Konventem se neslo Kávu si osladím v podání Jana Budaře, galerii prozářilo Jedno světlo
Galerie Konvent hostí od pátku 3. května výstavu JEDNO SVĚTLO. Jde o unikátní projekt, společnou prezentaci fotografa Jindřicha ŠTREITA a jeho deseti velkoformátových fotografií s tematikou mentálně postižených osob a keramických kachlů vytvořených lidmi s mentálním postižením. „Svým obsahem jde o projekt ojedinělý a netypický. Chceme seznámit návštěvníky s možnostmi práce s mentálně postiženými lidmi, s tím, jak působivá díla dokážou vytvořit s obrovským nasazením a radostí z tvorby. Chceme také upozornit na otázku podceňování těchto lidí a přiblížit jejich svět, jejich problémy…,“ řekla Pavlína Březinová, vedoucí denního stacionáře Gaudium z Brna.
Fotografie Jindřicha Štreita byly v Mikulově k vidění naposledy v synagoze těsně před jejím uzavřením pro rekonstrukci. „Tehdy se na této výstavě zrodila myšlenka na společný projekt. Já se sociální fotografii věnuji již řadu let, fotil jsem v různých sociálních zařízeních po celé Moravě. Toto téma je mi blízké a tak jsem šťasten, že jsem tenkrát souhlasil a vznikl projekt Jedno světlo a i tato putovní výstava. Protože všichni ti keramici jsou obrovskými umělci,“ řekl uznávaný fotograf.
Patronem projektu Jedno světlo je herec a zpěvák Jan Budař, který společně s Romanem Jedličkou po vernisáži zahrál několik skladeb a jako improvizovaný doprovodný sbor vystoupili autoři keramických kachlí. Vernisáž v takovémto podání dosud galerie Konvent nezažila a neslyšela, protože tu zněly písně „Kávu si osladím“, či „Dobrý den majore Gagarine“.
„Jsem moc ráda, že se nám podařilo tuto výstavu uspořádat a že ji můžeme návštěvníkům Mikulova přiblížit. To, co se tu dnes při vernisáži odehrává, je pro mne obrovským poděkováním, a že všechna ta energie, kterou jsme do přípravy výstavy věnovali, má smysl,“ řekla galeristka Eva Knorrová.
Výstava je putovní a před mikulovským zastavení byla také v benediktinském opatství Emauzy v Praze či v kostele sv. Salvátora.
jich
„Blázen“
Když si někdo myslí, že je blázen, často mu to lidé okolo něj přívětivě rozmlouvají.
To pak ti „blázni“ neví, co je vlastně pravda.
Mají věřit sobě nebo spíš jiným?
Jsou „blázni“ nebo ne?
Pak jsou lidé, o nichž všichni říkají, že jsou blázni. A nikdo jim to nerozmlouvá.
Většinou ani ti blázni ne, protože ti mají zcela jiné definice reality a pravdy, než my – obyčejní „blázni“.
A někde mezitím je všechno ostatní.
Naše životy plné překvapení. Překvapení naplněná nadějí. Naděje skrytá v bolesti. Bolest prahnoucí po lásce.
Láska v úsměvech bláznů.
Všichni jsme jedno světlo.
JAN BUDAŘ – patron projektu
Více zde: http://jednosvetlo.webnode.cz/.
Fotograf Jindřich Štreit společně s patronem projektu Jedno světlo herecem a zpěvákem Janem Budařem.
Když se na páteční vernisáži objevil i hudebník David Koller, umělci z denního stacionáře Gaudium s nadšemí volali "Lucie, Lucie"!
Jeden z desítky keramických kachlů vytvořených lidmi s mentálním postižením, který je součástí výstavy
