Karol Porubský – učitel, kapelník, trumpetista, skladatel – čerstvý osmdesátník
Několik desetiletí trvající pedagogická, veřejná a kulturní činnost Karola Porubského jej řadí k nejznámějším osobnostem našeho města. Přesto, že se s ním setkáváme celé dlouhé roky, můžeme být překvapeni číslicí vyjadřující jeho významné životní jubileum – obzvláště my, kteří jsme s ním v téměř každodenním kontaktu. Jen velmi vzácně se lze setkat s člověkem-osmdesátníkem, který v plné aktivitě působí jako učitel, trumpetista, kapelník a skladatel, organizátor hudebních festivalů, člen odborných komisí…
Karol Porubský, rodák ze slovenské Nitry, přišel jako učitel hry na žesťové nástroje do LŠU v Mikulově v roce 1967, v době, kdy ukončil své působení profesionálního hudebníka v různých orchestrech, především ve vojenské hudbě v Bratislavě. Jeho příchodem byla zahájena na zdejší škole úspěšná éra výuky žesťových nástrojů, do té doby zde vyučovaných spíše sporadicky, a zejména výuka komorních dechových hudeb a orchestrů. Hned první dětský dechový soubor, založený v roce 1969, se později stal základem dechové hudby Mikulovanka. S ní Karol Porubský jako její kapelník a současně trumpetista, autor a aranžér šířil slávu mikulovské hudební kultury v nesčetných místech České republiky i v mnoha evropských zemích, které společně navštívili – namátkou v Belgii, Bulharsku, Francii, Irsku, Maďarsku, Německu, Polsku, Rakousku nebo Slovensku. Trvalým dokumentem činnosti jubilantovy Mikulovanky zůstávají skladby natočené v Čs. rozhlase Brno a Ostrava a zejména tři nahraná CD a MC s názvy „Pít vínko bílé“, „Mikulovská kapela“ a „Kytička písniček“, na nichž dominují Porubského vlastní skladby.
Z pedagogické práce Karola Porubského vzešla řada profesionálních hráčů a ještě více nadšených amatérů, mnohdy dodnes působících v různých hudebních souborech. Za své pedagogické kariéry byl též jedno desetiletí úspěšným ředitelem mikulovské ZUŠ, na níž stále aktivně působí jako učitel žesťů, bicích nástrojů a souborové hry.
Neopominutelnou je jeho autorská a organizátorská činnost. Jako skladatel se orientoval především na písňovou tvorbu pro dechové orchestry, a to i jako textař, ovšem nelze přehlédnout ani řadu sólových skladeb pro trubku, lesní roh, tubu, zpěv, flétnu a klavír, v nichž uplatnil i své zkušenosti hudebního pedagoga. Tato jeho činnost nezůstala nepovšimnuta, naopak se dočkal prestižních ocenění v několika soutěžích nové tvorby pro dechové orchestry. Jako organizátor je pak trvale podepsán pod vznikem akcí jako Mikulovské hudební slavnosti, soutěž O zlatý hrozen Jižní Moravy, také přehlídek dětských a mládežnických dechových hudeb nebo dětských cimbálových muzik. Významný je též projekt Pocta Karlu Krautgartnerovi, díky němuž v Mikulově vystupují největší české a slovenské jazzové osobnosti. S mikulovskou ZUŠ jsou spjaty mimořádně úspěšné prázdninové klavírní kurzy Audaces fortuna iuvat, přivádějící každoročně v létě do Mikulova více než stovku mladých adeptů klavírní hry.
Co více na závěr napsat o Karolu Porubském? Zatímco mnozí z jeho odchovanců trumpetu už dávno odložili, on stále ještě nekončí. Každé ráno okolo 9. hodiny, svátek nesvátek, můžeme z jeho bytu na Náměstí slyšet zvuk trubky, protože, jak velmi dobře ví, o nátisk je třeba pečovat. Trumpetista bez nátisku totiž před sebou nemá žádnou budoucnost – Karol Porubský ji však stále má.
Jiří Vrbka, ředitel ZUŠ Mikulov,foot: archiv Mikuloovská rozvojová
