy odjinud. S tím se místní ženy nesmířily a proradné muže vyvraždily.
Poptávka po nepravém indigu se zvyšovala od 11. století, kdy byla modrá poprvé použita na roucho Panny Marie, a závratně stoupla ve 13. století, kdy přišla do módy modrá barva v uměleckých odvětvích i v oblékání. Modré pláště – místo dosavadních červených – totiž začali nosit francouzský a anglický panovník. Listy borytu stlačené do kuliček se v té době posílaly lodní dopravou po řekách na trhy do téměř celé Evropy a platily se za ně horentní sumy.
Pravé indigo bylo po mnoho staletí vzácností, dováželo se karavanami z dálného východu. Po objevení cesty kolem Afriky se začalo do Evropy dopravovat po moři ve velkém a poptávka po borytové náhražce postupně klesala. Ve Velké Británii vedl dovoz indického barviva dokonce k lokálním sociálním nepokojům v oblastech, které se zaměřovaly na pěstování a zpracování borytu, a užívání pravého indiga k barvení látek se ještě v 17. století trestalo smrtí. Také v dalších evropských zemích platil zákaz dovozu indiga. Restriktivní opatření států ani "borytové revoluce" v Británii už ale nedokázaly zastavit úpadek pěstování této rostliny. Na našem území se boryt pro barvířské účely pěstoval ještě v 19. století, ale nakonec i zde jeho sláva pominula a v dnešní době už se nepěstuje. Podařilo se mu však zplanět, rozšířit se, a v některých oblastech České republiky se dokonce chová invazně.
Helena Prokošová, Správa CHKO Pálava
