Mikulovský židovský hřbitov je vyhledávanou památkou
Židovský hřbitov v Mikulově patří mezi nejstarší a největší židovské hřbitovy na Moravě. Historie tohoto místa se zhruba čtyřmi tisíci náhrobky se začala psát již ve druhé polovině 15. století. Ročně sem zavítá přes deset tisíc návštěvníků.
O to, aby tak významná součást mikulovských dějin nebyla nikdy zapomenuta a byla uchována pro příští generace, se stará už bezmála patnáct let Spolek přátel židovské kultury v Mikulově. Toto občanské sdružení vzniklo v roce 2000. Desítka jeho členů úzce spolupracuje s Regionálním muzeem v Mikulově, galerií Efram, městem Mikulov a především s židovskou obcí v Brně. Ta je majitelem mikulovského židovského hřbitova a Spolek je jeho správcem.
„Náš spolek chtěl židovský hřbitov zpřístupnit všem zájemcům o prohlídku a současně vytvořit udržitelný koncept údržby a péče, kterou si zaslouží. S vědomím židovské obce vybíráme na hřbitově symbolické vstupné. Dospělí zaplatí třicet, děti a důchodci dvacet korun. Hřbitov je totiž kulturní památka a návštěvníci mohou s průvodcem navštívit celý dvouhektarový areál včetně obřadní síně. Zde jsou instalovány výstavy, které pořádáme společně s naším partnerem, Regionálním muzeem v Mikulově,“ řekla předsedkyně Spolku Marie Leskovjanová. Nájemné této síně je symbolických tisíc korun ročně s tím, že každý rok Spolek investuje do opravy a údržby budovy dalších deset tisíc korun ze svého rozpočtu.
Až do konce srpna mohou návštěvníci vidět unikátní soubor autentických dětských kreseb „Příběh dětí z terezínského ghetta“. Tato putovní výstava navázala na loňské představení knihy Děvčata z pokoje 28, které vypovídá o životě v koncentračním táboře v Terezíně.
V loňském roce hřbitov od dubna do října navštívilo deset a půl tisíce lidí, kteří zaplatili za vstupné dvě stě padesát pět tisíc korun, a patnáct tisíc věnovali na dobrovolných darech. Všechny vybrané peníze jsou použity na zpřístupnění, provoz, opravy a ochranu hřbitova.
„Z této částky hradíme sto čtyřicet tisíc korun na mzdách pracovníků, kteří slouží jako stálá služba v obřadní síni či průvodci. Část peněz jde i na odměny studentům, kteří se o hřbitov starají, sekají trávu, uklízí a v loňském roce také odstraňovali náletovou zeleň z památníku obětem 1. světové války,“ upřesnila Marie Leskovjanová.
Oprava tohoto památníku začala v loňském roce opravou levého křídla a členové Spolku chtějí vše dokončit do stoletého výročí od ukončení 1. světové války. Vše si vyžádá minimálně tři čtvrtě milionů korun. Deseti tisícové potřebné finance již postupně poskytlo Ministerstvo kultury ČR, Jihomoravský kraj či Nadace židovských obcí v Praze. „Když jsme získali padesát tisíc od kraje, tak jsme k tomu přidali našich sto šedesát tisíc korun a začali jsme opravovat. Je to opravdu náročná práce a vše se musí dělat ručně. Navíc, do těch míst se nedostane žádná mechanizace a všechno se vozí na kolečkách,“ svěřila se Marie Leskovjanová.
Spolek přátel židovské kultury také instaloval na hřbitově zabezpečovací systém a dvě kamery za šedesát pět tisíc korun. „Bohužel ne všichni návštěvníci si chtějí hřbitov jenom prohlédnout a ctít památku a významnost tohoto ojedinělého místa. Setkáváme se i s tím, že se nám ztrácejí věci a dokonce i pamětní desky,“ řekla předsedkyně Spolku.
Posledním případem bylo zcizení bronzové pamětní desky Rabbiho Löwa z průčelí obřadní síně od akademického sochaře Nikose Armutidise. „Zloděj za to, že desku prodal někde ve sběrných surovinách, získal asi osm set korun. Hodnota tohoto díla, které bylo připomenutím významného rabína a myslitele, který žil a působil v Mikulově, a které pořídila Židovská obec v Brně před čtyřmi roky, byla přitom devadesát sedm tisíc korun,“ řekla Marie Leskovjanová. Kopie pamětní desky bude podle ní vyrobena z napodobeniny kovu, aby už tolik nelákala zloděje.
I tento březnový případ byl impulsem k instalování kamer, které jsou napojeny na systém Městské policie Mikulov, která zároveň zajišťuje ostrahu hřbitova.
Ze získaných peněz ze vstupného dále Spolek, jako správný hospodář a správce hřbitova, hradí energie a vodu, speciální firmu, která provádí výřez náletových dřevin a suchých větví, nebo zakoupil do obřadní síně židle.
Díky spolupráci s polskou univerzitou ve Wroclawi se Mikulovští podílí na překladech židovských pomníků.
„Pomníky jsou psány hebrejsky, což samozřejmě není jednoduchý jazyk pro překlad. Navíc ten jazyk na pomnících je specifický v tom, že jsou používány různé zkratky a značky. Tesající do kamene se vždy snažil využít prostor maximálně. Takže dnes, když to chceme přeložit a rozluštit, tak to může opravdu dělat jen ten, kdo to umí,“ řekla Marie Leskovjanová.
Mikulovští navázali spolupráci s polskými studenty proto, že židovské hřbitovy v Polsku a v České republice jsou si podobné. I do Mikulova v minulosti židovské obce přišly dvě velké vlny přistěhovalců z Polska. „Studenti tady u nás dělají vědeckou práci na srovnání mikulovského hřbitova s polskými židovskými hřbitovy,“ dodala předsedkyně Spolku.
Patnáctka studentů jezdí do Mikulova jednou za dva roky na čtrnáct dnů, zdarma zde pracuje a překládá náhrobky a Spolek přátel židovské kultury jim zajišťuje pobyt včetně stravy a ubytování. „Jeden rok studenti pracují u nás v terénu a druhý rok nám dodají překlady,“ řekla Leskovjanová.
Před dvěma lety začali členové Spolku také s mapováním celého hřbitova. Pod odborným dohledem židovských obcí z Brna i Prahy vytvořili mapu, ve které je zaznačena poloha všech pomníků. „Je to opravdu mravenčí práce, kterou děláme ve svém volném čase. Chceme mít všechno hotovo příští rok. A pak bychom chtěli mapu převést do digitální podoby s tím, že každý návštěvník si může hřbitov a jednotlivé náhrobky prohlédnout virtuálně,“ prozradila Marie Leskovjanová. Občas se také stane, že do Mikulova zavítají potomci Židů, kteří zde žili, a hledají místo odpočinku svých příbuzných. „Jsou to velmi silné chvíle, když se nám podaří najít a ukázat jim náhrobek jejich předků. Není to příliš časté, naposledy jsme tu měli návštěvy z Kanady, USA i Izraele, ale o to víc emotivní. A nám to dává ještě větší smysl, proč svou práci děláme,“ řekla za všechny členy Spolku přátel židovské kultury v Mikulově Marie Leskovjanová.
A i když někteří nevidí práci a nadšení lidí, kterým není lhostejný osud této jedinečné kulturní památky v Mikulově, členové Spolku v tom, co dělají, smysl vidí. A vědí, proč svůj volný čas, energii i finance věnují něčemu, co má v našem městě své unikátní místo.
Návštěvnost více než deseti tisíc lidí ročně hovoří sama za sebe. „A musím říct, že většina návštěvníků je potěšena tím, co se na hřbitově děje. Jen výjimečně se setkáváme s kritikou vybírání vstupného,“ dodala Marie Leskovjanová.
Členové spolku všechnu práci, kterou na hřbitově dělají, dělají dobrovolně, bez nároků na odměnu. Kromě toho se podílí na organizaci Dnů židovské kultury, které v Mikulově probíhají začátkem října. Spolupracují s místním gymnáziem a udržují styk s partnerskými městy. „Setkali jsme se s delegací z izraelského Quatzrinu a tu spolupráci bychom i nadále rozvíjeli i přes tu vzdálenost, která mezi námi je,“ řekla na závěr Marie Leskovjanová.
Židovský hřbitov je otevřen od dubna do října denně od 10 do 17 hodin. Na požádání ho správce otevře kdykoliv.
Jitka Sobotková, foto: archiv Město Mikulov
