Z naší přírody – červen
Třemdava – krásná i nebezpečná
V čase, kdy kalendář hlásí, že teprve vrcholí jaro, avšak na pálavských stepích už se to horkým vzduchem jen tetelí, dospívá k rozpuku ztepilá krasavice – skutečná královna teplomilné flóry – třemdava bílá. Kolemjdoucího poutníka zcela jistě omámí, a to nejen svým hrdým vzrůstem, umně kontrastujícím s jemnou líbezností křehkých květů, ale také svěží exotickou vůní, vpravdě citrusovou. Však také naše kráska je vzdálenou příbuznou dřevin, které nám tyto oblíbené šťavnaté plody přinášejí. Omamné aroma mají na svědomí silice, jimiž je rostlina prostoupena. Za horkého slunečného dne se těkavé látky vypařují v takovém množství, že škrtneme-li v blízkosti třemdavy zápalkou, mohutně vzplane. Proto je pokládána za bájný biblický hořící keř. Střezme se za takového počasí dotýkat se třemdavy holou kůží, ač by nás vábila sebevíce – po vystavení potřísněné pokožky slunci by nám vyskákaly puchýře připomínající popáleniny! Je nejen krásná, ale také nebezpečná, jak už pravé femme fatale bývají. Snad právě proto ji opěvuje a personifikací přirovnává k ženě, jíž se nejspíše obdivoval, básník Petr Bezruč.
Petr Bezruč – Třemdava bílá nad Pulgary
(Dict. albus)
Však Francie položila hlavu Tvou
pod ostří meče a oslavuje
památku zabitého netvora.
André Chénier o Charl. Cordayové
Daleko uhla’s. Kolem Brna kdysi,
teraz pulgarské v červnu zdobíš háje:
z daleka slepý pozná Tvoje rysy
po mocné vůni, která rozkošná je.
Bílá a růžová a nádherná a vonná,
lodyhou ztepilou se vznášíš nad sousedy,
jak mezi pernatci figura svůdce Ledy,
jak mezi čeledí španělská pyšná donna.
A koho vzpomínám, v paměti chabé ryje,
čemu kdys učili kantoři z historie?
Děvuchy z Girondy, co kata pohubila:
Jak Charlotte Corday jsi, třemdavo bílá!
Helena Prokešová, Správa CHKO Pálava
foto Jan Miklín