Den holocaustu
V pondělí 27. ledna je celosvětový den holocaustu a v naší škole v tomto týdnu proběhl celoškolní a celodenní projektový den.
Po dlouhých a pečlivých přípravách vše klapalo:
všichni žáci vyslechli od svých třídních úvodní slovo a plán dne, žáci nižšího gymnázia a nematuritních oborů viděli kratší film a poté se vydali do terénu na Husovu ulici a na židovský hřbitov, kde se pátrali po odpovědích na otázky v pracovních listech. Ty jim připravili studenti vyšších ročníků v semináři společenských věd a dějepisu.
Studenti vyššího gymnázia zhlédli delší film s příběhem Hedy Blochové, ženy židovského původu, jejíž život ovlivnily dva totalitní režimy. Po filmu zpracovávali úkoly v pracovních listech, besedovali a psali závěrečnou úvahu nebo třeba i báseň.
Žáci oboru hotelnictví měli zajištěný program z Regionálního muzea v Mikulově (děkujeme!), který se odehrával v bývalém židovském ghettu a synagoze.
Někteří si také mohli vyzkoušet tzv. drátkování a vytvořit například židovskou hvězdu.
Podle příspěvků v diskuzích, zapsaných odpovědí v pracovních listech i úvahách se dá usuzovat, že tato akce měla smysl a na žáky zapůsobila.
Například v záznamech pocitů bylo:
co cítím – smutek z krutosti lidí, zlost na ty, kdo to způsobili, radost z toho, že zlo bylo poraženo, vděčnost za život, který mám, obdiv k silné vůli pamětnice, která se nenechala zlomit.
Z úvahy:
„…při holocaustu zahynulo deset milionů lidí, převážně židů, představme si, že je to, jako by celá Česká republika zmizela ze světa, také vy i já…“
„…co s tím ale můžeme my udělat, sedět doma, brečet nad tím… pojďme něco dělat, co má smysl. Vždyť jsme na světě proto, abychom odešli s tím, že jsme něco dokázali.“
Úryvek z básně: Ležím na zemi promrzlé,
útěk je má jediná naděje.
Osud mi byl jasně dán,
naštěstí nade mnou stál sám Pán.
Holocaust je slovo budící hrůzu, ale právě proto bychom si ho měli připomínat, aby se už nikdy tato nebo podobná situace neopakovaly.
Jana Machová, GSS Mikulov
