Vzácný obraz zůstane po zrestaurování na zámku
Za zdmi mikulovského zámku nyní pokračují restaurátorské práce na vzácném obrazu, který pod viditelnou vrstvou skrýval malbu z první poloviny 16. století. Proč se právě jedna z dominant města stala dějištěm oživování unikátu výtvarného umění? Souvisí to s budoucností obrazu. „Díky vstřícnosti mikulovského proboštství, brněnského biskupství a Jihomoravského kraje nám může být dlouhodobě zapůjčen,“ objasňuje Petr Kubín, ředitel Regionálního muzea v Mikulově.
Nevyčíslitelná hodnota obrazu vylučuje, aby se vrátil zpátky do kostela svatého Šebestiána na Svatý kopeček, odkud jej jako zdánlivě bezcenné dílo ukradli. „Zrestaurovaný obraz se tak stane součástí nové, stálé expozice věnované duchovním dějinám Mikulovska,“ prozrazuje Kubín.
Když kraj uvolnil čtyři sta tisíc korun, mohli se letos na jaře restaurátoři znova pustit do práce. Akademičtí malíři Jan Knor a Kateřina Knorová museli z plátna o velikosti 2,5 na 2,9 metrů odstranit vrchní malbu tak, aby se zachovala ta původní. Obě přitom znázorňují totéž, ukřižování Krista. S odstupem staletí byla pozměněna jen podoba a kompozice některých postav. V jeden moment tak částečně odkrytý obraz ukazoval třeba dvě Máří Magdaleny.
Stažením základní přemalby však odkrývání hádanky, kterou obraz ztělesňuje, teprve začíná. I když už odborníci obraz předběžně datovali do doby mezi roky 1510 až 1530, je určení letopočtu, ze kterého obraz pochází, pouze jedním střípkem z celé mozaiky, kterou je třeba poskládat.
„Každé výtvarné dílo má své souvislosti, jež mu dodávají identitu a plnohodnotně jej zapojují do reality. Proto je třeba hledat odpovědi na řadu otázek. Jaký je jeho původ? Kdo a kde jej namaloval, jaké vlivy na něj působily? Kdo obraz koupil? Odkud a jak se dostal do kostela? Možností je přitom nepřeberné množství,“ uvažuje Knor.
Novodobý příběh obrazu je vlastně docela paradoxní. Kdyby nebylo zlodějů, kteří jej před několika lety z kostela svatého Šebestiána ukradli, pravděpodobně by se o jeho existenci nikdy nikdo nedozvěděl. Po tom, co obraz zmizel, ho objevili rakouští policisté a vypátrali, že obraz patří do České republiky. Z Rakouska tak obraz putoval k brněnskému biskupství.
„Obraz byl skutečně v zoufalém stavu, plátno bylo roztrhané, malba opadávala, lidově řečeno byl zkrátka odepsaný,“ popisuje Knor. Přesto nezůstal ležet v regále a díky iniciativně několika nadšenců skončil alespoň jako studijní materiál na Vyšší odborné škole restaurátorské v Brně. „V průběhu dvou let se studentům podařilo uvolněnou vrstvu s malbou k plátnu přifixovat. Kromě toho jsme provedli sondy a obraz zrentgenovali,“ pokračuje Knor.
A tak se zjistilo, že pod malbou, kterou se podařilo zachránit, je ještě jedna, starší vrstva barev. Na to konto zasedla odborná komise, jež rozhodla, že je potřeba rozšířit sondy a pokračovat v průzkumu. „Jeho výsledky jsme předložili na začátku letošního roku a bylo rozhodnuto, že vrchní malba půjde dolů,“ uzavřel restaurátor.
Prý je to výsostná zkušenost a inspirativní úkol. Obraz se doslova mění před očima. „Je to veliké dílo, jehož kvality jsou nesporné. S něčím takovým se člověk v životě jen tak nesetká,“ míní Knor. Oba restaurátory přitom čekají přinejmenším ještě dva roky práce.
ds
