G-centrum se na 336 hodin změnilo v nedobytný hrad
Mikulovské G-centrum se kvůli epidemii koronavirem proměnilo na 336 hodin v „nedobytný hrad“. Sedm dobrovolnic se tam od 1. do 15. dubna staralo o bezmála pět desítek seniorů. Hlavním důvodem bylo ochránit zdraví této nejrizikovější skupiny obyvatel před nákazou koronavirem.
Jak náročných těchto 14 dní bylo nejenom organizačně, logisticky, ale i psychicky, jsme se zeptali ředitele G-centra Pavla Rouse.
Proč jste se rozhodli pro dobrovolnou karanténu?
„Důvodem této karantény byla prevence a ochrana zdraví seniorů – klientů domova a zaměstnanců organizace, neboť první dva dubnové týdny byly odborníky označeny za ‚přelomové‘ ve vývoji pandemie koronaviru v ČR.
Prioritou pro nás byla prevence přenosu nákazy do našeho zařízení. Již v průběhu vývoje pandemie jsme od vlády, ministerstev a kraje dostávali různá nařízení a v návaznosti na to přijímali opatření k zajištění provozu, i pro případ zanesení nákazy do domova. Naše rozhodnutí jsme konzultovali s panem starostou Rostislavem Koštialem.“
Jak toto rozhodnutí přijali zaměstnanci?
„Oslovili jsme všechny zaměstnance, kteří se svobodně vyjádřili k možnému případu uzavření provozu. Následně vznikla sedmičlenná skupina, která plnila nelehký úkol. Rozhodování v takové situaci je samozřejmě obtížné, práci, kterou pracovníci organizace běžně dělají, musí mít člověk v ‚srdci‘, není to jen o tom, že je člověk zaměstnán.“
Kdo z vašich zaměstnanců se do dobrovolné karantény zapojil?
„V období karantény, tedy od 1. 4. v 7 hodin ráno do 15. 4. v 7 hodin ráno, celkem 336 hodin, pracovalo v domově sedm pracovnic, dvě všeobecné sestry a pět pracovnic v sociálních službách.
Skupinu vedla vrchní sestra, Marta K., druhá sestřička byla Marcela Č. a dále pracovnice soc. služeb: Ivana J., Barbora K., Lenka J., Nikola S. a Michaela M.
Děvčata zajišťovala komplexní chod domova, především čtyřiadvacetihodinovou péči o klienty, dále praní prádla, úklid, mytí nádobí a další činnosti, které jsou spojeny s poskytováním sociálních služeb.“
Pro všechny dobrovolnice to byla náročná situace. Jak to zvládaly?
Za pracovnice odpovídá vrchní sestra Marta K.
„Když nás požádala krajská hygienická stanice, abychom vytipovali seznam pracovníků, kteří by byli ochotní být v zařízení 24 hodin v karanténě, tak se nám okamžitě přihlásilo deset pracovnic. Vybráno bylo sedm. Měly jsme potřebu udělat pro klienty maximum, které bylo možné v této chvíli udělat. Žádná z nás neměla představu, jaké to bude. Ne z ohledu na práci, to víme a známe, ale byla před námi skutečnost, jak budeme zvládat odloučení od svých blízkých, jelikož ani jedna z nás nikdy nebyla odloučena od rodiny 14 dní.
Je to zvláštní pocit. Víte, že máte rodinu blízko, v podstatě za plotem, ale nemůžete se s nimi obejmout a jít za nimi domů. Proto jsme byly opravdu velmi rády za pozitivní ohlasy veřejnosti a podporu, kterou jsme měly nejen ze strany pana ředitele, ale také od našich kolegyň a kolegů, včetně našich klientů, kteří tady s námi byli.“
O kolik lidí se „sedm statečných“ v karanténě staralo?
„Po celou dobu se staraly o 47 klientů, převážně ležících, se zdravotními a chronickými problémy. Svůj úkoly zvládly a zajistily kvalitní péči po celou dobu trvání karantény.“
Bylo to náročné přeorganizovat celý chod G-centra v době karantény? Jak se vám to podařilo?
„Terénní pečovatelská služba pracovala od počátku koronavirové pandemie v obvyklém pracovním rámci, terénní pracovníci – pečovatelé byli vybaveni ochrannými pomůckami (ústenkami) a poskytovali nasmlouvané služby.
Změna, resp. přeorganizování chodu se týkalo pobytových služeb: připravili jsme prostory pro nepřetržitou směnu pracovnic, nachystali jsme matrace a lůžkoviny k odpočinku, přichystali jsme dostatečnou zásobu jednorázových ochranných pomůcek, s dodavatelem stravy bylo sjednáno celodenní stravování pracovnic. S dodavatelskou lékárnou byla nastavena spolupráce tak, že léčiva a potřebné medikamenty nám dováželi přímo do budovy, děvčata obdržela doporučené seznamy věcí osobní potřeby, které po dobu nepřetržitého pobytu v domově mají mít s sebou, vydali pokyny pro zaměstnance, kteří zůstali po dobu karantény doma a provedli jsme kalkulaci, jak se nám toto opatření promítne do rozpočtu.
Fyzicky nastal den ‚D‘, pracovnice nastoupily na pracoviště, budova se uzavřela a začala ‚336‘ hodin dlouhá směna v režimu, který byl pro nás zcela nový. Zámysl, kdo, co a jak bude mít na starost, byl připraven, ale první dny si vše tak říkajíc ‚sedlo‘, podle potřeby a zkušeností po prvních dvou třech dnech každá pracovnice věděla, co má přesně dělat.“
Kdo dobrovolnice podporoval z venku, jak probíhala logistika a zásobování?
„Naši smluvní partneři plnili své závazky vůči provozu organizace standardně, jak máme smluvně nastaveno. Z venku byla skupina ‚sedmi statečných‘ podporována ředitelem, probíhala každodenní komunikace o situaci, potřebách a podle požadavků byl dovážen materiál a nákupy.“
Jak jste řešili ubytování pracovnic, jak jste to museli v G-centru přeorganizovat?
„Pracovnice byly ubytovány v místnostech podle prostorových možností budovy organizace: ve společenské místnosti, v rehabilitační místnosti a v denní místnosti pro personál – byly po dvou a paní vrchní využila svoji pracovnu. Tyto prostory posloužily pouze ke spánku a odpočinku po noční směně, jinak byla děvčata stále na nohou. Ve své podstatě se až tak moc nic nepřeorganizovávalo, denní harmonogramy a činnosti spojené s péčí o klienty jsou standardně dány a ty jsou hlavní priorita naší činnosti.“
Jak probíhalo stravování v době karantény?
„Stravu máme zajištěnou dodavatelským způsobem – nevaříme. Na děvčatech bylo nachystat na talíře, rozdat a některým seniorům podat stravu, potom poodnášet a umýt nádobí – to vše 3 až 5x denně.“
Co bylo na celé době nejnáročnější?
„Nejnáročnější bylo paradoxně využít možnost odpočívat. V počtu sedmi pracovnic času nazbyt nebylo, a tak se děvčata prostřídala na nočních směnách tak, aby zajištění klientů bylo splněno a mohly během spánku nabrat sílu a energii na další den.
Konstrukce budovy není ‚odhlučněna‘, takže bylo přes den plno hluku, který nebyl dvakrát příjemný pro odpočinek. Další, zdánlivě obyčejné věci/prožitky časem chyběly: rodiny, přátelé, vlastní postel, koupelna apod. Ale jak jsem již uvedl – nelehký úkol děvčata splnila.
Kde dobrovolnice čerpaly energii a dobíjely si baterky?
„Energii čerpaly z telefonátů se svými blízkými, podporovaly se a pomáhaly si navzájem vše zvládnout. Za dobu karantény se jim i klientům dostalo obrovské vlny podpory a solidarity. Na facebookovém profilu organizace jsme krátkými zprávami a fotodokumentací přibližovali život za ‚zavřenými dveřmi‘, i zde bylo vidět, že se jedná o sledovanou aktivitu a za to všem děkujeme!“
Byl to asi hodně náročný teambuilding. Už jste měli čas vše vyhodnotit?
„Náročný čas to byl, to je nepopiratelné. Ukázalo se, že máme kvalitní pracovníky, ochotné nehledět na vlastní pohodlí a pracovnice ukázaly, že když je třeba, dokážou pomoci a podpořit potřebné. Jednoduchého s postupem času nebylo nic a samozřejmě, že si tuto situaci zanalyzujeme, vyvodíme a přijmeme závěry s tím, že ‚někdy příště‘ budeme připraveni.“
A jak celou situaci zvládali senioři – klienty G-centra?
„Pro seniory to také nebylo rozhodně jednoduché. Dlouhodobý zákaz návštěv a omezení kontaktu s nejbližšími je nepříznivě ovlivňuje. Prostřednictvím telefonů však mohou se svými blízkými mluvit, když je příznivé počasí mohou trávit čas na zahradě. A pokud se rodinní příslušníci dotazují na zdraví a stav svých blízkých, vždy jim podáme informace.“
Život a provoz G-centra vně se ale nezastavil, jak probíhal?
„Za dobu karantény se čas mimo budovu nezastavil. Někteří pracovníci měli tzv. home office, přestěhovali si část kanceláře do svého domova a plnili povinnosti tímto způsobem. Za tu dobu přišla řada závazných pokynů, přijímali jsme opatření a rozhodovali o následných krocích v organizaci apod. Cestou krajského úřadu v Brně nám byly vydávány ochranné pomůcky, čtyřikrát jsme si je v této době byli vyzvednout v Brně.“
Je někdo „z venku“, komu byste chtěl poděkovat?
„Děkujeme všem společnostem, firmám a lidem, kteří nám po dobu karantény fandili, byli s námi, prožívali toto období s vírou, že to děvčata zvládnou, a předpokládáme, že všichni, kterých se to týká, to vědí.
Nechceme na nikoho zapomenout, proto uvádět konkrétní jména není na místě. Podpora byla obrovská, nezištná, milá, úsměvná a někdy i dojemná. Dostávali jsme ručně šité roušky, ochranné pomůcky a materiál, jídlo, sladkosti, ovoce a další drobnosti, za což děkujeme a vážíme si této podpory!“
Závěrem….
„Děkuji pracovnicím za jejich odvedenou práci. Všichni klienti jsou ve stabilizovaném stavu, náročný úkol byl velmi kvalitně splněn! Od 15. dubna nastoupila další směna pracovníků, tito mají už běžný režim (do práce dochází – dojíždí z domu a po směně se vrací domů).
Naše práce je zároveň posláním a jde nám především o ochranu zdraví seniorů a zajištění pohody v domově. Děkujeme všem za pochopení této náročné situace.“
Jitka Sobotková, foto: archiv G-centrum
