Máte doma kufr?
Máte doma kufr?
A nemá na sobě náhodou malé logo se lvíčkem ležícím na kufru? Tak přesně tento hledáme. Tedy ne, že by takové kufry byly nějak výjimečné, vždyť svého času si do nich na cesty balilo celé Československo. Ale kufry se lvíčkem vyráběl podnik Kazeto Přerov, který v roce 1948 vzal pod svá křídla někdejší mikulovskou kufrárnu Rochleder a spol. Část sortimentu kufrů z plastických kůží se tak vyráběla v Mikulově a tyto kufry tak patří k nevelkému sortimentu výrobků, které jsou s naším městem spojeny. A to je právě důvod, proč nám muzejníkům nedávají spát. A nejen ony.
Historie mikulovského průmyslu totiž sahá do první poloviny 19. století, a přestože byl Mikulov vždy spíše zemědělským městem, měl průmysl i zde své místo. Dobře si to uvědomujeme a snažíme se činnost zdejších podniků mapovat a ukazovat jejich historii na tom, čím se sami prezentovali. Pokud jste v roce 2018 navštívili výstavu Mikulovsko 1918–1938, mohli jste část výsledků našeho úsilí vidět na vlastní oči. Litinové lisy firmy Lange, cihly a střešní tašky s kolkem cihelny Pisk & Turetschek nebo lahve mikulovských sodovkáren, to vše patří k historii mikulovského předválečného průmyslu.
Z období první republiky se teď náš zájem přesunul do nedávné minulosti, do období druhé poloviny 20. století. Kazeto, Družena, Gala nebo OPP Mikulov. To byly podniky, jež svým zbožím zásobovaly československý trh a které už dnes připomínají vlastně jen jejich výrobky. Mnohé z nich se už dávno nepoužívají a leží ve skříních či ve sklepích mnoha českých a moravských domácností, možná i těch mikulovských. V Regionálním muzeu se je snažíme dokumentovat a získat do našich sbírek, tak abychom jednou byli schopni prezentovat historii mikulovského průmyslu nejen v historických souvislostech, ale též prostřednictvím atraktivních trojrozměrných předmětů. K posledním přírůstkům z této skupiny naší akviziční činnosti patří např. elektrická poduška Pálava Ingha II, typ TH 62, které vyráběl OPP Mikulov (na snímku).
Avšak mikulovský průmysl, to jsou také firmy jako Jihokov, Maloměřické cementárny a vápenice, Strojírny masného průmyslu nebo První brněnská strojírna, závod Mikulov. Výrobky těchto podniků bychom zřejmě na zámku mohli jen těžko skladovat. Jejich historii se tak snažíme zachytit alespoň v drobnostech, jako jsou např. odznaky, které činnost těchto podniků připomínají.
V našem úsilí o zachycení historie mikulovského průmyslu samozřejmě uvítáme jakoukoliv pomoc. Až se tedy pustíte do jarního úklidu a přijde vám pod ruku kufr se lvíčkem, kabelka z Galy nebo třeba školní pouzdro z OPP, vzpomeňte si na nás.
Josef Šuba, Regionální muzeum v Mikulově