Představujeme zastupitele města
Pokračujeme v seriálu Představujeme zastupitele města Mikulova. Tentokrát jsme oslovili Tomáše Hlavenku (TOP 09) – 33 let, popelář.
Jaké jsou vaše zájmy a koníčky?
Mým zájmem je světový mír. Dokonce jsem za něj byl prosit u zbytků západní hradby jeruzalemského Chrámu. Ale měl jsem pocit, jako bych mluvil do zdi.
Koníčky. Po tatínkovi jsem zdědil koníčky. Mnohem víc mě ale baví vandrovat po údolích a kopcích. Spát pod širákem, pít z potoka a koupat se v řece.
Také celý život hraji nějaké divadlo. Teď naposled jsem byl Inocenc Kulíšek ve Zvonokosech.
Skutečnou vášní, jsou mi však popelnice. Dříve třiceti tisíců Podpálavanů, teď půl milionu Brňanů.
Jaká témata ve vašem volebním programu jsou vám nejbližší a na co konkrétního se v tomto volebním období zaměřujete?
Ta důležitá jsou mi blízká. Za velmi důležité považuji opravdové strategické řízení města. Jasné a srozumitelné formulování toho proč město máme, kam město jde, jak to uděláme a co je pro nás důležité.
Město je přece organizace, jejímž posláním je společné zajištění potřeb občanů, které si těžko můžou plnit sami. Školy, chodníky, silnice, parky, milované popelnice, lokální kultura, sportoviště a šlo by psát dlouho. Myslím, že až velmi podružným posláním města je sbírání moderního umění, či zběsilá podpora turismu. Na to tu máme přece privátní sektor. A právě v Mikulově je vidět, jak i s tím uměním si umí privátní sektor poradit.
V konkrétní rovině se věnuji – z pozice opozice – zefektivnění městských firem. Mám s jejich chodem trošku zkušenost. Cestou je vedle transformace i odpolitizování statutárních orgánů. Například Mikulovská rozvojová může úplně stejně dobře fungovat jako odbor kultury městského úřadu, čímž získá potřebný a oprávněný veřejnoprávní dohled.
Další organizace města jsou pro změnu nacpané trafikanty. Mikulovské s. r. o. mají nepovinně zřízené dozorčí rady, které nemnoho kontrolují. Často jejich členové (členky) ani nevědí, že s. r. o. nemusí dozorčí radu mít (sic!). Jednatelé těchto s. r. o. zpravidla podepisují pouze formálně, ale na chod organizací mají pramalý vliv. Tyhle trafiky stojí mikulovské městské firmy (nás) nemálo milionů korun ročně. Naprosto zbytečně. Maximálně jde o výsledky jakýchsi podivných koaličních dohod, které, s dovolením, neberu.
V jakých komisích a výborech pracujete?
Sportovní komise, redakční rada.
Co vás na práci zastupitele těší a naopak co vás nemile překvapuje?
Těší mě, že můžu aspoň minimálně ovlivnit směřování města, ve kterém několik set let žila moje rodina a ve kterém – doufám – budou vyrůstat mé děti. Věřím, že až změníme priority, zaměříme se třeba na kvalitní střední školství a odvětví s vysokou přidanou hodnotou, nebudou lidé z Mikulova muset za dobře placenou prací a kvalitním vzděláním cestovat, ale že za těmito věcmi budou – vedle vína – cestovat sem.
Nemile mě překvapuje, spíše znepokojuje, až děsí, že na mikulovské komunální politické scéně je jako v laboratoři vidět začínající česká neonormalizace. Současná komunální politická reprezentace bojuje se svými oponenty soustavnou ostrakizací, decimací a pomlouváním, místo aby prostě jen předvedla svou dobrou práci. Podstatná část zastupitelů se obává vyjádřit svůj názor jen proto, aby nebyli vyloučeni z „elitního klubu vážených občanů“. Nesouhlasím ve všem například s Martinem Škabrahou, ale bojím se, že vstoupíme-li na tuto cestu, máme nakročeno do procesu podobného normalizaci sedmdesátých let. Kde je poté záruka, že nebudeme pokračovat do let padesátých, či třicátých?
S tím souvisí mé hluboké nepochopení lidí mého věku, kteří kandidují za stranu, která je pokračovatelem uskupení, které nás drželo čtyřicet let za železnou oponou, kradlo lidem majetky a justičně vraždilo politické oponenty. Věřím, že jsou přesvědčenými rovnostáři a že jen nevyužívají sentimentu části elektorátu s časy, kdy byli mladí, jako výtahu k moci.
Velké zklamání jsem zažil, když mi bývalá stranická kolegyně říkala, že v politice nemůžu tu pravdu takhle otevřeně říkat. Mýlila se totiž. Říkám ji pořád stejně otevřeně a nic hrozného se mi nestalo.
Zastupitelstvo městařeší osud budovy vedle pošty na ulici Česká 9. Jak by se podle vás s ní mělo naložit?
Na zastupitelstvu jsem navrhoval parkovací dům. Architekturu moderní, kde nové se snoubí se starým a navzájem se neruší. Hodil by se dopravně do té lokality a hosté Galantu by pak tolik nezatěžovali parkováním okolní ulice. Kolegové zastupitelé přitakávali, ale dle vyjádření vedení města to nejde. Navrhoval bych vedení města nějakou snahu ještě vyvinout. Jak říká neustále můj pan Otec. Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.
js, foto: archiv T. Hlavenka