Školačka se stala princeznou Českého rozhlasu 2
Rozhovor s Lucií Liďákovou
Žákyně páté třídy ZŠ Valtická Lucie Liďáková získala v celorepublikové zábavné a vzdělávací soutěži mluveného slova, fantazie a improvizace s názvem Princezna české pohádky titul Princezna Českého rozhlasu 2. Čro2 je mediálním partnerem této soutěže. Podle ředitelky společnosti Mikulovská rozvojová Markéty Sojkové je v jednání konání této soutěže v roce 2012 v Mikulově.
Cílem soutěže je kultivovat mluvený projev a obrátit pozornost rodičů i dětí k české pohádkové tvorbě, české literatuře i filmové tvorbě s důrazem na národní tradice.
Úkolem soutěžících dětí ve věku šest až dvanáct let je vybrat si oblíbenou pohádkovou postavu z českého filmu nebo literatury. V pěti kolech soutěže si pak soutěžící postupně vytváří vztah k pohádkové postavě tak, aby dokázali za postavu mluvit i myslet, pohotově a vtipně reagovat na dotazy odborné poroty a probudit svoji fantazii a tvořivost v plné síle. Podstatným prvkem soutěže je nenásilné uvědomění si krásy českých tradic a literatury. Výkony soutěžících hodnotila odborná porota, v níž zasedli slavné osobnosti. Kromě jiných třeba herec a pedagog Jan Přeučil, baletní mistr Vlastimil Harapes nebo spisovatelka Inka Delévová.
Foto: Jiří Sláma, Finále soutěže – Lucie Liďáková v první řadě vpravo
Zeptali jsme se Lucky, jak soutěž prožívala.
Jakou pohádkovou postavu sis vybrala?
Pyšnou princeznu.
Proč právě ji?
Líbí se mi. Ostatní princezny se jen umí procházet s deštníčkem, ale Pyšná princezna se musela naučit, jak nebýt pyšná.
Jak soutěž probíhala?
Přihlásila jsem se přes internet a pak už jsem vyrazila do prvního kola. Vždy po měsíci ti, co postoupili, šli do dalšího kola, kterých bylo celkem pět. Semifinále bylo nejtěžší, to už bylo hodně napínavé.
Měla jsi trému?
Velkou, ale nakonec jsem to zvládla.
Kde soutěž probíhala?
Na Wilsonově nádraží v Praze a finále se konalo v jednom pražském hotelu.
Jaké byly disciplíny?
V každém kole jsme se měli naučit nějaký text a ten jsme pak předváděli. Někdo z poroty řekl, že je král Miroslav, ať mu řeknu, aby mi zavázal střevíček a přehráli jsme si tu scénu z pohádky. Také jsme se fotili na princeznu s nejhezčím úsměvem, mluvili do rozhlasu nebo malovali.
Co se hodnotilo?
Hlavně jaký máme projev, jak se hýbeme a jak se umíme do postavy vcítit.
Měli jste i kostýmy?
V kostýmech bylo až finále, které bylo i s hudbou a promenádou.
Soutěž je pro děti i rodiče. Jak ti rodiče pomáhali?
Doma jsme si o mé postavě hodně povídali a rozebírali ji.
Získala jsi titul Princezna ČRo. Jak se ti to povedlo?
Namluvili jsme na mikrofon to, co jsme měli připravené. Zahrála jsem scénu se střevíčkem, jak jsem spadla do kašny a král Miroslav mi místo, aby mě vytáhl, zavázal střevíček. Končilo to tím, jak jsem přišla na to, že už nejsem pyšná. V rozhlase to sestříhali a pustili do vysílání. Posluchači pak hlasovali pro toho, kdo se jim nejvíc líbil. No a já vyhrála.
Byla velká konkurence?
Ano, hlavně ti starší. Nebyl moc čas na nějaké kamarádství, spíš jsme se soustředili na soutěž.
Co bylo tvojí silnou zbraní, kterou jsi porazila soupeře?
Myslím, že jsem se dokázala dobře vcítit do své princezny.
Jakou sis odnesla cenu?
Dostala jsem diplomy (jeden za obrázek) a taky velkého plyšového dalmatina a tašku s různými dárky.
Bavila tě soutěž?
Hodně, i když to trvalo celkem dlouho. Příští rok ještě pojedu na finále předat korunku novému výherci.
dk