Exkurze do Osvětimi
Již v pět hodin ráno jsme všichni netrpělivě čekali před školou na náš autobus, který nás měl odvézt přes celou Českou republiku do Polska do Osvětimi. Chystali jsme se totiž do koncentračního tábora. Po deseti minutách autobus přijel. Při vstupu do autobusu nám učitelé zkontrolovali cestovní pasy nebo občanské průkazy. Když se všichni žáci a učitelé pohodlně usadili, mohli jsme vyrazit. I když jsme vyjeli brzo ráno, skoro nikdo nespal, naopak se zdálo, že mají všichni plno energie. Po dlouhé cestě, s pouze dvěma zastávkami, jsme dorazili zcela v pořádku do Osvětimi. Poté, co jsme vystoupili z autobusu, prošli přes ochranku a vzali si sluchátka, abychom dobře slyšeli průvodkyni, jsme se seřadili do dvou skupin po dvaadvaceti. Pomalu jsme začali procházet táborem. Místo bylo větší, než se zdálo. Při procházení táborem jsme zahlédli i věci patřící lidem, kteří tam byli, jako například vlasy, brýle, boty, kufříky a tašky. Bylo to příšerné. Většina z nás si právě tehdy uvědomila, jak hrozné to tam muselo být. Prohlídka byla dlouhá a k tomu ještě začalo velmi silně svítit slunce. Přesto jsme napnutě poslouchali paní průvodkyni. Po několika hodinách první prohlídka skončila. Poté jsme se autobusem přesunuli do druhé části koncentračního tábora, Březinky. Většina toho tábora byla spálena, ale přesto bylo pořád co vidět.
Po dlouhém dni jsme se vraceli zpět do první části, kde byly také obchody s občerstvením a záchody. Po hodině rozchodu jsme odjížděli zpět domů. V autobusu si žáci ještě vyprávěli své zážitky z vyprávění průvodců a vlastních představ. Zcela vyčerpáni jsme okolo půl osmé večer přijeli do Mikulova. Poté jsme se rozběhli domů. Exkurze do koncentračního tábora byla velmi poučná, historii bychom si měli připomínat i dnes a poučit se z ní.
Exkurze proběhla v rámci projektu Posilování jazykových znalostí a praktických dovedností.
Sára Surovcová, IX. A, ZŠ Mikulov, Valtická 3
