HŘÍŠNÍ LIDÉ OKRESU MIKULOVSKÉHO
V dnešním díle našeho nového cyklu si řekneme víc o prvních krůčcích četnické stanice a Mikulovska po roce 1918.
Rok 1918 byl pro dějiny naší země přelomový a jistě nebude nutné příliš připomínat, co se událo a co si každý rok 28. října připomínáme. Rakouský orel po staletích nadvlády pustil ze svých spárů českého lva a historické území Čech, Moravy a Slezska se mohlo opět svobodně nadechnout. Zdálo by se, že cesta vstříc novým světlým zítřkům byla bez problémů „nalajnovaná“, opak byl však pravdou. Kromě hraničních sporů o Těšínsko vypukly také separatistické tendence českých Němců a ty plnou vahou dopadly i na jižní Moravu, která se měla připojit k Rakousku jako provincie Deutschsüdmähren. Plány místních německých hejtmanů Oskara Teufela a hraběte Hieronyma Oldofrediho však byly velmi záhy potlačeny brannou mocí mladé republiky a na základě Saintgermainské smlouvy byla provincie definitivně připojena k Československu.
Jak však vypadala situace v mikulovské četnické stanici?
V této době stanice sídlila na adrese Náměstí 34 a sloužilo na ní 6–8 mužů ve zbrani (čísla se měsíčně měnila). Velitelem mužstva byl vrchní strážmistr Bedřich Špaček, který však úplně československého smýšlení nebyl. Hned po vyhlášení Německé jižní Moravy shodně s většinou velitelů okresu přísahal věrnost Rakousku. (Jediní dva velitelé mikulovského okresu, kteří přísahu odmítli, byli strážmistři Ráček z Dolních Dunajovic a Šneller z Pohořelic. Byli okamžitě odzbrojeni a propuštěni.)
O mužstvu stanice před rokem 1918 nic nevíme z důvodu absence archivních materiálů. Dříve než byl okres osvobozen, provázel celé území chaos a problém nebývalé kriminality, se kterým si německé úřady nedokázaly poradit. Místem se proháněly loupeživé bandy, které kradly vše, co nebylo přišroubované. Rabovaly vinné sklepy, obchody, sklady i domy, lidé z okolních vesnic se báli vyjít v noci ven. Po obsazení města Slováckou brigádou a uprchnutí německého četnictva zůstal na celém okrese jen jeden český četník – stžm. Šneller.
Vláda ČSR vyhlásila pardon, a tak se mohl vrátit vrchní stržm. Špaček (údajně nebyl příliš informován o novém Rakousku). Mužstvo dále doplnili: místostržm. F. Ripper a četníci na zkoušku M. Leikep, J. Sedlák a F. Zvěřina. Stanice se tak stala stabilní a mohla se začít věnovat svým povinnostem.
Zbyněk Tureček, ml.
Foto: Mikulovské četnictvo: zdroj – Státní okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově