Nejen Vánoce, ale každý den by měl být takovou malou oslavou života.
Rozhovor nejenom o zimě a přípravách na Vánoce s herečkou Bárou Seidlovou, mikulovskou rodačkou
Máte ráda zimu? A pokud ano, tak co Vás na ní baví?
„Když opomenu, že je mi v zimě pořád zima a většinou to trvá až do dubna, můžu říct, že ji mám ráda. Baví mě vlastně každé roční období. V zimě jdu víc do sebe, držím se u kamen a vypiju hodně čaje... Náš kamarád mi vyprávěl, že když napadl první sníh, žadonily jeho děti, aby přišel dřív z práce domů a postavili si společně na zahradě sněhuláka. Vysvětlil jim, že má důležitější práci, ale když položil telefon, prolétlo mu hlavou, že taková příležitost se už nemusí opakovat. Nasedl do auta a jel domů. Nikdy na ten pocit nezapomene! Někdy je totiž takový sněhulák nejpodstatnější věcí na světě! A tak si v zimě říkám, že si tu úžasnou příležitost k radosti přeci nemohu nechat ujít."
Jak prožíváte adventní čas? Pracovním nasazením, shonem, sháněním dárků, doděláváním restů před koncem roku, nebo spíš relaxem a setkáváním se s přáteli a přípravou na Vánoce?
„Přikláním se k tomu relaxu a setkávání se s přáteli. Ve volných chvílích si vychutnávám svařené víno, osvětlená náměstí, rozzářené a rozjařené tváře lidí... všechnu tu krásnou vánoční atmosféru. Kdybychom si položili otázku: ‚Pokud by tyto Vánoce byly naše poslední? Jak bychom je chtěli strávit?ʻ Určitě bychom zapomněli na shon, nesmyslné shánění dárků, úklid domu, dodělávání restů. Zaměřili bychom se na to podstatnější – rozdávání lásky kolem sebe a dělání toho, co nás opravdu baví a těší. Já sama jsem se přestala zabývat tím, co by se mělo, co hlásají tradice, co je normální a prožívám si Vánoce úplně jinak, než by se ode mne očekávalo. Takže většinou cestuji, obejdu se bez stromečku, kapra, cukroví a poznávám třeba úplně jiné, pro mne nové vánoční zvyky. Nejen Vánoce, ale každý den by měl být takovou malou oslavou života. Totiž, co kdyby tento den byl náš poslední?"
Když jste byla malá a Vánoce prožívala v Mikulově, na co nejraději vzpomínáte?
„Na to, jak sedíme pod nazdobeným stromečkem a já z něho tajně ‚kraduʻ poslední lanýžovou rybičku v modrém staniolu, na to, jak se těšíme na rozbalování dárků a já čekám až uvidím ‚zlaté prasátkoʻ a konečně zazvoní Ježíšek. Ale nemohu se ho dočkat, protože táta si po šesté přidává, už opravdu, ale opravdu poslední porci kapra... Také na to, jak jsme na Štědrý den vyměňovali jmelí za pohárek vína nebo něčeho ostřejšího."
Kde Vás mohou nyní diváci vidět?
„Začátkem prosince jsme hráli pro děti v Mikulově s divadlem MALÉhRY Sněhovou královnu a ve středu 17. prosince se vracíme s pořadem Jak na příšery. Kromě toho pravidelně hrajeme naše autorské komedie v Divadle Bolka Polívky v Brně. A cestujeme po celé republice. Všechna naše představení si můžou diváci najít na stránkách divadla www.divadlomalehry.cz. Do Mikulova bychom přijely znovu rády. Vzpomínáme na představení NEBE, které jsme hrály v rámci vinobraní v Dietrichsteinské hrobce. Pro nás nezapomenutelný zážitek, který by bylo hezké zopakovat!"
js, foto Mikulovská rozvojová
