SERIÁL - Představujeme zastupitele města - Darja Kocábová (Mikulovští)
Postupně vám na stránkách Zpravodaje města Mikulov představujeme jednotlivé mikulovské zastupitele. Tentokrát jsme vyzpovídali Darju Kocábovou.
Mgr. Darja Kocábová (51 let), Mikulovští
Mikulov je mým domovem od roku 1991, kdy jsem po ukončení vysokoškolského studia (Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Brno, obor archivnictví–historie) našla místo v mikulovském okresním archivu, kde pracuji dodnes. V Mikulově jsem poznala svého manžela, s pomocí rodiny jsme zde koupili a s pomocí kamarádů opravili malý domek. Máme dvě již odrostlé děti – dceru Kateřinu a syna Jana.
Co Vás vedlo ke vstupu do komunální politiky?
„Obě naše děti chodily do skautu a já jsem vždy obdivovala tu partu vedoucích, kteří nezištně věnovali svůj čas práci s dětmi. Když mě později dva z nich (bratři Mihalíkovi) oslovili, ať s nimi jdu udělat něco pro naše město, dlouho jsem neváhala.“
Bylo to pro Vás velké překvapení, když jste získala ve volbách takovou důvěru od občanů?
„Důvěra občanů mě samozřejmě velmi potěšila a moc jim za ni děkuji. Také si ale uvědomuji, že moje umístění ve volbách není jen moje zásluha, je to výsledek snažení celé naší skupiny a také Vojty a Vlastíka Mihalíků, kteří poctivě pracovali v radě a zastupitelstvu Mikulova už v minulém volebním období a tím dostali SNK Mikulovští do povědomí našich spoluobčanů.“
V jaký komisích, výborech města pracujete?
„Jsem členem dotační komise a redakční rady Mikulovského zpravodaje.“
Co by se podle Vás mohlo či mělo v Mikulově zlepšit a kde vidíte největší rezervy?
„Mikulov je mimořádně krásné a atraktivní město, láká k návštěvě velké množství turistů. Kromě toho se zde organizují akce, aby přijelo turistů ještě více. Neřeknu jistě nic objevného, když projevím přání, aby se v investičních akcích a plánovaných výdajích pamatovalo více také na obyvatele města, kteří tady ten nápor turistů statečně snášejí.
Mým velkým přáním by bylo (kromě zdánlivých samozřejmostí typu funkční kanalizace, opravených chodníků, vyřešení otázky parkování, pohotovostní zdravotní péče, zabezpečení fungování škol a zachování historického gymnázia, péče o zeleň ve městě i okolí) třeba vybudování krytého bazénu. Aby mikulovské malé děti nemusely sbírat drobky, které spadnou od stolu v Hustopečích nebo v Břeclavi, aby nemusely dojíždět na plavecký výcvik v zimě a v časných ranních hodinách. Je možné, že se tento náš cíl nepodaří splnit, mám tedy ještě jeden, a na tom bych si ráda trvala: Chtěla bych, abychom uměli vyřešit situaci s vodou ve městě, abychom uměli zadržet dešťovou vodu, která nám, jestli jsem dobře informovaná, teď bez užitku odtéká do kanalizace.“
Jak se připravujete na zasedání zastupitelstva a kolik času přípravě věnujete?
„Přípravě se věnuji po večerech několik týdnů před zastupitelstvem, jen prostudování materiálů, které dostáváme předem, je časově velmi náročné, kromě toho si musím některé věci ujasnit a pozjišťovat, abych mohla zodpovědně a správně rozhodnout.“
Co Vás při práci v zastupitelstvu překvapilo, ať už příjemně, nebo nepříjemně?
„Myslela jsem, že rozhodnutí v komunální politice nejsou vázána stranicky. Zatím ale mám pocit, že koalice v zásadních věcech hlasuje jako jeden muž, nenechá se ‚rozhoditʻ argumenty opozice. Ale třeba se mýlím, jsem v zastupitelstvu příliš krátkou dobu, abych mohla soudit. Jinak jsou v zastupitelstvu vesměs přátelští a moudří lidé, takže jednání, i když jsou náročná, se většinou nesou v příjemné atmosféře.“
Jak může podle Vás zastupitel, který není ve vládnoucí koalici, něco prosadit, ovlivnit?
„To se mi ještě nepodařilo zjistit. Naše návrhy a podněty, pokud si dobře pamatuji, zatím vždy propadly. Ale není všem dnům konec, jsme teprve na začátku volebního období.“
Jaké jsou Vaše zájmy a záliby, jak trávíte volný čas?
„Raduji se, když jsme celá rodina pohromadě, těší mě potkávat se s kamarády, baví mě četba a také pátrání v historii našeho města a regionu, ráda cestuji a objevuji neznámá místa u nás i v cizině.“
Už několik let pracujete jako dobrovolnice v mikulovském G-centru. Jaký má podle Vás smysl být dobrovolníkem?
„Ano, ráda zajdu čas od času za obyvateli mikulovského G-centra. Za těch pár let, co se známe, se z nás stali přátelé. Původně jsem si chystala obsáhlé přednášky týkající se dávné i nedávné historie, teď si spíš připravím kratší povídání a pak už rozebíráme všechno možné, co komu leží na srdci. Někdy se zde dozvím něco zajímavého z nedávné historie Mikulova, což je pro mě a mou práci přínosem, vzpomínky pamětníků mají velkou historickou hodnotu, ráda bych se jim věnovala intenzivněji. Atmosféra našich setkání v G-centru je moc příjemná, chtěla bych také ocenit obdivuhodnou a náročnou práci personálu tohoto zařízení. Na otázku o smyslu dobrovolnictví neumím odpovědět. Mám prostě radost, když někoho potěším anebo k něčemu hodnotnému přispěji. Hlavním rysem dobrovolníků je to, že nemají v povaze se svou prací chlubit, což bohužel dnešní doba žádá. Ráda jsem se v poslední době zúčastnila akcí, které pořádají další členky našeho sdružení Helena Prokešová a Jana Drochytková v rámci obnoveného Okrašlovacího spolku. Například minulou sobotu jsme proklestili stezku podél silnice na Milovice. Z vlastní zkušenosti vím, jak je otravné jít po krajnici frekventované silnice, teď už poutník může kráčet po pěšině oddělené od silnice keříky. Nebude sice vědět, komu za to vděčí, ale nám ten dobrý pocit z práce pro jiné zůstane.“
Ptala se Jitka Sobotková