Rozloučení s předškoláky v MŠ Sluníčko
Pátek 16. června se uskutečnilo slavnostní rozloučení s předškoláky v jednotlivých třídách.
Spolužáci a paní učitelky připravili společně s dětmi, které po prázdninách nastoupí do ZŠ, program pro rodiče. Předškoláci plnili úkoly a předváděli své dovednosti a talent, každý dle svých možností. Z oken školy bylo slyšet zpěv, smích. Ve třídách bylo cítit napětí a nervozitu, ale také očekávání, jak to nastávající prvňáček zvládne. Zvládli to. Všichni předškoláci byli pasovaní na školáka. Na památku obdrželi Pamětní list a knihu s věnováním. Tradice stará jednadvacet let.
A stejně tak dlouho se v naší MŠ koná noční spaní předškoláků. Děti si přinesou karimatky, spacáky. Některé maminky vyšlou své dítko s dobrůtkami i pro kamarády. Ovoce, koláčky, rolády, muffiny. Letos nám počasí nebylo nakloněno, proto jsme spaní pod širákem zavrhli a ustlali jsme si ve třídě. I tak vládla spokojenost. Rodiče mají ze spaní venku obavy, děti by tuto variantu přijaly raději.
Hned po slavnostním ukončení se rozloučíme s rodiči, ať si noc, pro některé možná první, bez své ratolesti užijí, jim popřejeme. Vyrážíme v dlouhém špalíru na zmrzlinu. Jeden kopeček zmrzky byl tentokráte nedostačující, řešíme to přídavkem další porce. To je radosti! Vracíme se zpět na školní zahradu, chystáme společně s dětmi pelíšek na spaní, převlékáme se do pohodlného oblečení. Nějakou chvilku to zabere a nám již moc času nezbývá.
Za chvíli začne divadlo na zahradě. Ano. Divadlo Koráb z Brna přijelo. Herci zahráli dětem pohádku Sindibád. Předškoláci byli nadšeni. Kapitán lodi vtáhl do hry i diváky. Piráti se z nich stali. Elenka byla Smradlavá ponožka, Nelinka Shnilá cibule a Michal byl Tvrdým rohlíkem. Na velrybím ostrově jsme se o ně vážně začali strachovat. Velryba si je k snědku vybrala. Ale jak už to v pohádkách bývá, vše dobře dopadlo a naše děti bez újmy vyvázly. A také jim vyhládlo.
Večeřeli jsme opět na zahradě. Paní kuchařky nám připravily chléb a masovou pomazánku, čaj, meloun. Dětem ztěžkla bříška, na svých místech sedět zůstaly. Jejich hrnečky se limonádou začaly plnit. To aby bylo na přípitek slavnostní. Ve velmi radostném tónu se siesta nesla. Vyprávěly se vtipy, všichni, včetně kolektivu dospěláků, byli v dobrém rozmaru.
Nastal ten správný okamžik k nácviku písně Po kalíšku. Poprvé zpívaly jen paní učitelky. Pak už radostně všichni. Zpívalo a pilo se tak dlouho, dokud bylo co. Až skoro do tmy. Hygienu vážně neřešíme, mimo mytí rukou. Děcka jsou šťastná, že mohou jít spát „na prase“. Ani nevím, kdo to vlastně řekl první. Ale ujalo se to. Zbývá nám proto dostatek času složit poslední zkoušku předškoláka. Stezku odvahy.
Naráz ticho, vzdechy, někteří si dodávali vzájemně odvahu. Všem dětem jsme vysvětlili, kudy musí projít a co je čeká. Nikdo neprotestoval, všichni to chtějí přece zvládnout. A zvládli! Odměnou jim bylo nejen jejich nabyté sebevědomí, ale i drobné dárky. A pak také, letos zcela nově, byly dětem předány balíčky od firmy SEAFOOD.
Projekt „ Dobrá ryba dětem“ byl odstartován již letos v lednu a spolupráce bude pokračovat i v příštím roce dalšími společnými aktivitami. Je pátek 22.30 hodin a jako poslední usíná Kubíček. Je sobota 5.00 hodin a jako první oči otvírá Kubíček. A následují ho další děti. Jedno po druhém. Společně balíme spacáky, přešlapujeme karimatky, hledáme různě barevné pruhy a provázky, aby se stále nerozmotávaly. Ještě se společně nasnídáme, o zážitcích si povídáme a začínají přicházet rodiče. Jsou více vystrašeni jako děti J
Každým rokem svým pracovnicím nejen za tuto akci děkuji. Ač to tak nevypadá, organizačně je to velmi náročné nejen pro učitelky, ale i správní zaměstnance. Všichni se zapojí. I s vědomím toho, že je to práce navíc. Neproplacená a ve volném čase konaná. Zato s láskou. Letos tak činím po 21 letech veřejně. Děkuji kolegyně.
Lenka Říhová, ředitelka školy
