Jak jsem pil v Mikulově IPU
Často se nestává, že přijdete do hospody a u stolů sedí společnost, která místo halasného popíjení piva v tichosti hltá každé slovo hospodského, jenž o pivě vypráví. V hospůdce U Chlupatého slona na amfiteátru, dříve U Konyho, se takto sešli milovníci chmelového nápoje již potřetí, aby ochutnali a porovnali pivní styly, se kterými se běžně nesetkáte a které velký pivní svět nabízí. Tuto zajímavou příležitost, rozšířit si obzory, jsem si nemohl nechat ujít a vyrazil jsem také do hospody za vzděláním. V průběhu degustačního večera před námi postupně přistávaly lahve nezvyklých tvarů a exotických názvů jako Fullers IPA, Sherpa IPA, Snake Dog IPA či Hopside down.
Pivo, označené na etiketě zkratkou IPA (India Pale Ale) nebo APA (American Pale Ale) Čecha odkojeného na plzeňském spodně kvašeném ležáku překvapí a musím přiznat, že kdybych od Libora Ilčíka, mikulovského pivovarníka a organizátora této řízené degustace piv, nedostal patřičné školení ještě před první sklenicí, nevěřil bych, že se vůbec jedná o pivo. Už samotná láhev svým vzezřením připomínala spíše polévkové koření a její obsah zrovna moc nepěnil. Pivo vlastně nepěnilo vůbec a jeho hladina se nehonosila oblíbenou bílou čepicí. A obsah samotný? Alkoholický, hodně hořký a s plejádou dalších chutí, které by našinec v pivu nečekal. Však jsem si taky do hodnoticí tabulky, kterou na začátku pivní degustace každý obdržel, hned poznamenal pěnivost a stabilita pěny pouhé dva body z pěti možných. A to samé u hodnocené položky říz, který je dán nasyceností bublinkami oxidu uhličitého. V chuti jsem váhal a dal tomu hořkému pití s nádechem černého rybízu pouhé tři body.
Jenže, co Středoevropana překvapí, to považuje Londýňan za standard. Nebo spíše za nadstandard, protože první láhev piva pochází z pivovaru Fullers, Smith & Turner v Londýně, který, jak se dozvídáme, patří mezi špičkové výrobce piva a pivní styl „ale" (čti ejl) se zde vaří již tři sta padesát let. A čím se vlastně odlišuje toto pivo od toho našeho plzeňského ležáku, nechám raději vysvětlit Libora Ilčíka, který o pivu ví snad všechno.
„Pivní styl ‚India pale ale' pochází z Anglie z období druhé poloviny 18. století," říká Libor Ilčík a pokračuje ve svém výkladu: „Jedná se o silnější variantu starších piv Pale Ale, která se ve velkém exportovala do kolonií, zejména do Indie (odtud název „India"). Postupně si pro svou výtečnou kvalitu získával oblibu i na domácím trhu v Anglii a jeho popularita rostla." Dále se dozvídám, že pivo je svrchně kvašené a vyznačuje se použitím světlých sladů, dávajícím mu medově až jantarově zlatou barvu a silné sladové tělo s dostatkem alkoholu. Nezbytností je pak silné (v amerických verzích někdy až „brutální" chmelení britskými nebo americkými odrůdami chmele, které mu dávají vysokou hořkost a silně aromatický projev jak ve vůni tak v chuti. To byl ten rybíz v prvním vzorku.
Zlom ve výrobě tohoto piva nastal v období první a druhé světové války, kdy byly na výrobu piva uvaleny vysoké daně, které nesvědčili prodeji alkoholičtějších piv. IPA v Anglii neustála nástup levnějších ležáků a po druhé světové válce téměř vymizela. Pomyslnou vlajku pozdvihly až malé americké pivovary koncem minulého století a vrátily piva IPA opět na výsluní. Tato ještě více chmelená varianta piv IPA je někdy označována jako APA („American pale ale"). Ze spojených států se na přelomu 21. století vrátil pivní styl IPA zpět do Evropy a dnes si získává obrovskou popularitu v celém pivovarském světě, včetně Česka. Na naší ochutnávce se představili dva domácí zástupci, Sherppa z pivovaru Permon a Zlatá raketa z minipivovaru Matuška.
Po vstřebání těchto informací už jsem byl k dalším vzorkům objektivnější. Nečekal na bohatou pěnu po nalití, i když i ta přišla. Nebyl jsem překvapen ambaláží lahví, které našince nepřesvědčí, že jsou pivní a začal si vychutnávat to, že pivo může být nejen jemně sladové a hořké, ale také vonět jako louka a chutnat jako tramín nebo to nejčernější kafe.
V ryze mužské degustační společnosti zasedla také jedna žena. Co sem přivedlo Simonu Vychodilovou z Mikulova? „Mám ráda pivo a tyto pivní degustace jsou skvělou příležitostí, jak se seznámit s jinými pivy," říká Simona a dodává: „Mám to místo vinného koštu." A které pivo jediné ženě na ochutnávce zachutnalo? Jednoznačně Rotator: Hopside down z amerického pivovaru Widmer Brothers z amerického Portlandu.
Jestli chcete vyzkoušet tato piva z různých koutů světa a všechny přednášky Libora Ilčíka jste propásli, nemusíte zoufat. Většinu z těchto piv mají U Chlupatého slona v prodeji. I když na čepu, jak se mezi námi znalci říká, je pivo mikulovské z pivovaru Mamut, který Libor Ilčík vybudoval a ze své současné produkce nabízí pšeničné svrchně kvašené pivo Venouš, světlý ležák Mamut a polotmavý silný Mastodont. Zbývá jen říct: Přijďte ochutnat a sládkovi zdař Bůh. Opakování degustace „ejlů" bude 21. března v 18.00 opět U Chlupatého slona. Další informace o mikulovských pivních degustacích najdete na pivovarských stránkách www.pivovarmamut.cz.
Michal Solařík
Pivní degustace
Pivovarník Libor Ilčík