Hříšní lidé okresu mikulovského

Požár v Mikulově v roce 1924

Požár v městské zástavbě je jedna z obecně nejhorších věcí, která může městskou zástavbu postihnout. Zakokrhání červeného kohouta se nevyhnulo ani městu Mikulovu, který hořel ve své minulosti vícekrát. Nás bude v dnešním díle zajímat požár v roce 1924, který vypukl v ulici Emila Schweinburgera č. 62 (dnešní Husova ulice) a poničil, či úplně zdemoloval třiadvacet domů. Celková škoda této katastrofy byla vyčíslena na 1.840,640 Kč. Bez přístřeší zůstalo osmdesát dva osob z převážně městské chudiny, která tímto přišla o všechno a musela být ubytována ve školách a místní nemocnici.

Nejprve je důležité, kde tato ulice ležela a jak tady domy vypadaly. Ulice Emila Schweinburgera náležela k tzv. čtvrti Juden Stadt a kvůli sociální skladbě místních obyvatel byly domy velmi staré a převážně ze dřeva – tedy ideální potrava pro oheň. Obydlí v této části města měla ještě jednu zvláštnost. Z historické tradice a právní úpravy byly jednotlivé domy rozděleny mezi až šest majitelů a nebylo to výjimkou ani u č. 62. Jednomu majiteli patřilo přízemí, druhému první patro, dalšímu část druhého atd. Naštěstí obyvatelé ulice byli duchapřítomní a pomohli mikulovskému četnictvu, a tak nedošlo ke ztrátám na lidských životech, a dokonce se podařilo zachránit i část hubeného majetku. Dle zápisu četnického památníku byl chaos mezi zachráněnými obrovský, a i když město disponovalo silným vodovodem, bylo hašení dlouhou dobu pověstnou kapkou v moři. Silný vítr hnal ohnivé jazyky přes dobře vysušené šindele, kterými byly domy pokryty. Hasičské týmy nestíhaly a bylo potřeba strhnout střechy dosud stojících domů, aby se oheň nedostal dál. Tuto akci z rozkazu okresního velitele četnictva kpt. Františka Nepožitka dostalo za úkol koordinovat a řídit právě naše četnictvo. Mezitím byli strážmistři Maděrič a Nechvíla (prohledávající půdy) upozorněni občanem Eduardem Kubíčkem, že na střeše jednoho, už hořícího domu, sedí jakýsi člověk a chrání vlastním tělem svůj majetek – chytá holuby. Strážmistři museli onoho občana donutit odejít, a než se tak stalo, oheň již zachvátil většinu střechy, na které seděl a prohrával marný boj se živlem. Scénu jako z akčního filmu dokresluje také fakt, že museli s občanem přeskočit dvoumetrovou uličku na vedlejší dům a tam vybít pažbami pušek dostatečně velkou díru do krytiny, aby unikli osudu. Druhý tým strážmistrů Sedláka a Koubka zachránil hasiče, kteří se dostatečně včas nevzdálili z jednoho průjezdu, a hořící vrata jim zatarasila cestu. Kusy masivního dřeva tak byly odstraněny a oba příslušníky oheň lehce zranil. Požár, který vypukl 23. září v 15.30, se podařilo úplně pod kontrolu dostat až 24. září v pozdních nočních hodinách. Pro zajímavost. Kromě četníků a mikulovských hasičů zasahovaly u incidentu také jednotky z rakouského Poysdorfu (měly novou motorovou stříkačku), Drasenhofenu, Steinbrunnu, Schweinbarthu, Klentnice, Bavor, Sedlece, Valtic, Dolních Dunajovic, Březí, Novosedel, Drnholce, Mušova, Pohořelic, Perné, Bulhar, Vlasatic, Nové Vsi a dokonce dvě jednotky z Brna se záchrannou stanicí. Tragikomický je výsledek vyšetřování četníků, kteří zjistili, že požár svou nedbalostí založili dva 12letí školáci František Kocanda a Jakub Trübel, kteří byli synové „otců pijáků“, a tak neměli dostatečnou výchovu a vzor. Hochům přišlo, že by byl dobrý nápad opéct si na půdě domu č. 62 hrušku. Jak to byl skvělý nápad, ukázal pak výsledek. Soudce byl kvůli rodinnému zázemí shovívavý a oběma chlapcům nadělil pouze polepšovnu. A víte vy, co dělají vaše děti v době distanční výuky?

Zbyněk Tureček, ml.