Představujeme radní města – tentokrát se starostou Rostislavem Koštialem
Pane starosto, prozraďte něco osobě.
Jsem ročník 1960, takže mi letos bude padesát jedna. Bydlím v rodinném domě, jsem ženatý, mám dva dospělé syny dvcet čtyři a dvacet šest let.
Co dělají kluci?
Starší studuje na VUT v Brně doktorandské studium a mladší má střední zemědělskou školu ve Valticích a pracuje jako sommeliér.
Jaká je vaše původní profese?
Mám střední zemědělskou technickou školu. Po jejím absolvování jsem pracoval na tehdejším státním statku jako odborník na meliorace a závlahy. Pak jsem byl krátce vedoucím střediska osiv a sadby všech možných zelenin a květin.
Nyní jste ale vinohradník?
Po revoluci jsem privatizoval část státního statku a stal jsem se soukromým zemědělcem. Věnoval jsem se konvenčnímu zemědělství. Choval jsem prasta, krávy a věnoval jsem se také vinohradnictví. Postupem času se základní zemědělská výroba utlumila a dnes jsem jen vinohradníkem.
Vyrábíte také víno?
Ne, pěstuji jen hrozny na svých vinicích. Hospodařím zhruba na deseti hektarech.
A to se dá při starostování zvládat?
Samozřejmě na to nemám čas a vinice jsem pronajal. Živnost mi běží, ale provádím jen nezbytné správní úkony.
Jak moc vás vytěžuje úřad starosty?
Když to srovnám s jinými profesemi, tak je to určitě víc než jeden úvazek. Začínám ráno a končím pozdě večer. Kromě vedení úřadu musím také město reprezentovat na nejrůznějších akcích.
V předchozím volebním období jste byl zvolen starostou, aniž byste měl zkušenost z komunální politiky. Nebyl jste ani v zastupitelstvu. To byl asi zásadní životní skok?
Úplně bez zkušeností jsem nebyl. Působil jsem před tím dva roky jako krajský zastupitela a vedl jsem Komisi rozvoja venkova Jmk. Navíc jsem byl léta zemědělcem, kteří jsou mezi ostatnímí profesemi u nás pořád takoví otloukánci. Musel jsem proto znát doslova devatero řemesel a poradit si v každé situaci. Od právního povědomí až po vedení lidí. S řízením kolektivů mám celoživotní zkušenost. Od svých devatenácti let jsem byl vždycky v nějaké řidicí funkci a vedl jsem velké kolektivy lidí od pětadvaceti až po tři sta lidí.
Takže jste to nevnímal jako zásadní změnu?
Spadl jsem do toho rovnýma nohama a hned jsem řešil problémy. A ty tehdy nebyly malé. Tenkrát se řešila kauza hřiště FC Pálava a na nějaké rozkoukávání prostě nebyl čas.
Zkuste zhodnotit svou dosavadní práci na radnici. Co se podle vás povedlo a co ne?
Těžko hodnotit vlastní práci, to je záležitost druhých. Hodnocením mé práce může být výsledek minulých komunálních voleb. Když jsem kandidoval poprvé, tak jsem byl skálopevně přesvědčen, že to bude na jedno volební období. Věřil jsem, že se dá komunální politika dělat bez zbytečných šarvátek a konfliktů a to se mi myslím povedlo.
A kde jsou ještě rezervy?
Domníval jsem se, že některé věci dokážu rychleji. Některé mé sny a vize jsem prostě nestihl nastartovat. Například oprava křížové cesty na Svatém kopečku. Velké téma, jehož převážná část práce je teprve před námi, je také golfové hřiště. Kumulace , příprava pozemků a rozběhnutí změn v územním plánu, to je zdlouhavější proces, než jsem předpokládal. Podobně je tomu s lázeňstvím nebo revitalizací Hnánického potoka. Chceme také vybudovat vinařskou naučnou stezku, která povede centrem Mikulova a do ní zakomponovat také Hnánický potok a Habány, kteří se u nás zasloužili o rozvoj vinařství. Hnánický potok má totiž prameniště pod školkou Habánská, kde komunita Habánů před staletími žila.
To jsou tedy důvody, proč jste vloni kandidoval znovu?
Přesně tak. Zní to jako klišé, protože vždycky něco nebude dokončeno, ale zmíněná témata jsou pro mě velkým motorem k další práci. Jsou to mé osobní sny a vize, které chci dostat do fáze realizace. Mikulov má v tomto obrovský potenciál, který bude v budoucnu trvalou podporou cestovního ruchu.
Jste předsedou Poradního sboru MVS „dílna“. Proč jste si vybral právě tuto komisi města?
Bylo to naopak. Když jsem radním navrhl, aby si vzali každý na starost určitou oblast, tak si všichni vybrali komisi podle své profese a zaměření a na mě vlastně dílna zbyla. Dopadlo to ale tak, jak mělo. Mikulovská dílna je také jedno z velkých témat a vizí, jež si zasluhují pozornost. S vedením Regionálního muzea jednáme o vybudování expozice moderního umění, která bude vlastně reprezentována díly z mikulovských výtvarných sympozií. Takže to pro mě opravdu nebude jen nějaká čestná funkce.
Starostování je jistě náročná funce. Najdete si čas na i na rodinu a odpočinek? Jak relaxujete?
To je těžká otázka. Kdybych měl čas, tak bych jezdil na kole, fotografoval a navštěvoval výstavy a galerie s klasickým uměním. Moderna mě moc neoslovuje. Přestože se i v Mikulově koná mnoho pěkných výstav, hodně jich bohužel nestíhám.
Co fotografujete?
Souvisí to s mou profesí. Když to jde, fotím krajinu, vinice a přírodu. Až budu mít jednou čas, tak se budu věnovat také makrofotografii.
A ideální relax?
Jak stárnu, tak mě čím dál víc baví to, co mám doma. Starost o rodinný domek, moji psi a třeba sekání trávy je pro mě obrovský relax. Kdo zažil, ví o čem mluvím. Do budoucna sním o tom, že bych doma choval nějaká další zvířata. Chtěl bych si pořídit malé hospodářství. Nakonec jsem zemědělec a vím přesně, co to obnáší.