Z naší východupřírody + foto příroda – říjen Stepní běžci – poslové z
S podzimem přicházejí silné studené větry, které pročesávají step jako kostěný hřeben vedený obří neviditelnou rukou. Zatímco vlasy kavylů se mu poslušně poddávají, až nadýchané měkce spočinou na chladnoucí zemi, po svazích se prudkým cvalem žene horda kulatých splašených divochů. Ženou se bezhlavě – hned letí vzduchem, hned se kutálí, co chvíli se zapletou do společného chuchvalce, aby se vzápětí od sebe zuřivě odtrhli. Zastaví se vůbec někdy – o skupinu keřů, o natažený ohradník? Uvidíme. Třeba doputují až do okolních vesnic, zmoženi pocitem vlastního cestovatelského úspěchu se blaženě rozvalí, usnou na vavřínech a budou zdobit návsi, dokud je někdo neodklidí. O kom je řeč? Přece o stepních běžcích, rostlinách, které se rozhodly své šíření vzít alespoň trochu do vlastních rukou a rafinovaně k němu využívají sílu větru. Po dozrání plodů se celé jejich uschlé kulovité květenství oddělí od kořene a při kutálení po stepi se z něj trousí semena. Na Pálavě se setkáme pouze s méně známými z nich, a to máčkou, srpkem a řepovníkem. Za nejproslulejším stepním běžcem – katránem tatarským – se musíme vydat na blízkou Pouzdřanskou step nebo ještě bližší Dunajovické kopce.
Katrán je pravým poslem z východu. Proslýchá se, že k nám možná doputoval s tatarskými nájezdníky, kteří jej vozili s sebou coby pochoutku. (Dodnes katrán najdeme na jídelníčku některých národů žijících východně od nás.) Věříme ale spíše tomu, že to zvládl sám, a to v dávných dobách, kdy většinu Evropy pokrývala sprašová step, ve které se mu daří nejlépe. Katrán chodíme nejčastěji obdivovat v době, kdy kvete, tedy začátkem května. Mocné kulovité rostliny jsou v tom čase obaleny bělostnými květy tak dokonale, až při pohledu z dálky máme pocit, že po svahu se rozuteklo stádo oveček nebo se tam uchýlily neposedné obláčky. Za pohled stojí i v létě, kdy se jeho keře obalí kuličkami plodů a celé zezelenají. Avšak teskná atmosféra, kterou tento stepní běžec na stepi vykouzlí s podzimem, je neopakovatelná. Jednoho vábí, jiného – stejně jako třeba básníka Jana Skácela – děsí, ale nikoho nenechává v klidu.
Helena Prokešová
Správa CHKO Pálava
