Místní organizace svazu důchodců ČR
Jak jsme v říjnu pečovali o tělo i ducha.
O tělo především v termálech, tentokrát po maďarsku v Györu (42 lidí) a v obligátním Aqualandu po česku. Zde využíváme Senior pasů k celodennímu pobytu. I výstup na Kopeček s panem starostou dal našim tělům pěkně zabrat. Co získal duch, o tom jsme už psali v minulém čísle.
S odkazem na minulé číslo se vracíme k besedě na ochranu spotřebitelů, kterou jsme měli 7. 10. Průběh byl stejný, jak popisuje p. Danielová a i my oceňujeme přínos takových akcí. V rámci diskuse jsme se dostali i k telefonování a od erudované právničky jsme se např. dozvěděli, že pokud se rozhodneme zvednout neznámé číslo, nemáme se hlásit „ano", ale „prosím". I takováto drobnost může být při monitorovaném hovoru zneužita přesunutím na místo potvrzení nějaké objednávky. Ve své praxi ve Sdružení obrany spotřebitelů se s tím setkala a obtížně se situace řešila. Na besedě nás byly necelé dvě desítky, takže považujeme za nutné seznámit všechny seniory s telefonním číslem 608 722 582 a adresou www.sos-msk.cz, kde najdeme pomoc.
V říjnu jsme si také užili dvou divadelních představení. 1. 10. jsme pořádali zájezd do Divadla Bolka Polívky na hru Hlava v písku. Zaujala nás výprava různým řešením imobility Jana Potměšila, seděl na scéně např. v autě, ve vaně, v hromadě písku apod. Herečky Ivana Chýlková a Jana Stryková podávaly obdivuhodné výkony, ovšem v tomto divadle není nejlepší akustika, více si je užijeme v televizi. K druhému divadelnímu představení jsme přišli jako slepý k houslím. Gymnázium nás požádalo o doplnění zájezdu do Boleradic na hru Milana Uhdeho podle Boženy Němcové „ Divá Bára". Deset našich členů jelo do neznáma a bylo překvapeno dokonalým prostředím, které převyšuje i některá profesionální divadla. Za vstupenku v ceně pouhých sto korun, totéž za cestu – zážitek na úrovni. Takže až uspořádáme „náš" zájezd, nepochybujeme o plném autobusu slavnostně naladěných i oblečených diváků.
Navázali jsme také na cyklus se židovskou tematikou, který započaly paní Červená a Chludilová. Obě dámy budou pokračovat počátkem nového roku. V říjnu pro nás uspořádal besedu o dějinách Židů v Mikulově pan Josef Šuba. V předjarním období nás doprovodí na vycházce židovským městem. Každý třetí čtvrtek v měsíci pořádá Regionální muzeum přednášky v Horní synagoze. Pokud je vede pan Šuba, známý nám z výletu do Dolních Dunajovic, ochotně je přijde proslovit i k nám do CVČ, protože do synagogy nás chodí jen několik. V listopadu však bude (nejspíše 19.) přednáška pražské odbornice o židovských pokrmech. Ta je zadaná na roky dopředu a tudíž by k nám nepřišla. Proto přemozte svůj ostych z neznámého prostředí a tentokrát do synagogy přijďte. Začátek bývá v zimě v 16 hodin, ale sledujte přehled akcí v tomto časopise, zda se něco nezměnilo.
Postupné seznamování se zájezdy, které by se mohly uskutečnit v roce 2016.
Jako tradičně budete na předvánočním posezení vyplňovat dotazník o zájezdech, kterých byste se rádi zúčastnili. (Nezapomeňte si brýle a písátko!) Pro přehlednost a rychlost budou uváděny pod stručnými názvy. Proto nyní v několika vydáních Zpravodaje sledujte podrobnější popis tras. Pořadí není podle kalendářních měsíců.
Tak např. pod názvem Löw-Beer se skrývá jednak prohlídka brněnské vily rodičů manželů Tugendhatových, jednak i jejich vil ve Svitávce, což navazuje na tematiku výstavy Brno – moravský Manchester a knihuTovárna, kterou je možno si ještě vypůjčit.
Pod názvem JED se skrývá jaderná elektrárna Dukovany, kde navštívíme nádherně vybavené informační centrum, budeme se zblízka obdivovat mohutnosti chladicích věží a čekají nás různá překvapení. Hlavně se neobávejte ozáření. Dále budeme pokračovat do Dalešic. Po přehradní zdi jsme se projeli při návštěvě mohelenské stepi. Teď ji uvidíme zespodu a nejen to. Při návštěvě vodní elektrárny sestoupíme do podzemí, kde se projdeme tunelem pod množstvím přehradních vod, což je strhující zážitek. Takže více emocí než v jaderné elektrárně. A abychom to trochu odlehčili, podíváme se v Dalešicích do pivovaru, kde se natáčely Postřižiny.
O dalších zájezdech zase příště.
Dobromila Vlčková