Pálava chroustů plná
Mnozí obyvatelé Mikulova si v minulých týdnech nepochybně všimli desítek mrtvých chroustů na chodnících a ještě většího množství těchto brouků na stromech a v podrostu. Jaro letošního roku se opět nese ve znamení chroustí gradace (jak odborníci označují tzv. „chroustí roky“).
V tomto případě jde o chrousta obecného (Melolontha melolontha), na Pálavě ale žijí ještě další dva druhy – chroust maďalový (M. hippocastani) a ch. opýřený (M. pectoralis).
Kromě nenápadných vnějších rozdílů se tito brouci liší také intervaly, ve kterých přicházejí jejich gradace. U chrousta obecného nastávají „chroustí roky“ ve tříletých periodách, u ch. maďalového ve čtyřletých. Poslední druh, ch. opýřený, je velmi vzácným obyvatelem teplých doubrav a lesostepí a jeho biologie není dosud detailně prostudována.
Chroustí roky jsou tedy zcela přirozenou součástí vývojového cyklu tohoto brouka, nejedná se o přemnožení. Růst larev, tzv. ponrav, je pomalý, a tak trvá pár let, než ponrava doroste do velikosti, při které se může zakuklit. Potravou jsou jí zejména nepříliš výživné kořínky trav a bylin, okusovat může i jemné kořenové vlášení stromů.
Za časů našich babiček patřili chrousti k jaru stejně jako Velikonoce. Lidé s nimi počítali, dobře věděli, kdy přijde další chroustí rok a dokázali se na něj připravit. Hospodáři v těch časech uměli využít každý cenný zdroj, nic nepřišlo nazmar. Ani chrousti. Kromě toho, že sloužili jako krmivo pro domácí zvířata, „přežívají“ v některých krajích dosud i recepty na chroustí polévku. Tučné ponravy v roce před rojením byly zase vítaným zpestřením jídelníčku pro domácí vepře, které lidé v minulosti vypouštěli „na pastvu“ i do lesů. Lesník tímto způsobem chránil les (okusem trpí mladé stromky), hospodář si zadarmo vykrmil prase.
Postupem času byl chroust vnímán už jen jako škůdce a socialistický plánovač v polovině minulého století rozhodl, že u nás žádné škůdce trpět nebudeme. Vyhlásil jim totální válku a nasadil do ní chemické zbraně. Chroust na poměrně dlouhou dobu z naší krajiny prakticky zmizel. Škody v lesních školkách sice poklesly, ale zbytky jedů z této „vítězné“ války si s sebou krajina i my neseme dodnes – otrávená půda a voda, stopy DDT v mateřském mléce.
Návrat chrousta v tomto světle vypadá jako dobrá zpráva, příroda se začíná pomalu zotavovat. Bohužel jen v některých ohledech – množství chemikálií, používaných dnes v zemědělství, po slibném poklesu v 90. letech 20. stol, opět rychle vzrůstá a v některých oblastech lesníci i nadále brojí proti „přemnoženému škůdci“ a požadují letecký zásah. Škodám v lesích však nahrává samotný způsob hospodaření v nich (monokultury, pasečné hospodaření).
Zájemci o tuto problematiku se mohou dozvědět více např. zde: http://www.casopis.ochranaprirody.cz/pece-o-prirodu-a-krajinu/o-nesmrtelnosti-tematu-chroust
Pavel Dedek, zoolog Správy CHKO Pálava
