JAK TO VIDÍM JÁ…
V této nové rubrice se budeme ptát respektovaných osobností na aktuální téma. Ať už ze života nebo z oboru, kterému rozumí.
Tentokrát jsme oslovili mikulovského probošta Pavla Pacnera a požádali ho o jeho vyjádření k volbě nového papeže.
Habemus papam aneb Máme papeže!
V pondělí 11. února jsem se chvíli po poledni zrovna pohyboval v brněnském Tescu. Zazvonil telefon a můj kamarád (polský kněz) mi sdělil: „Už to víš? Papež rezignuje!“ Přiznám se, že jsem této zprávě zpočátku příliš nevěřil. Ale postupem času jsem si uvědomoval, že jsem svědkem něčeho neobvyklého. Papež Benedikt XVI. má za toto své rozhodnutí můj upřímný obdiv. A kdo na jeho místo? I sázkové kanceláře nabízely své tipy. Já osobně jsem neměl žádného „favorita“. Asi proto, že kardinály nijak podrobně neznám. Ale přál jsem si, aby byl zvolen nějaký mimoevropský kandidát. V okamžiku, kdy se objevil nad Sixtinskou kaplí bílý kouř, jsem se zrovna nacházel na třebíčském zimním stadiónu a fandil „své“ Horácké Slavii. Sledoval jsem dramatický závěr zápasu a zároveň horlivě esemeskoval se svými přáteli. Takže paradoxně právě v ochozech stadionu jsem se zprostředkovaně dozvěděl první informace o novém papeži. Nejprve jsem přemýšlel, jestli není příliš starý. Když jsem však večer v televizi uviděl záznam jeho prvního veřejného vystoupení, naplnila mě radost a naděje. František na mě působí velice lidsky a přirozeně. Myslím, že naše církev potřebuje slyšet slova o skromnosti a pokoře. Věřím, že spolu s Františkem budeme znovu více objevovat Ježíše Krista, který – jak sám řekl – „nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život za všechny“ (Bible, evangelium sv. Marka 10,45). Přeji mu a modlím se, aby měl sílu a odvahu v nastoupené cestě vytrvat, i když je jasné, že to nebude mít vůbec jednoduché.
