Nárůst počtu turistů je velký, řešíme klíčové otázky rozvoje, říká starosta Rostislav Koštial
Mikulov je dobrou adresou pro žití. Cestovní ruch, kultura a vinařství, to jsou naše hlavní atributy. A že zvýšený zájem turistů přináší i určité problémy, s tím musíme počítat a hledáme řešení. Říká starosta Mikulova Rostislav Koštial, který ve vedení skoro osmitisícového města pod Pálavou stojí již desátým rokem.
Mikulov a turistický ruch patří neoddělitelně k sobě. A letos to pociťujeme mnohem razantněji. Je na zvýšený nárůst návštěvníků město připraveno a co na to říkají jeho obyvatelé?
„Mikulov je opravdu dobrou adresou, jedním z nejvyhledávanějších turistických cílů v České republice. Žije bohatým kulturním životem, vinařskou turistikou, rozvíjí se tu služby a infrastruktura, rozšiřují se obytné zóny, máme zde významné mezinárodní firmy. Chceme, aby město bylo přívětivé, jak pro turisty, tak i obyvatele. Vše je otázkou rovnováhy, kompromisu, o který se neustále snažíme.
V letošním roce ale vidíme mnohem razantněji jiné, nové aspekty. Na první pohled by se mohlo zdát, že jsme zvýšeným počtem turistů zaskočeni. Ten nárůst však není evoluční, ale revoluční. K dramatickému navýšení, které letos pravděpodobně přesáhne i sto padesát tisíc návštěvníků v našem turistickém informačním centru, došlo i díky geopolitické situaci, zájmu nahrává i počasí. Turistický ruch samozřejmě vítáme. S tím však nastávají mnohdy situace, které se nelíbí místním občanům. Nejcitelněji se to dotýká dopravy.“
Jak konkrétně to hodláte řešit?
„Turisté čím dál tím víc vyhledávají neplacená parkovací místa. Parkují nám na ulicích, kde nejsou parkovací automaty, na sídlišti, zabírají i místa místním lidem, nebo rezidentům, kteří mají předplacené karty ve zpoplatněných zónách. A právě zde nastává střet a místní se mnohdy oprávněně zlobí, že jim někdo stojí o víkendu před vjezdem do domu nebo parkuje na zastávce autobusu.
V současné době finalizujeme studii ve spolupráci s Centrem dopravního výzkumu, jak řešit parkování, na co se zaměřit a jaké další kroky udělat. Byla sestavena pracovní skupinu, která se bude parkováním ve městě intenzivněji zabývat a vypracuje také systém rezidenčních zón a komplexního řešení placeného parkování ve všech ulicích, kde nám to umožňuje legislativa.“
Nepomohlo by Mikulovu nějaké záchytné parkoviště nebo parkovací dům?
„Tak to rozhodně ano a je to pro nás nyní klíčové. Hledáme místo pro záchytné parkoviště. Máme vytipovány dvě lokality pro parkovací dům. Jednu ve svahu na ulici 22. dubna a druhou na současném parkovišti na ulici Komenského. Zde ale musím říct, že na parkovací domy je velmi omezený zdroj dotací a investice jsou to obrovské.
Potřebujeme řešit také parkoviště sezónní, kam budeme směřovat největší nápor turistů. A třetím klíčovým bodem parkování je řešení již zmiňovaných rezidenčních zón a vlastně všech ulic ve městě včetně hledání nové logistiky obchvatu města tak, abychom vytěsnili dopravu z centra města.“
Turistů a aut je v Mikulově opravdu hodně a někdy jsou bezohlední, jaký je přístup městské policie?
„Kdyby se návštěvníci a musím říct, že i mnozí místní občané, chovali řádně podle předpisů a vyhlášky, tak by kolizní situace nemusely vznikat. V Itálii jsou také úzké ulice, ale lidé se domluví, neohrožují se. V Česku cyklisté ohrožují chodce i řidiče, řidiči zas ohrožují cyklisty, vjíždí nám do pěší zóny. A strážníci městské policie tak museli přistoupit k mnohem razantnímu represivnímu opatření a nekompromisně trestají ty, kteří porušují předpisy. Vždycky jsem se snažil občany i turisty chránit a chtěl po strážnících, aby byli shovívaví. Ale lidé se opravdu neumění chovat a porušují významně pravidla, a to je nezbytné trestat. Návštěvníci nejsou ochotni chodit pěšky a snaží se nacpat s autem, co nejblíže středu města, což nás obtěžuje. Trendy v jiných městech i ve světě jsou jiné – záchytná parkoviště, zákazy vjezdů do centra, ekologizace dopravy.“
Centrum města souvisí s plánovanou revitalizací, proměnou Náměstí. Jak daleko jsou tyto vize?
„Na zářijovém zasedání zastupitelstva města budeme projednávat odborníky doporučenou variantu řešení revitalizace Náměstí a navazujících ulic. Tento návrh bude zvyšovat jak komfort návštěvníků, tak domácích obyvatel. Rozšíří se některá prostranství, bude zde zázemí pro odpočinek a klidné žití italského charakteru. Navržená architektura je jakousi reminiscencí na Dietrichsteinovy myšlenky. Celá revitalizace se pohybuje v řádech desítek milionů korun. My však počítáme s etapizací projektu a důležitý je jasný signál, rozhodnutí, že tímto směrem chceme jít.“
Někteří lidé poukazují na to, že v centru chybějí odpadkové koše a celkově mobiliář. Budete s jeho dovybavením čekat až na revitalizaci Náměstí?
„To rozhodně ne. O tomto nedostatku, který se opět projevil s přílivem turistů, víme. Byl bych rád, kdybychom v příštím roce v rozpočtu města s tímto počítali a posílili odpadkové koše, velké nádoby na odpadky, posílili stojany na kola. I když právě u těch stojanů nejsem moc přesvědčený o tom, že je budou cyklisté hromadně využívat. Pár stojanů uzamykatelných zde máme a kola v nich nejsou. Cyklisté totiž mívají svá kola nejraději u sebe, na dohled. A nedivím se jim, když kolo stojí řádově desítky tisíc korun. Zde je tedy prostor pro podnikatele, aby měli přímo u svých provozoven stojany na kola.
Kolizním prostorem je nástup na křížovou cestu pod Svatým kopečkem. Zde nemají cyklisté svá kola kam dát, ale technicky ani majetkoprávně zde město nenajde zázemí. Je tu prostor opět pro podnikatelskou aktivitu, stejně jako v nedaleké Lednici, kde je úschovna kol privátní službou.“
Občas se vyskytne názor, že se v Mikulově dělá všechno hlavně pro turisty. Jak to vnímáte vy?
„Je potřeba říct, že turistický ruch nás živí. Mikulov je postaven na cestovním ruchu díky své poloze, historii, tradicím, památkám, víně a gastronomii. A to všechno je potřeba využít. Primárně je vše děláno pro Mikulovany. Těžko se nám dopočítává samotná ekonomika, přínos do města. Můžeme vést diskusi, kolik podnikatelské subjekty přinášejí do městské kasy, ale víme, že cestovní ruch zaměstnává spoustu lidí a i kulturní akce jsou pořádány pro místní a ti je také hojně navštěvují.“
Není víkendu, aby v Mikulově nebyla kulturní akce, jak se vám to daří?
„Ano kultura je stěžejní částí Mikulova a mělo by to tak zůstat i nadále. Ročně se tu koná bezmála dvě stovky kulturních akcí a díky spolupráci mezi jednotlivými subjekty i naší městskou společností Mikulovská rozvojová se daří vše koordinovat. I když někdy se setkávám s názory, že některým lidem tím znepříjemňujeme život. Jak znovu opakuji, turistický ruch nás živí a zároveň se velká spousta Mikulovanů podílí na službách a dění ve městě.“
A z čeho podle vás může mít radost občan, který nehoví kultuře a neživí ho cestovní ruch?
„Cestovní ruch a jeho rozvoj je jedním z významných rozvojových pilířů našeho města, nikoliv však jediným. Současně s ním se rozvíjí i podnikatelská činnost ve všech sférách. Nemohu opomenout dramatický rozvoj aktivit v průmyslových zónách, dynamiku ve stavební činnosti i významný nárůst poptávky po servisních službách, což vytváří zájem o pracovní sílu s možností seberealizace každého, kdo se chce zapojit.
Rozhodně považuji za úspěch opravu křížové cesty a kostela svatého Šebestiána a kampanily na Svatém kopečku, na naší dominantě. A křížovou cestu se budeme snažit zapsat na seznam památek UNESCO.
Postupně se nám také daří revitalizovat sídliště, zlepšujeme komfort bydlení, je tam i více zeleně, opravili jsme fasády škol na ulici Hraničářů i Valtická. Na sídlišti chystáme nový relaxačně komunitní prostor jak pro seniory, tak pro mladé, zázemí tam najdou i pejskaři.
Další nové sportovní vyžití vzniklo před pár dny na amfiteátru, kde jsme zprovoznili Discgolf. Původně tato nová sportovní disciplína měla být v Procháskově lesoparku, ale z technických důvodů i dostupnosti pro občany jsme ji zřídili na náklady města na amfiteátru. Tréninkové koše budou také na školách a děti se budou v rámci výuky tuto sportovní disciplínu učit. Hřiště na amfiteátru je volně přístupné, nic se zde neplatí, disky si mohou občané sami pořídit a budeme hledat i někoho, kdo by případně chtěl provozovat půjčovnu. O údržbu se bude starat naše městská organizace Tedos Mikulov.“
Jaké další investiční akce se nyní realizují?
„Intenzivně se připravuje ve spolupráci s Ředitelstvím silnic a dálnic oprava kruhové křižovatky mezi čerpacími stanicemi Shell. Vyjednali jsme také opravu osvětlení na ulici 28. října v úseku mezi dvěma kruhovými křižovatkami. Po dvaceti letech žádostí a jednání je to obrovský úspěch a významný posun v této lokalitě. S realizací by se mělo začít letos. Máme také vysoutěženou firmu na opravu chodníků na ulici 22. dubna. Vyjednáváme se společností VaK Břeclav o revitalizaci na ulicích Koněvova a Česká. Rádi bychom, aby se letos začalo s kanalizací a příští rok se opravily povrchy. V brzké době se začne dělat také dopravní bezpečnostní ostrůvek na ulici Bezručova na příjezdu od Milovic.“
Je něco, co rozvoj města brzdí?
„Rozvoj města v současné době brzdí několik aspektů. Na všech plánovaných aktivitách narážíme na tři zásadní momenty. Na potenciální majetek církve, na žalobu rodiny Dietrichsteinů napříč našimi plánovanými projekty a narážíme také na vlastnictví Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Město může realizovat akce jenom tam, kde je stoprocentním majitelem, a těch projektů už moc není, většinu jsme už realizovali. Nyní potřebujeme realizovat projekty na pozemcích státu a na těch, které jsou dotčeny žalobami, a to nás poměrně dost brzdí.
Dalším aspektem, který brzdí rozvoj města, jsou dotační tituly. Respektive to, že vypsání dotací, na které město chce žádat finance, má zpoždění. Například stále čekáme na výzvu pro podání dotací na náš projekt – opravu domu na Venušině ulici, kde budou malometrážní byty. My máme projekt připravený. Napřed měla být výzva v březnu, pak v červenci a nyní ministerstvo sdělilo, že bude až v listopadu.
V říjnu by mělo ministerstvo vyhodnocovat žádost na revitalizaci svahu na ulici 22. dubna. Čeká se také na výzvu na kanalizaci na ulici Valtická.“
Pak jsou tu ještě projekty, které vyžadují nemalé investice, ale rozhodně zvýší prestiž města. Co třeba galerie s knihovnou či Evropský dům porozumění?
„Dnes už asi jen málokdo pochybuje o tom, že by v budově bývalé hasičské zbrojnice na ulici Svobody neměla vzniknout galerie soudobého umění z děl Mikulovského výtvarného sympozia „dílna“ v symbióze s knihovnou. Za pár dní budeme řešit a schvalovat architektonickou soutěž na zadání projektu pro tento objekt. Na jaře příštího roku bychom chtěli mít schválenou projektovou dokumentaci a pak se v březnu pokusit žádat z projektu přeshraniční spolupráce se slovenským partnerem o dotace na rekonstrukci tohoto objektu.
Druhým projektem je Dům evropského porozumění, který by měl vzniknout v dnes prakticky nevyužívané a zchátralé budově bývalého Národního domu na Náměstí. Zastupitelé záměr koupě nemovitosti schválili, nyní se budeme bavit konkrétněji. Mělo by zde vzniknout zázemí pro turistické informační centrum, pro místní kulturu, zejména národopis a pamatováno bude i na sofistikované zázemí pro turisty včetně toalet pro vozíčkáře, které nám na Náměstí chybějí. Prostor by zde měl být i na jakousi síň tradic a historie Mikulova, která bývá součástí řady měst u nás i v zahraničí, a nám doposavad chybí. Na koupi této nemovitosti a rekonstrukci chceme čerpat část zdrojů z přeshraniční spolupráce s rakouským partnerem.“
Před časem došlo k přesunu městské tržnice z Náměstí, co vás k tomu vedlo?
„Tak ta idea městské tržnice mimo Náměstí je starší než toto volební období, i když si někteří myslí, že to vzniklo letos. Mnozí si jistě vzpomenou na rok 2014 a na referendum a snahu zřídit městskou tržnice v budově hasičské zbrojnice.
S podnětem zřídit městskou tržnici v prostorách, kde historicky bývala, tedy na Dobytčím trhu, jsem, ale přiznávám, přišel už před čtyřmi roky já. Už tehdy jsme s bývalým místostarostou Eduardem Kulhavým hledali pro její vznik místo.
A až nyní se nám podařilo vyjednat se soukromým vlastníkem pozemku na ulici Alfonse Muchy podmínky pronájmu a na své náklady jsme prostor upravili. A tržnici jsme sem přesunuli, protože jsme přesvědčeni, že stánky či pojízdné prodejny na Náměstí do památkové zóny nepatří, není to důstojné. Zkušenosti z mnohých měst nám také potvrzují, že tržnice nejsou v historickém středu a přesto fungují.
Na naší nové tržnici mají naopak trhovci toalety, vodu, připojení na elektriku. I když naše zázemí vykazuje určité znaky provizoria, protože prostor není v majetku města, jsem přesvědčen o tom, že jsme se posunuli dál, a jen ignorant nechápe, že je to pro rozvoj trhu důstojnější zázemí, než bývalo. A pěvně věříme, že se zde provoz zdárně ku spokojenosti trhovců i nakupujících rozběhne. Mimo určitou štvavou kampaň jsem už slyšel spousty pozitivních ohlasů.“
Říkali vám je lidé ve vaší starostovně, kterou si jednou za měsíc zřizujete přímo na Náměstí a jste tak blíž k občanům?
„Nápad mít úřadovnu venku přímo na Náměstí jsem měl už delší dobu. Často se mi totiž stává, že když jdu jen tak po ulici nebo jsem na akci, lidé jsou otevřenější, ptají se a chtějí diskutovat o aktuálních tématech. Zajít za mnou na radnici, na úřad to je pro ně možná ‚dalekoʻ, takhle neformálně přímo na Náměstí ve starostovně jsme měli k sobě blíž. Samotného mne to moc překvapilo, kolik lidí za mnou přišlo a je vidět, že občané mají zájem o dění ve městě. Pro některé turisty, v několika případech i starosty, to byla atrakce a inspirace, co by mohli zavést ve svých městech.
Až na výjimky, které mi přišly vynadat a nechtěly argumentovat, přicházeli lidé s mnoha zajímavými nápady. Ptali se mne právě na městskou tržnici, nebo na kanalizaci na ulici Husova či Nová, padaly stížnosti na pejskaře, na to, že je právě nedostatek odpadkových košů ve městě. Stěžovali si na sousedy, kteří pálí odpad, a maminky žádaly o chodník na amfiteátru. Opravdu to byly podnětné věci a všechny jsem si je zapsal, rozhodně nezapadly, pracujeme s nimi a postupně se budou realizovat.
Rád v tom budu pokračovat i na podzim. Bylo to myslím prospěšné pro obě strany, a pokud to bude mikulovské občany bavit, chodit mi říkat své problémy a názory, tak tam budu, ve svém stánku – starostovně i v září a říjnu, podle počasí.“
A je podle vás, pane starosto, Mikulov dobrou adresou pro život?
„Rozhodně! V minulosti už zde vznikly nové obytné zóny: Na Hradbách, Kasárna, kde se připravuje další etapa padesáti rodinných domů. Se stejným množstvím počítá investor i v lokalitě Pod Novou. Jsou zde i další drobnější developerské aktivity naproti koupališti či G-centru. Potenciál Mikulova je obrovský. Je to dobré místo pro žití. Je to prestižní adresa, i když si to možná někdo nemyslí. Ale o bydlení u nás je zájem veliký a to nám potvrzují i realitní kanceláře. Trh s nemovitostmi je docela vyhladovělý a souvisí to samozřejmě s rozvojem turistického ruchu.“
Závěrem…
„Doufám, že většina lidí si všímá toho, co se v Mikulově podařilo vybudovat a opravit, a kam se město posunulo. Chci, abychom byli městem veselým, přívětivým, které má co nabídnout jak turistům, tak místním. Ta synergie je podstatná.
Cestovní ruch nás živí. Naši lidé mají pro koho pracovat, podnikat v cestovním ruchu, můžeme se tak rozvíjet. Máme tu spoustu možností, které v jiných regionech nejsou. Co by za to jiná města a oblasti daly. Velmi nákladně to hledají, vymýšlí lákadla a kulturní programy, aby docílily toho, co my tu máme – té atraktivnosti. A někteří, ruku na srdce, tak trošku žehráme na to, že nám to přináší i nějaké negativní polohy. Ale to je tak vždycky a všude. Moc si přeji, aby Mikulov byl městem, kde si každý najde to své a kde stojí za to žít.“
js