Historie, příroda a kultura v zámecké zahradě – díl 2. – Oranžerie
Renesanční a barokní zámecké zahrady byly neodmyslitelnou součástí honosných šlechtických sídel. Reprezentativní podobou i využitím podtrhovaly výjimečnost a výsadní postavení svých majitelů a tvůrců. Snoubily v sobě krásu umně tvořené rostlinné scenérie a četných staveb zahradního umění, pro něž bylo typické, že přestože šlo o cenná architektonická či sochařská díla, jejich úloha byla především praktická. Nejinak tomu bylo i v Mikulově. Jednou z dominant zámecké zahrady bývala barokní oranžerie, postavená za knížete Ferdinanda Dietrichsteina v sedmdesátých letech 17. století. Podlouhlou stavbu zděné konstrukce prosvětlenou velkými okny připomíná i Wernerova veduta mikulovského zámku (viz obrázek). Oranžerie sloužila k pěstování a přezimování subtropického ovoce, především pomerančovníků a citroníků. Tyto rostliny, pěstované v květináčích, se v letních měsících vynášely ven do zámecké zahrady. Při ničivém požáru mikulovského zámku roku 1719 byla poškozena i oranžerie. O opravách zničených vstupních dveří a výměně skleněných tabulek a parapetů u oken hovoří zprávy z následujících let, kdy probíhala obnova celého zámku. V první polovině 19. století začala být zámecká zahrada pomalu přetvářena v park anglického stylu. Barokní oranžerie byla zbourána a uvolnila tak prostor pro výstavbu nové okružní kočárové cesty parkem. Při nedávné rekonstrukci zahrady vznikla v místě bývalé oranžerie dřevěná konstrukce, která připomíná svého impozantního předchůdce a současně nabízí návštěvníkům nový intimnější prostor k pořádání akcí nebo k odpočinku.
Projdete-li se celou zámeckou zahradou, přesto k vám vůně citrusů zavane. Je to díky třemdavě bílé a velkému množství aromatických silic v jejích listech a růžových květech. Pokud je dostatečné horko a nefouká, lze dokonce odpařující se silice zapálit. Snad právě zde má kořeny i biblická pověst o hořícím keři. Dostane-li se však silice za slunečného dne na kůži, hrozí spáleniny. Třemdava je vytrvalá, pomalu rostoucí, zákonem chráněná rostlina a její druhový název „bílá“ pochází z barvy kořenů, nikoliv květů. Zástupcem čeledi routovitých, a tedy blízkým příbuzným třemdavě, je nejen routa a citrusy, ale také citronečník trojlistý. Budete-li v botanické zahradě pozorní, podaří se vám tento keř s trny velkými 3–5 cm a s plody podobnými citrusům jistě najít. Plody lze konzumovat, jsou však velmi trpké.
Procházky barokní zahradou brzy oživí záplava květů svatolíny. Tato bylina, používaná už od dob Antiky, má kromě netypických kulovitých žlutých květenství také kontrastní stříbřité olistění. Rostliny tvarujeme v ornamentálních záhonech do podoby nízkého živého plůtku, tento pravidelný řez velmi dobře snáší a udržuje rostlinu vitální. V druhé polovině května (po „Zmrzlých“) vystřídají bíle kvetoucí pomněnky nové výsadby letniček (lososové a bílé cínie, krémové aksamitníky, fialové šalvěje, modré černuchy a stříbřité starčky). V prostředním ornamentálním záhonu, za kašnou, letničky naopak vysejeme, vznikne tak vzdušná pestrá paleta barev kvetoucí od června do zámrazu.
Akce: 9.–10. června proběhne v areálu zámecké zahrady „Víkend otevřených zahrad“, akce která se opakovaně organizuje v rámci celé republiky již několik let. V sobotu i v neděli nabídneme zdarma komentované prohlídky zahradou, vždy od 11 hod., 13 hod. a 15 hod. (sraz u pokladen). V sobotu ve 14 hod a v 15.30 hod proběhne v Oranžerii barokní zahrady komentovaná ukázka vazby barokních kytic. V zámeckých zahradách se můžete těšit na stánky s ochutnávkou místních vín. Pro více informací o možnosti navštívení jiných zahrad: www.vikendotevrenychzahrad.cz.
Za Regionální muzeum v Mikulově J. Drochytková, K. Jandová a A. Knotek
Kontakt: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
