Petr Malásek: Handicapovaní umí darovat čistou lásku
Poslední březnovou neděli se na zámku uskuteční Malé finále Dívky roku. Výtěžek z této akce půjde na konto občanského sdružení Biliculum, které v Mikulově provozuje stacionář. V jeho čele stojí Petr Malásek – člověk, který má „Zlaté srdce“. Obrazně i doslova. Jmenuje se tak prestižní Cena dětského bezpečí Nadace Naše dítě zasvěcená dílu významného českého ochránce dětí prof. Zdeňka Matějčka. Manželé Maláskovi ji získali před pěti lety za pomoc postiženým dětem a jejich rodinám, kterou ztělesňuje Dětský denní stacionář v Mikulově. „Dodnes ani nevíme, kdo nás vlastně nominoval, ale byla to krásná motivace k další práci,“ říká muž, který je zvyklý se se vším rvát. Malé neúspěchy bere jako výzvu a odrazový můstek pro svůj profesní i osobní růst.
DS: Čím jste chtěl být jako malý kluk?
PM: Hodným poustevníkem. To se mně aspoň z části splnilo. Nějaký čas jsem byl v Brně u Kapucínů v třetím řádu Svatého Františka z Assisi.
DS: Jak moc jste v útlém mládí přicházel do styku s handicapovanými vrstevníky?
PM: Velmi často. Vždycky mě to táhlo k tomu, nějakým způsobem pomáhat lidem. Moderoval jsem společenství věřících tělesně handicapovaných vrstevníků v Brně na Kociánce. Jezdil s nimi na tábory a víkendové pobyty v přírodě a později stál u zrodu denního stacionáře pro lidi s postižením EFFETA v Brně.
DS: Jak se tak přihodí, že člověk založí sdružení, které pomáhá handicapovaným?
PM: Jsem věřící, věřím, že se nikdy nic jen tak nepřihodí. Stačí se jen ztišit a naslouchat. Já pozorně naslouchal svojí ženě, která první přišla s návrhem zřídit stacionář pro postižené děti.
DS: Bez čeho byste svoji práci nemohl dělat?
PM: Největší oporou je mi rodina, nemá to se mnou často jednoduché.
DS: Setkal jste se s někým, kdo vám házel klacky pod nohy?
PM: Vždy se najde někdo, kdo se „snaží pomáhat“ svým způsobem. Rozhodně je nesoudím, je mi jich jen líto, protože jsou ochuzeni o ten obrovský dar, který neumí přijímat od handicapovaných lidí. A tím je čistá láska.
DS: Co vám dává sílu pořád bojovat dál, tvrdě pracovat a nevzdávat to, i když se zrovna nedaří?
PM: Život svatého Františka z Assisi a úsměv našich dětí.
DS: Z čeho jste měl v poslední době největší radost?
PM: Z těch pár dnů jarního počasí.
DS: Prozraďte některé z plánů, které máte v souvislosti se stacionářem…
PM: V červenci nás čeká vybudování výtahu, který bezbariérově propojí celý objekt. Pak bychom velmi rádi upravili prostory zahrady pro potřeby našich klientů.
DS: Už máte představu, na co použijete peníze z charitativní akce?
PM: Chtěli bychom koupit hydraulickou plošinu za naše svozové vozidlo, která nám umožní přepravovat i vozíčkáře s elektrickým vozíkem.
Kdo chce stacionáři pomoct a nemůže 27. 3. přijít na zámek, nemusí věšet hlavu. Způsobů, jak to udělat, je několik a všechny nalezne na webu www.biliculum.cz.
ds