Jindřich Štreit v Mikulově

Zpráva z vernisáže fotografií světoznámého fotografa

Jindřich Štreit vystavuje v Mikulově
img_7921Světoznámý fotograf vernisáží své výstavy s názvem Tak blízko, tak daleko zahájil v pátek 23. července odpoledne program festivalu Národy Podyjí. Štreit, proslulý svými černobílými fotografiemi se sociální tematikou, vystavuje v mikulovské synagoze snímky pořízené během návštěvy uprchlických táborů a dětských školek provozovaných Českou katolickou charitou v Čečensku-Ingušsku. Autor je v Mikulově dobře známý, v roce 1994 účastnil mikulovské „dílny“ ’94 a fotografoval na Mikulovsku ještě téměř rok. Z jeho práce vznikl soubor fotografií a kniha Lidé Mikulovska.

„Je již tradicí, že v předvečer festivalu představujeme díla umělců, kterým je tematika soužití národu blízká. Proto jsme letos pozvali Jindřicha Štreita,“ zahájil vernisáž jeden z organizátorů festivalu Štefan Kapičák. „Připadá mi velmi symbolické, že tato výstava je umístěna v židovské synagoze. Projekt, díky němuž fotografie vznikly, zaštítila Česká katolická charita, která mě do Čečenska pozvala a ti lidé na fotografiích jsou všichni muslimové. Dnes se tady se krásně snoubí tři náboženství, přesně tak, jak to dělá občanské sdružení Národy Podyjí, kteří se také snaží propojit všechny národy, které zde žijí,“ uvedl své fotografie Jindřich Štreit.

Fotograf soubor snímků pořizoval v místě ostrého válečného konfliktu a protože se nepovažuje za válečného fotografa, dlouho zvažoval účast na tomto projektu. „Při fotografování to bylo velmi složité, protože všude, kam jsem šel, za mnou byli dva vojáci se samopaly, kteří mě hlídali. To je pro fotografa velmi těžké být neustále hlídán a kontrolován,“ uvedl Štreit. Válečným situacím se však autor v Čečně záměrně vyhnul a fotografoval pouze svoje téma – lidé, jejich vztahy a podmínky, ve kterých žijí. „Byl jsem nesmírně hrdý na to, že Česká republika dokáže pomoci takto postiženým územím. Byl jsem hrdý na to, že jsem Čech. To co Česká katolická charita dokázala pro rodiny a děti postižené válkou v Čečně udělat je naprosto úžasné,“ dodal Štreit. K projektu byla rovněž vydána stejnojmenná kniha. „Poslední den se z čečenských hranic ozvala silná dělostřelecká palba. Lidé vycházeli ze svých stanů a dívali se k hranici své vlasti. Tam jsem si uvědomil, jak blízko a jak vlastně daleko to mají domů,“ vysvětlil název výstavy a knihy autor.

Po vernisáži byl přítomným promítnut dokumentární film o vyhnání (tzv. Pohořelický pochod) téměř dvaceti tisíc brněnských sudetských němců po skončení 2. světové války. Film byl inspirovaný knihou Vyhnání Gerty Schnirch spisovatelky Kateřiny Tučkové, která se vernisáže i projekce osobně účastnila.

Fotografie z vernisáže zde.

Zpráva z vernisáže fotografií světoznámého fotografa

Jindřich Štreit vystavuje v Mikulově
Jindřich Štreit na vernisáži v MikulověSvětoznámý fotograf vernisáží své výstavy s názvem Tak blízko, tak daleko zahájil v pátek 23. července odpoledne program festivalu Národy Podyjí. Štreit, proslulý svými černobílými fotografiemi se sociální tematikou, vystavuje v mikulovské synagoze snímky pořízené během návštěvy uprchlických táborů a dětských školek provozovaných Českou katolickou charitou v Čečensku-Ingušsku. Autor je v Mikulově dobře známý, v roce 1994 účastnil mikulovské „dílny“ ’94 a fotografoval na Mikulovsku ještě téměř rok. Z jeho práce vznikl soubor fotografií a kniha Lidé Mikulovska.

„Je již tradicí, že v předvečer festivalu představujeme díla umělců, kterým je tematika soužití národu blízká. Proto jsme letos pozvali Jindřicha Štreita,“ zahájil vernisáž jeden z organizátorů festivalu Štefan Kapičák. „Připadá mi velmi symbolické, že tato výstava je umístěna v židovské synagoze. Projekt, díky němuž fotografie vznikly, zaštítila Česká katolická charita, která mě do Čečenska pozvala a ti lidé na fotografiích jsou všichni muslimové. Dnes se tady se krásně snoubí tři náboženství, přesně tak, jak to dělá občanské sdružení Národy Podyjí, kteří se také snaží propojit všechny národy, které zde žijí,“ uvedl své fotografie Jindřich Štreit.

Fotograf soubor snímků pořizoval v místě ostrého válečného konfliktu a protože se nepovažuje za válečného fotografa, dlouho zvažoval účast na tomto projektu. „Při fotografování to bylo velmi složité, protože všude, kam jsem šel, za mnou byli dva vojáci se samopaly, kteří mě hlídali. To je pro fotografa velmi těžké být neustále hlídán a kontrolován,“ uvedl Štreit. Válečným situacím se však autor v Čečně záměrně vyhnul a fotografoval pouze svoje téma – lidé, jejich vztahy a podmínky, ve kterých žijí. „Byl jsem nesmírně hrdý na to, že Česká republika dokáže pomoci takto postiženým územím. Byl jsem hrdý na to, že jsem Čech. To co Česká katolická charita dokázala pro rodiny a děti postižené válkou v Čečně udělat je naprosto úžasné,“ dodal Štreit. K projektu byla rovněž vydána stejnojmenná kniha. „Poslední den se z čečenských hranic ozvala silná dělostřelecká palba. Lidé vycházeli ze svých stanů a dívali se k hranici své vlasti. Tam jsem si uvědomil, jak blízko a jak vlastně daleko to mají domů,“ vysvětlil název výstavy a knihy autor.

Po vernisáži byl přítomným promítnut dokumentární film o vyhnání (tzv. Pohořelický pochod) téměř dvaceti tisíc brněnských sudetských němců po skončení 2. světové války. Film byl inspirovaný knihou Vyhnání Gerty Schnirch spisovatelky Kateřiny Tučkové, která se vernisáže i projekce osobně účastnila.

Fotografie z vernisáže zde.