Co sužuje naši krajinu? – 3. Degradace půdy
Seriál CHKO Pálava
Je brzké jaro a prší. Déšť však zvlhčí jen několik svrchních centimetrů půdy; většina vody odteče, navíc obohacena o půdní částice, umělá hnojiva a další chemické látky. Na našich polích totiž chybějí travnaté pásy a meze, které by vodu zachycovaly a zabraňovaly vodní erozi. V naší krajině byly dříve hojné aleje a solitérní stromy, které bránily větrné erozi a nadměrnému vysušování půdy. Naprostá většina z nich však z krajiny zmizela a před větrem dnes půdu nic nechrání. Půda je vysilována rychleji než v minulosti a místo komplexního řešení se často volí řešení nejsnadnější, avšak krátkodobé – dodávka dalších chemikálií. Půda je sice umělými hnojivy obohacována o minerální živiny, ale chybí jí organická hmota, která se do ní dříve dostávala s hnojem a při zaorávání zeleného hnojiva a meziplodin. Organická hmota má v půdě nezastupitelnou úlohu – je substrátem pro vznik humusu. Ten v půdě zadržuje vodu a váže živiny, čímž ji udržuje úrodnou.
Zarážející je, že dokonce i pole ležící v CHKO jsou několikrát ročně polévána totálním glyfosátovým herbicidem. Vedle odplevelování se používá pro zamezení růstu meziplodin a k vysoušení plodin před sklizní. Dlouho se tvrdilo, že je tato chemikálie neškodná pro živočichy včetně člověka. Nedávno se však zjistilo, že glyfosát působí negativně na mikroorganismy, které žijí v tělech živočichů a přispívají k obranyschopnosti jejich organismu. Poškození těchto mikrobů vede u živočichů k zánětlivým onemocněním. Koncem loňského roku se proto v EU jednalo o zákazu používání této látky, návrh byl však zatím zamítnut s tím, že se dosud nepodařilo prokázat její karcinogenní účinky. Na důsledky, které má používání glyfosátu na zdraví volně žijících živočichů, a na nutnost jeho omezování poukazují nejenom vědci, ale také myslivci (Myslivost 1/2018). Bez používání herbicidů se dnes neobejdeme, ale u polí ležících v CHKO bychom se o jejich omezení měli rozhodně snažit, a to nejen kvůli zajícům a koroptvím. Chráněná území by měla být skutečnými ostrovy biodiverzity v intenzivně využívané krajině. Měly by v nich proto dostávat prostor k životu i tak zdánlivě bezvýznamné organismy jako polní plevele a hmyz. Bohužel administrativní nástroje Správy CHKO jsou pro vyloučení příliš intenzivních zemědělských technologií použitelné pouze v nejcennějších místech CHKO (I. a II. zóna), a proto žádáme o pomoc.
Místní zemědělci, kteří mají k půdě vztah, o výše zmíněných problémech mnohdy vědí a snaží se jim předcházet. Klíčová je v tomto případě změna přístupu ze strany velkých zemědělských společností, pro které však půda představuje především výrobní prostředek, a proto se z ní snaží vytěžit, co jde. Často až za hranici jejích možností. Řešení této problematiky přenechme politikům a zaměřme se na to, co pro zlepšení stavu naší půdy můžeme udělat my. Dobře zvažme, zda prodat svou půdu velkým zemědělským společnostem, které mají sídlo daleko od našeho regionu. Pokud půdu pronajímáme, měli bychom se zajímat o to, jakým způsobem se na ní hospodaří a jak se to projevuje na jejích vlastnostech. Uvést totiž půdu, zneúrodněnou nevhodným hospodařením, zpět do příznivého stavu je skutečně běh na dlouhou trať. (Seznam zemědělců hospodařících alespoň na části pozemků ekologicky najdete zde: eagri.cz/public/app/eagriapp/EKO/Prehled/.) Navracejme do zemědělské krajiny protierozní prvky – meze, travnaté pásy, aleje, solitérní stromy – a chraňme ty, které v ní zbyly. Pomůžeme tak pozdvihnout nejen kvalitu půdy, ale také kvalitu života v našem regionu.
Helena Prokešová
Literatura
Opatření vedoucí k zamezení biologické degradace půd a zvýšení biodiverzity v suchých oblastech ČR – Petr Salaš et al. (2012)
Prohlédni si tu zemi – Václav Cílek
Respekt 35/2013 – Půda jako zlato
