Když se kácí „neles“ …
Rozsáhlejší kácení vzrostlých stromů ve volné krajině (tedy mimo les) se obvykle neobejde bez emocí, lidé s pozitivním vztahem k přírodě je nesou nelibě a v médiích, na sociálních sítích nebo jen tak u piva se na původce kácení snese vlna nevybíravé kritiky.
Projekt "Obnovní management území národního významu na jižní Moravě", který se na Pálavě a v širokém okolí rozjíždí, s sebou nese na mnoha lokalitách i takové kácení. Na první pohled je to paradoxní – proč ochrana přírody kácí vzrostlé stromy? Proč je nenechají být? Co ptáčci, broučci? Cílem následujícího textu je osvětlit naši motivaci - vysvětlit, že kácení nemusí být vždycky „zločin proti přírodě“, ale naopak prospěšná věc, ze které budou nakonec profitovat i ptáčci a broučci (a mnohé další skupiny rostlin i živočichů).
Pálava není Šumava
Na Pálavě byste těžko hledali místa, která nejsou po tisíciletí intenzivně ovlivňovaná člověkem a zasloužila by si proto přísný bezzásahový režim. Člověk v tomto území přetvářel přírodu od nepaměti (bezpochyby od mladší doby kamenné, pravděpodobně však mnohem dříve) a stal se tak „spoluautorem“ její podoby i mimořádné druhové pestrosti. Dřívější způsoby hospodaření i někdejší tvář Pálavy jsou minulostí, od průmyslové revoluce se postupně měnil přístup člověka ke krajině a změny v obhospodařování zemědělské či lesní půdy se v posledních padesáti letech stupňovaly. Důsledky pro to, co na Pálavě člověk spolu s přírodou vytvářeli po předchozí tisíce let, jsou neblahé. Druhů rostlin i živočichů ubývá, pestrost mizí i na úrovni krajiny - kam se poděly meze, prašné polní cesty, všechna ta malá políčka s různými plodinami, úhory, soliterní stromy i světlé hájky, bohatě kvetoucí okraje polí? Všechny tyhle drobnosti dřív zpestřovaly malebnou krajinu jižní Moravy, v současné době proměněnou v obří jednolité bloky lánů řepky a kukuřice, vinohradů a hustých tmavých lesů.
Světlým lesům hrozí na Pálavě zánik
Jedním z důležitých biotopů, kterým aktuálně hrozí, že zcela zaniknou, jsou dříve běžné světlé lesy. Takové lesy hostily bohaté populace rostlin i živočichů (především hmyzu), které dnes na Pálavě nebo v celé ČR téměř či úplně vyhynuly. Ztmavnutí a zhoustnutí porostů souvisí se změnou způsobu hospodaření - od pařezin, resp. lesů nízkých a středních (produkujících velké množství palivového dříví) směrem k lesu vysokému (hlavním produktem je dřevo stavební).
V současné době je jakákoliv změna ve způsobu obhospodařování lesů věcí nesmírně komplikovanou, je nutné překonávat řadu překážek legislativních i „lidských“ (v myslích lesníků je návrat ke světlejším pařezinám často vnímán jako krok zpět, ústupem z vydobytých pozic, jako cosi primitivního a dávno překonaného). Poslední zbytky pařezin na Pálavě jsou dnes akutně ohroženy převáděním na les vysoký, unikátnímu biotopu tak hrozí definitivní zánik.
Mnohdy tak nezbývá, než hledat nelesní plochy zarostlé za leta absence péče vzrostlými stromy. Takové pozemky nejsou oficiálně vedeny jako les a tudíž se na ně nevztahuje lesní zákon, největší překážka v návratu zašlé slávy světlých hájů.
Invaze z východu i západu
Jiným důvodem pro rozsáhlejší kácení na pozemcích, které spravuje Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, je zákonná povinnost vlastníka pozemku hospodařit na něm tak, aby nezamořoval okolí nežádoucími druhy rostlin. V těchto případech jde opět především o asijské pajasany žlaznaté či akáty (doma jsou v sev. Americe), které se šíří za hranice pozemku a zaplevelují široké okolí.
Zmíněné stromy mají devastující účinky na druhovou pestrost rostlin v podrostu. Tam, kde dříve rostla zajímavá stepní či lesostepní vegetace, najdete nyní jen několik druhů nejběžnějších trav či ruderálních bylin. Jak dokáže pajasan ovládnout prostředí, do kterého se dostane, si můžete snadno ověřit ve všech větších i menších městech, podél železnic, větších silnic i dálnic v celé ČR, Mikulovsko nevyjímaje. Akát je v tomto ohledu podobný pajasanům, navíc dokáže s pomocí symbiontních bakterií na kořenech obohacovat půdu o velká množství dusíku (podobně jako např. další bobovité rostliny - akát je v tomto ohledu jen přerostlá fazole). Díky dotování půdy dusíkem se v akátovém podrostu daří jen takovým druhům rostlin, jako je kopřiva - rostliny náročnější na obsah živin v půdě bez milosti vytlačí všechny ostatní, konkurenčně slabší a povětšinou mnohem vzácnější rostliny. Oba druhy stromů tak zásadní měrou přispívají k ochuzování naší už tak dost ztýrané biodiverzity.
V těchto případech je cílem projektu akáty a pajasany (případně další invazní dřeviny) z našich pozemků úplně odstranit. K tomu ovšem nestačí pouhé odkácení všech vzrostlých jedinců zmíněných druhů. Nutná je následná péče, bez níž by semenáčky ze semenné banky v půdě i kořenových a pařezových výmladků lokalitu zanedlouho opět ovládly. Proto bude nutné šetrným způsobem aplikovat na zmlazení herbicid a oslabovat je pravidelnou sečí či přepásáním. Výsledkem by měla být lokalita prostá všech invazních druhů dřevin, na které zůstanou pouze naše domácí druhy stromů a keřů. Postupem času se na taková místa vrátí i vzácnější druhy rostlin a živočichů.
Odstraňování invazních druhů dřevin i rostlin (např. zlatobýl, třtina křovištní) je jedním ze základních cílů našeho projektu a bude probíhat na všech dotčených lokalitách, v rezervacích i mimo ně.
V menší míře Správa CHKO Pálava vyřezávání dřevin či sečení stepních trávníků provádí již řadu let. V rámci zmíněného rozsáhlého projektu, který bude realizován v letech 2017-2022, budou vyřezávány náletové dřeviny ve větším měřítku a to například na obou bývalých vojenských cvičištích a na Turoldu, částečně pak také například na Šibeničníku nebo na Svatém kopečku. Více se o projektu dovíte na stránkách www.palava.nature.cz v sekci péče o území a krajinu. (http://palava.ochranaprirody.cz/pece-o-uzemi-a-krajinu/prokejt-obnovni-management-uzemi-narodniho-vyznamu-na-jizni-morave/)
Pavel Dedek, S CHKO Pálava
V rámci projektu Obnovní management území národního významu na jižní Moravě budou částečně zredukovány náletové dřeviny např. na vyznačených plochách v PR Turold