Vánoční rozhovor s mikulovským proboštem Pavlem Pacnerem
Význačná kolegiátní kapitula u svatého Václava v Mikulově má nového probošta. V pořadí šestadvacátým představeným se stal Pavel Pacner. Generální vikář brněnské diecéze Jiří Mikulášek uvedl nového probošta do služby při slavnostní bohoslužbě první adventní neděli 2. prosince.
Kolegiátní kapitulu u svatého Václava v Mikulově založil kardinál František Dietrichstein v roce 1625. Vedle mikulovské kapituly jsou na Moravě další tři, a to v Brně, Olomouci a Kroměříži. Posledním mikulovským proboštem byl Stanislav Krátký, který zemřel 13. 11. 2010.
Pavel Pacner pochází z Třebíče a v Mikulově působí druhým rokem. Je pravděpodobně nejmladším proboštem v historii mikulovské kapituly.
„Vzpomínám si, že když jsem nastoupil jako student na třebíčské gymnázium, tak jsem koukal na osmnáctileté maturanty a říkal jsem si, jak už jsou staří. Všichni víme, jak se náš pohled na mládí či stáří s přibývajícím věkem mění. Teď je mi šestatřicet let a je pravda, že během téměř čtyř století trvání kapituly asi mnoho proboštů mladších než já nebylo. Zda-li vůbec nějaký.“
Kde jste působil předtím, než jste přišel v létě 2011 do Mikulova?
„Po svém vysvěcení na kněze v červnu roku 2002 jsem nejprve působil dva roky jako kaplan ve Velkém Meziříčí a okolí. Kousek od mé rodné Třebíče, kde jsem vyrůstal se svými pěti sourozenci.
A potom už se mé kroky ubíraly na Slovácko. Působil jsem v Hodoníně, Dolních Bojanovicích a od léta 2007 jsem byl čtyři roky farářem v Mutěnicích. Do Mikulova jsem byl poslán naším šéfem – brněnským otcem biskupem. Společně se svým kolegou P. Oldřichem Chocholáčem jsme už dříve hovořili s našimi představenými o přání pokusit se vytvořit komunitu neboli společenství kněží. A tak otec biskup řekl, že by nám rád svěřil Mikulov a okolí. Později k nám přibyl ještě P. Josef Kubeš, takže v současné době jsme tu tři kněží a společně se snažíme o duchovní správu v našem městě a širokém okolí.“
Proč podle vás tak dlouho trvalo, než byl v Mikulově instalován nový probošt? Byl jste překvapen, potěšen, že volba padla na vás?
„Proč volba nového probošta trvala poněkud déle, nevím. Přiznám se, že jsem nebyl ani potěšen a nakonec už ani příliš překvapen, neboť nám bylo o něco dříve našimi představenými naznačeno, že po zvážení všech možností by funkci probošta přece jen svěřili někomu z naší mikulovské komunity. Nic zásadního se nemění, i nadále budu jako kněz působit v nám svěřených farnostech. Jenom přibude z pozice ‚úřadu‘ trochu více starostí o majetek kapituly, který není v příliš dobrém stavu. Některé budovy jsou ve stavu spíše havarijním. Ale věřím, že společnými silami budeme postupně po velmi malých krůčcích postupovat dopředu. Nicméně majetek není to nejdůležitější.“
Chtěl jste být odmala duchovním? Jaké kroky a rozhodnutí vás k tomu vedly?
„Odmala jsem o duchovním povolání rozhodně nepřemýšlel. Jsem však nesmírně vděčný za své rodiče, kteří mi životním příkladem ukázali, co znamená být skutečným křesťanem. Oba za komunistů nesměli kvůli víře vykonávat své povolání. Maminka, zdravotní sestra, mohla dlouhá léta dělat jen uklízečku v domově důchodců. Tatínkovi, doktorovi filozofie, nikdy nebylo umožněno splnění jeho touhy přednášet a vědecky působit. Ale opravdu nikdy jsem neslyšel své rodiče nadávat nebo si stěžovat. Jejich víra byla pro ně důležitější než kariéra či osobní ambice. Na nich jsem poznal, co znamená víra v Boha v konkrétním životě. A díky nim jsem uvěřil, že je to ta nejcennější hodnota. Ale v mém rozhodování mi rodiče nechávali naprostou svobodu. Mohl jsem si však být jistý, že mě svou pomocí a modlitbou budou podporovat. V mém rozhodování mě určitě také ovlivnili mnozí dobří kněží, kteří v Třebíči působili.“
Co vy a sport? Jak odpočíváte, jak trávíte např. dovolenou – ať už zimní či letní?
„Sport miluji, bez něj si život nedokážu představit. Nejsem samozřejmě žádný profík, ale dodnes hraji s kamarády rekreačně fotbal. A nesmírně rád jezdím na kole. Ideální letní dovolená je tedy ‚cykločundr‘ s několika přáteli. V zimě si moc rád sem tam vyběhnu na lyžích, neboť jsme na rodné Vysočině běžkovali od útlého mládí. A taky rád fandím a nervuji se při sledování sportu v televizi.“
Jak bude pokračovat rozsáhlá oprava kostela sv. Václava a jeho okolí?
„Moc rádi bychom v opravách kostela sv. Václava pokračovali. Je to však o penězích. Na budově proboštství se momentálně spravuje po etapách střecha, celá budova však vyžaduje rozsáhlou a finančně nesmírně nákladnou rekonstrukci. A k tomu jsou ještě některé další chátrající budovy. A nesmíme zapomenout na nádherný kostel sv. Jana Křtitele, který také potřebuje generální opravu. Ale jak už jsem říkal, musíme po velmi malých krůčcích dělat, co se dá. Zde v Mikulově a okolí mi konečně pořádně došel význam rčení ‚práce jak na kostele‘.“
Jaké jsou vaše plány ještě více zviditelnit kolegiátní kapitulu u sv. Václava?
„Tyto plány úzce souvisí s opravou budovy proboštství. Bylo by krásné, kdybychom se dožili toho, že by mohla být zčásti zpřístupněna turistům a široké veřejnosti. Ale určitě nejde jen o hmotné věci. Myslím, že zakladatel kapituly kardinál František Dietrichstein by si především přál, aby veškerá činnost přispěla především k oživení a obnovení náboženského života v tomto kraji.“
Mikulov je často přirovnávám k Itálii, co si o tom myslíte vy? Jaký máte vztah k Itálii vy?
„Byl jsem v Itálii jen několik dní v životě, takže nemohu toto přirovnání objektivně zhodnotit. Sleduji především italský fotbal, tamní hráči jsou mimo jiné mistři v simulování. Ale vážně. Musím říct, že se mi město Mikulov i jeho okolí nesmírně líbí. A když jsem viděl na fotografiích, jak to zde vypadalo v době totality, tak jsem si uvědomil, kolik krásného se tady už stihlo obnovit a vybudovat.“
Jak trávíte adventní čas? A co pro vás znamenají Vánoce?
„Vánoce pro mě znamenají radost z příchodu Boha na tento svět. Asi to zní příliš vznešeně, ale opravdu jsem rád, že můžu stále objevovat Boha, kterému na mně záleží. Advent, bohužel, netrávím nijak mimořádně. To znamená, že se mi moje adventní předsevzetí opět nedaří naplňovat.“
Jitka Chromá, foto farnosti Mikulovska