„Přál bych si být nejlepší vinař mezi sochaři a nejlepší sochař mezi vinaři,“ říká Miroslav Zvonek, autor plastiky pro šampiona mikulovské výstavy vín
Novinkou letošní výstavy vín, kterou pořádal spolek Moravín na mikulovském zámku 9. března, byla cena pro šampion výstavy. Kovová plastika s názvem „Kvasinka vinná aneb Úsilí vinaře“ pochází z dílny akademického sochaře Miroslava Zvonka, designéra a pedagoga na VUT v Brně, který už více než tři roky žije také v Mikulově a je členem místního vinařského spolku Moravín. Společně se svou partnerkou jsou rovněž donátory jedné z mikulovských kapliček na křížové cestě na Svatý kopeček.
Vy, ač původem Valach, jste se dostal do Mikulova a k vinařství jak?
„Je to příběh, na jehož začátku stojí žena -moje současná partnerka Věrka, se kterou jsem se setkal zde v Mikulově. Pak jsme se potkali i s místními vinaři a ti nám ukázali svůj svět, otevřeli nám svá srdce, dali ochutnat svá vína a to nás pohltilo. Koupili jsme si zde domek a u něho byl malý vinohrad. Byl to pro nás malý zázrak, vinohrad prakticky v centru města.“
Měl jste nějaké zkušenosti s vinohradnictvím, nebo jste elév?
„Já jsem vlastně nikdy k zemědělství a půdě vztah neměl. Spíš jsem tíhnul k technice. A takto jsem se vlastně obloukem vrátil do dětství, kdy můj děda i praděda byli zemědělci. Pro mě je ta práce v mém malém vinohradě a po té ve sklepě, obrovský relax. V přírodě čerpám nový zdroj energie. Je to reakce na ten náš současný přetechnizovaný, uspěchaný svět.“
Stal se tedy Mikulov vaším druhým domovem stejně jako pro řadu jiných umělců?
„Víte, mám to tu opravdu rád. Dřív jsem žil na Prostějovsku na rovinách a nyní mi Mikulov a Pálava připomíná svými kopečky mé rodné Valašsko. Taky lidé jsou tu otevřenější a vstřícnější.“
Co vás inspirovalo k výrobě plastiky pro šampiona výstavy?
„Na jednom z výtvarných workshopů na Slovensku jsem udělal kovovou plastiku, kterou jsem nazval „Kvasinka vinná aneb Úsilí vinaře“. Na cenu je docela těžká. A tím jsem vlastně chtěl také říct, že i práce vinaře je těžká, náročná. Já sám jsem si nedokázal představit, co všechno práce ve vinohradu a poté ve sklepě, než se víno dostane do samotného pohárku až k ústům degustátora, obnáší.“
Dnes už to víte?
„Dnes už ano. Něco jiného je víno pít a něco jiného ho je dělat. Dokud si to člověk nezkusí, tak nepozná, jaké to je. Víno děláme už třetím rokem. Učíme se od zkušených vinařů. Když jsme začínali, tak jsme na svěcení mladého vína dávali vzorek svého prvního rosé. Tehdy nám členové Moravínu řekli, ať se přihlásíme do spolku, že je nová krev a svěží vítr vítán. No a na letošní březnové výstavě jsme získali s Věrkou diplom za naše cuveé bílé. Na to, že děláme víno třetí rok, učíme se, vnímáme rady a zkušenosti starších vinařů, tak mne to dost potěšilo.“
Z Valacha se nakonec stane vinař?
„Jsem odkojený Valašskem. A o to víc vnímám tu náročnost a velkou zvláštnost u vína. Tu starost o něj, než se z bobulí ve vinohradě opravdu stane lahodný nápoj. Na té dlouhé cestě se může spousta věcí pokazit. Samotného mne to překvapilo. Na Valašsku se sesbírají trnky, hodí se do sudu a už se člověk nemusí vlastně o nic starat (směje se). Práce vinaře, to je jedna velká starost, ale i radost.“
No a co se týká samotné sochy, tak kdo přišel s nápadem, že to bude cena pro šampiona výstavy?
„Předseda spolku Moravín pan Vojtěch Pazderka, mne vyzval, zda bych neudělal nějaké ocenění, sochu pro nejlepší víno výstavy. No a ta moje „Kvasinka vinná“ putovala ze Slovenska na výstavu do Švédska, a tak jsem si řekl, když už putuje tak daleko, co kdybychom z ní udělali putovní cenu pro šampiona. Putovní bude v tom smyslu, že na ni budou přibývat tituly a kopie, zmenšenina plastiky bude už natrvalo ve vlastnictví vítězného vinaře či vinařství. Originál sochy bude součástí nové vinařské expozice na mikulovském zámku. To bude velice důstojné místo. S nápadem přišel pan Pazderka.“
Cena pro Šampiona výstavy 2013 putovala do vinařsrtví Garčic z Pavlova za Tramín červený, výběr z hroznů 2011
A jaké jsou vaše vinařské sny a plány?
„Nedělám si ambice, nechci být žádný velkoproducent vína. Já ho dělám s Věrkou pro sebe, své přátelé a hlavně pro radost. Ale dal jsem si svůj malý osobní cíl. Přál bych si být nejlepší vinař mezi sochaři a nejlepší sochař mezi vinaři. Myslím, že víno a umění se krásně doplňuje.“
____________
Miroslav Zvonek, akad. soch. ArtD.
Jeho stěžejní oblastí je průmyslový a grafický design, výtvarná fotografie, sochařská činnost, výtvarná pedagogika. Hlavní tvůrčí aktivitou je průmyslový design se specializací na strojírenskou produkci. V sochařské tvorbě se jedná o projekty památníků, kde využívá kombinaci kovu a kamene. Využití kovu si ověřuje na volných kovových plastikách. Dlouhodobě se v rámci volné tvorby věnuje barevné výtvarné fotografii.
Účastnil se více než šedesáti společných i samostatných výstav v České republice, na Slovensku či Evropě. Jeho díla jsou zastoupena v soukromých sbírkách v Evropě i v zámoří. Je zakládajícím členem Sdružení valašskoklobouckých výtvarníků Vincúch. A nyní také členem místního vinařského spolku Moravín v Mikulově.
Jitka Chromá, foto: archiv Miroslava Zvonka a města Mikulov