Region a stopy dějin
Sobota 6. října 2012 byl neobyčejný den. Dostala jsem od pana Ing. Reinholda Eichingera, předsedy spolku Hutterischer Geschichtsverein Wien, pozvání na mimořádnou událost.
„Balthasar Hubmaier a mikulovská reformace“
Teolog a mučedník. Narozen okolo roku 1485 u Augsburgu, 1528 upálen na hranici ve Vídni. Doktor teologie a univerzitní profesor. Hubmaier jako farář a reformátor ve Waldshutu zavedl podle Nového zákona křest věřících. Byl jako kacíř vyhnán a pronásledován, v roce 1526 našel v Mikulově na panství Liechtensteinů útočiště a stal se reformátorem města. V roce 1527 si Ferdinand I. vynutil vydání Hubmaiera do Vídně. Ani na mučidlech neodvolal své učení a byl upálen. Byl jedním z velkých teologů reformace a průkopníků náboženské svobody.
Na programu byla prohlídka bývalé křtěnecké čtvrti – Habánská, slavnostní přednáška „Balthasar Hubmaier a mikulovská reformace“ a slavnostní odhalení pamětní desky Balthasara Hubmaiera.
Program od desíti do šestnácti hodin.
Sraz byl na Náměstí u sousoší Nejsvětější Trojice. Vyhověla jsem prosbě o přihlášku, přihlásila jsem nejen sebe, ale i celou naši velkou rodinu.
Společnost, která se sešla na stanoveném místě, byla výjimečná. Odborníci na slovo vzatí zdaleka široka. Úvod o historii města zajímal zejména ty, kteří byli v Mikulově poprvé. Při okružní cestě po stopách novokřtěnců jsem rychle vytáhla poznámkový blok. Prošli jsme kolem domečku paní Vítkové – tady bydlel můj pradědeček, říká jeden z účastníků, prodával zeleninu. Úzkou uličkou, která se kdysi jmenovala Am Nikl, protože tu protékal potok od severu celým městem dolů do Bažantnice, jsme se dostali na bývalý Dolní a Horní kamenný řádek. Tady byly domy novokřtěnců?, ptali se účastníci. Ne, ne. Musíme jít kus dál, protože vrchnost jim přidělila pozemek až u knížecí zahrady.
A už jsme tady. Žasla jsem. Tady jsem stála před několika dny, u zprohýbaného zábradlí, pode mnou něco jako smetiště, po léta rozestavená a pomalu se hroutící stavba. Tady? Tady bydleli mikulovští novokřtěnci? Když jsem kreslila tento pohled, nakreslila jsem i několik cihel, kamení, zdivo, které ze zbořených domů už nikdo neuklidil. Zaměřila jsem se na bílý protáhlý domeček, ale ten nemá s novokřtěnci nic společného.
Dostali jsme katastrální plán Mikulova z roku 1820. Tam jsme se mohli přesvědčit, kde stály ty malé domečky novokřtěnců. Na ulici Školní, Venušině, Habánské. Celkem čtyřicet pět domů. Na malém pozemku žili skromně, kázali, křtili, byli Mikulovu neobyčejně prospěšní a proslavení daleko široko, zejména v oborech zdravotnictví, lázeňství a porodnictví byli žádanými specialisty. Konečně také vím, kde stál Bratrský dvůr, jeho třicet tři malých domečků. Dnes tady stojí mateřská škola.
Prohlídka však tady nekončí. Ještě kousek dál, až pod Kopeček musíme jít. Tady nad domem číslo 86 byl hřbitov novokřtěnců.
Odpolední program v sale terreně přinesl řadu překvapení. Nikdy jsem nebyla na přednášce, kde by se zpívalo. A. Basnar hrál na kytaru, pro účastníky byl připraven text a zpívala se nejdříve píseň „Radujte se!“, kterou složil Balthasar Hubmaier.
Slavnostní přednáška Balthasar Hubmaier a mikulovská reformace, kterou přednesl Prof. Dr. phil. Martin Rothkegel, Th.D., profesor církevních dějin na Teologickém semináři Elstal (Německo), byla vzorně připravena s českým překladem pomocí powerpointové prezentace. Ostatně, pan profesor mluvil bezvadně česky.
Po slavnostním odhalení pamětní desky odcházím domů plná dojmů a s pocitem, že se Hubmaierovo krédo „Pravda je nesmrtelná“ naplňuje. Všechny kamínky, které chybí v historii Mikulova, se pomalu doplňují.
Mikulov bude jedním z nových center novokřtěnců, jako předchůdců baptistické a dalších křtěneckých evangelických církví, dnes představujících největší část celosvětového protestantismu.
dr. Jarmila Červená, předsedkyně Muzejního spolku v Mikulově