Nová klidová zóna na Svatém kopečku - názory čtenářů
Vážení čtenáři, mikulovští spoluobčané,
ve Zpravodaji č. 22 z loňského 4. prosince jsme uveřejnili názory odborníků na aktuální téma, týkající se nové klidové zóny na Svatém kopečku. Zároveň jsme dali prostor a otevřeli diskusi i pro vás. Do redakce nám přišly tyto názory.
O projetu a přípravě celé akce na Dolním paloučku jsme informovali ve Zpravodaji již v dubnu 2013 a k tématu se vrátíme i v dalších vydáních.
Připravila Jitka Sobotková
Jsem rád, že mohu říci svůj názor na rekonstrukci „Dolního paloučku" pod Svatým kopečkem!
Na letošní Velikonoce jsem byl nemile překvapen překážkami, které mi bránily dostat se pěšky do města! Mně na celé akci vadí, že je prováděna zdlouhavě, prakticky po celou vegetaci v letošním roce byl na palouček žalostný pohled, který vyvrcholil vytrháním všech stromů i s kořeny, a že byly použity pesticidy na samé hranici chráněné krajinné oblasti! Likvidací náletů plevelných dřevin, ale i stoletých úplně zdravých stromů se odkryl nejen krásný pohled do krajiny, ale také na silo a monokultury na scelených lánech!
Osazení lavičkami, odpadkovými koši a informačními tabulemi povedou návštěvníky žádaným, nikoliv volným pohybem a chybí již jen vybírat vstupné!
Ing. Bunďálek, prosinec 2013
____________
Docela nás šokovalo vykácení borovic na Dolním paloučku!?
Připomíná nám to satiru od Vladimíra Jiránka: „Pane, nevíte, proč tady vykáceli všechny stromy? Vy to paní nevíte? Tady se přece bude vysazovat park!"
Když už se tvůrci a zastánci projektu ohání tou Getsemanskou zahradou – Olivetskou horou, tak tam, pokud je mi známo, pinie rostou a nikomu to nevadí. Je to sice jiný druh pinie než u nás, ale tady v našich severnějších podmínkách by tento druh stejně nerostl. My tady máme borovici (pinii) černou, vlastně už na Dolním paloučku, bohužel, nemáme...
Borovice tady rostou celé staletí, na Svatém kopečku je obdivují turisté od nás i ze zahraničí, (konkrétně i naši přátelé z Itálie).
Tento čin se rozhodně nedá nazvat šetrným přístupem k přírodě ani dílem souznícím s respektem k přírodě.
A nikde nebyli předem občané našeho krásného města seznámeni s tím, že se tam budou kácet taky borovice.
Marie Švadlenková
___________________
Reaguji na možnost vyjádřit svůj názor na problematiku tzv. obnovy původní přírody na Svatém kopečku.
Články ve zpravodaji o nevhodnosti borovice černé jako nepůvodního druhu, a tudíž její plánované likvidace považuji za nesprávné. Již v roce 1957, kdy jsem se stal studentem na ZTŠ Mikulov, mě upozornil můj otec na vzácný výskyt borovice černé na Sv. kopečku. Borovice černá (pinus nigra) se vyskytuje hlavně v severních horských oblastech Středomoří. V době ledové byla více na severu. Je ceněna jako významný lesní strom, jsou popisovány asi čtyři poddruhy. Z těchto je pro nás nejdůležitější poddruh borovice černá pravá nebo rakouská (Pinus nigra ssp.nigra, Pinus nigra var.austriaca), která se vyskytuje hlavně v oblastech jihovýchodního Rakouska. Její výskyt dále na severu např. na stanovišti na Svatém kopečku u Mikulova je tedy z hlediska botanického zajímavou zvláštností a tato si zaslouží péči i publicitu a nikoliv odsouzení. Nejde tedy o nějaký cizí prvek v přírodě. Ten, kdo způsobí odstranění této botanické rarity a zajímavosti, se nejspíš dopustí zločinu z neznalosti.
Tento strom nemůže podle mého soudu ohrožovat kavyl, který se vyskytuje a hojně se, alespoň co vím z mládí, vyskytoval na sprašových půdách výběžků pálavských kopců.
A ještě využívám této příležitosti, abych se zastal trnovníku akátu, který je také v hledáčku mnohých „ochranářů" jako cizorodý a tedy nežádoucí prvek v našem okolí. Akát skutečně pochází ze severní Ameriky. Je tedy nežádoucí u nás? A co brambory, kukuřice nebo asijská pšenice? Akát má silný kořenový systém, kořeny poutají vzdušný dusík a květy jsou významně medonosné. Byl vysazován našimi předky hlavně na meze kolem cest, které mohly trpět vodní erozí. Paradoxně je z těchto mezí našimi „ochranáři" nesmyslně odstraňován.
Stanislav Pláteník
________________
Opravdu bylo potřeba srovnat Dolní palouček se zemí?
Každý, kdo na podzim loňského roku vykročil na „Dolní palouček" Svatého kopečku, musel mít pocit, že jej šálí zrak. Rozrytá zem, pařezy stromů vytržených z kořenů, nehostinné místo, kde byl ještě včera život. Asi nejlépe vše charakterizoval starší pán, kterého jsem zde potkal. Ten mě „uklidnil" slovy, že si jako dítě pamatuje bombardování a to že mělo ještě o něco horší následky než to, co právě vidím. Až později jsem se dozvěděl, že se jedná o režiséra Petra Kudelu, autora mnoha dokumentů zaměřených na problematiku ochrany přírody, který zde má dům.
V prosincovém vydání Mikulovského zpravodaje bylo otištěno vysvětlení, proč musela příroda ustoupit přírodě. Vše se zaklíná výrazy invazní, expanzivní, nepůvodní... Ano, na Svatém kopečku roste mnoho nepůvodních druhů dřevin jako je šeřík, túje nebo mahonie, ale borovice černá se už stala nedílnou součástí jeho panoramatu. Na druhou stranu se zde přirozeně nerozmnožuje, takže časem ustoupí sama z míst, kde dnes roste. Stačí se projít lesem na Turoldu, abyste viděli, jak to má borovice na Pálavě „nahnuté". Ale hlavně, lípy či javory, které zde byly pokáceny, nemůže nikdo zařadit ani mezi nepůvodní, ani mezi invazní. Přesto tyto stromy musely ustoupit myšlence, že na místě, kde se kdysi těžil kámen, bude jednou původní panonská step.
Nechci polemizovat s autory projektu i jeho realizátory, kteří tvrdí, že staré musí ustoupit novému, aby se mohla vrátit původní krása Svatého kopečku. I já jsem se na jeho obnově podílel, když jsem ještě jako ředitel obecně prospěšné společnosti MAS Mikulovsko zajistil pro obnovu kaple Božího hrobu dotační prostředky z fondů Evropské unie a navrhl jako zdroj dalšího financování obnovy památek na Svatém kopečku využít dárcovských sms, které se ujaly a dnes přinášejí další finanční prostředky pro pokračování záměru. Chci jenom, abychom si uvědomili, že bychom při takových projektech měli postupovat uvážlivě a s pokorou k vývoji, který nastal od doby kardinála Františka Dietrichsteina do dnešních dnů.
Michal Solařík
