Zdeněk Lhotský a jeho sklo se vrátili do Mikulova
Mikulovské Rudolfinum hostí až do poloviny června výstavu českého skláře Zdeňka Lhotského. K vidění jsou především jeho mísy vyráběné unikátní technologií vitrucell.
„Je to náš vynález chráněný patentem. Slovo vitrucell je složenina z vitrum–sklo a cell–buňka. Jedná se o barvení skla externím způsobem. Původně skla nejsou barevná vůbec, ale naše studio je díky zvláštním chemickým a fyzikálním procesům může obarvit. Detaily říci nemohu, jedná se o výrobní tajemství," prozradil Zdeněk Lhotský.
K nejznámějším artefaktům pocházejícím ze sklářské dílny v Pelechově u Železného Brodu patří také křišťálová filmová cena Český lev, která byla předána hercům a tvůrcům v únoru letošního roku na slavnostním večeru v pražském Rudolfinu. Ta ovšem v Mikulově k vidění není. Za to jsou zde bezmála dvě desítky mís i nápojových souprav vyrobených technikou tavení skla, vitrucell či pískování.
Zdeněk Lhotský byl v letech 1994 a 1995 účastníkem Mikulovského výtvarného sympozia „dílna". Mikulov mu učaroval, a i když zde vystavuje teprve podruhé, do města pod Pálavou se vrací rád.
A jak se vůbec tento mladý perspektivní kudrnáč, jak sám o sobě s nadsázkou říká, dostal ke sklu? „Byla to láska na první pohled. Do skla jsem se zamiloval na škole v přírodě v Jizerských horách. A když jsem se rozhodoval, co budu dělat po škole, bylo vše jasné," vzpomíná na své první sklářské kroky Zdeněk Lhotský. Od svých studijních začátků ve Světlé nad Sázavou a v Železném Brodě se postupně dostal do ateliéru sklářského výtvarnictví profesora Stanislava Libenského na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Nyní je majitelem sklářského studia tavené plastiky v Pelelchově, jehož tradice sahá do 50. let minulého století.
js
Zdeněk Lhotský (uprostřed) v rozhovoru s Vojtěchem Příbramským na vernisáži v Mikulovském Rudolfinu 15. 5.