„Jsem řidičem svého života,“ říká Hana Vovsová
Před rokem a půl jsem se na jedné zajímavé přednášce potkala s Hanou. Už to nebyla ta paní učitelka Hana Lípová, kterou jsem znala z Mikulova. Byla jiná. Svítila. A to nejen díky svým blond vlasům. Daly jsme se do řeči a ona mi prozradila, že se chystá napsat knihu. Svou prvotinu, ve které chce popsat, jak hledat a najít partnera pro život a být šťastná.
Dnes má Hana, již Vovsová, svůj autorský křest za sebou a její nová kniha Láska na první kliknutí aneb Jak hledat a najít partnera je souhrnem jejích osobních zkušeností s hledáním lásky i inspirací pro druhé. Po rozvodu s manželem nechtěla zůstat sama a proto se rozhodla hledat partnera. Velkým pomocníkem jí v tom byl internet. A když svého dnes již manžela Jiřího našla, rozhodla se, že se o své zkušenosti podělí. Její kniha je cenná právě v tom, že je opravdu ze života. Že ji nepsal žádný „odborník na seznamování“, ale život sám. A rady prověřené životem patří k těm nejcennějším.
Její knižní debut měl křest v Praze. V srpnu autorka plánuje pokřtít „své dítě“ také v Mikulově a na podzim v Brně.
Proč jste se rozhodla právě pro internet? Měla jste k seznamování málo příležitostí?
Ať jsem se pohybovala všude možně, partnera jsem nemohla najít. Věk, ve kterém probíhá přirozený výběr partnerů a kdy jejich nabídka je široká, jsem měla už za sebou. Nepopírám, že bych se mohla seznámit i bez internetu, ale po několika letech, kdy jsem žila sama, jsem už nechtěla dále čekat. Bylo mi líto let prožitých bez partnera.
Mnozí tomuto druhu seznamování příliš nevěří.
Také jsem to tenkrát tak viděla. Podle mě byla internetová seznamka leda pro zoufalce a úchyly. Prostě jsem měla o seznamování hodně zkreslené představy. A pak když jsem se tam jednou podívala a vykřikla úžasem: „A jéje tady je chlapů!“A všichni ti muži někoho hledali, stejně jako já. Přesvědčila jsem se, že středověk opravdu skončil, a že vystavením svého osobního profilu se nevystavuji veřejnému zhanobení.
Nebála jste se toho? Po dvaceti letech s jedním partnerem věřím, že má člověk asi obavy, pochyby, nemám pravdu?
Pochybnosti byly, kdo je nemá? Někdy jsem i šlápla vedle. Stále jsem potkávala, stejné, bohužel pro můj život, nevhodné typy mužů. A kladla jsem si otázku, proč tomu tak je? Odpověď jsem našla při studiu seminářů osobního rozvoje Principy života ©, které jsem v tu dobu studovala. Tyto semináře mi pomohly s nadsázkou řečeno dělat si pořádek sama v sobě.
Když se ohlédnete zpátky, věděla jste už na začátku, jakého partnera přesně hledáte, jaké jsou vaše priority, požadavky, ze kterých neustoupíte?
V začátku byla nespokojenost s tím, jak jsem žila sama. Pak přišla touha a přání to změnit a to už byl krůček k rozhodnutí si najít partnera. Představy, jakého chci, byly spíše takové mlhavé, něco v tom duchu, že by mě měl rád takovou, jaká jsem, a podporovat mne a já na oplátku jeho. Když to na schůzce nevyšlo a já jsem byla vedle jak ta jedle, nedělala jsem z toho katastrofu, snažila jsem se to přehodnotit a hledat dál.
Byla jste tou, která si vybírala a oslovovala muže?
Oslovovala jsem muže i muži oslovovali mne. Bylo to tak 50 na 50. Moje aktivita se mi ale nakonec vyplatila. Muže, který byl ten poslední a který se stal po nějaké době mým manželem, jsem oslovila já první.
Prozradíte nám, s kolika muži jste se setkala, než jste si řekla „ano, to je ON!“?
Neprozradím, to se dočtou čtenáři v mojí knize. Mohu jenom říci, že jich bylo hodně. Jsem ráda, že jsem se tím počtem nedala odradit, i když jsem musela překonávat někdy pro mne nepříjemné chvíle. Třeba i takové, jako když jsem byla častěji viděna s cizími muži v družném hovoru a pan číšník, tenkrát v jediné nekuřácké mikulovské restauraci, kde jsem si dávala „randíčka“, už po mne spiklenecky pomrkával. Vždy bych nejradši měla na sobě Potterův kabát, který by mne v tu chvíli učinil neviditelnou. Ale pořád jsem v hloubi duše věřila, že mi všechny nepříjemné okamžiky přinesou ovoce.
A co muži, s kterými jste se seznamovala? Jací byli?
Prošla jsem schůzkami s různými muži, kteří se snažili všelijak na mne zapůsobit. Jeden mne přesvědčoval, ať si vyhledám den své smrti na netu. Další mne nazval poblblou učitelkou, protože jsem si nechtěla koupit koncentrát z aloe very na pročištění jater kvůli zamořenému prostředí. Mé slova, že jsem dostatečně imunní, jelikož mne rodiče za totalismu vychovávali v přiměřené špíně, ho přiváděla k zuřivosti. Někteří vyžadovali reprezentativní vzhled a rovnou si přeměřovali můj zadek.
A takovou nabídku chcete doporučovat dalším samotným ženám?
Takový nebyli přece všichni! Většina z nich byli normální muži, kteří upřímně toužili po tom stejném co já, po vážném a trvalém vztahu.
Žen a mužů, jako jste byla vy, kteří hledají partnera a mnohdy se jim to dlouho nedaří, je spousta. Měla byste pro ně nějaké povzbuzení?
Jasně že mám. A nejen já, ale i spousta dalších, kteří mají své šťastné vztahy a manželství založené na internetovém seznámení. Nenechte se odradit tím, co se povídá kolem Vás, že ženy a muži pro manželství v určitém věku nejsou. Myslíte, že muži chtějí žít sami? Domnívám se, že také nechtějí, jinak by jich nebyly plné seznamky. Důležité je potkat se a k tomu může pomoci právě internet.
Proč jste se rozhodla napsat o tom knihu?
V určité fázi hledání jsem nevěděla kudy kam a byla jsem bezradná. Proto jsem si řekla, že až se mi to podaří, napíši o tom knihu. Knihu jako motivaci a inspiraci pro další chtivé seznamování.
Co tedy vidíte jako největší klady knihy?
Upřímnost a otevřenost s jakou popisuji své rozličné peripetie a jejich zvládání a možná ta nezdolnost nevzdát se svého cíle.
A její zápory?
Právě ta upřímnost, ta se asi ve společnosti moc nenosí. Bylo mi jedním redaktorem z televize, který měl točit reportáž o knížce, vyčteno, že je z knihy patrné, pod jakými city jsem ji psala. Kdyby prý byla neutrální, bylo by to zajímavější čtení. Reportáž se nekonala, ale nebyla jsem zklamaná. Byla jsem z jeho „kritiky“ nadšená! Vždyť to jsem chtěla, aby z ní šly „cítit“ nějaké pocity, dojmy. Později jsem zjistila, že tento muž je osamocený a hledá zatím neúspěšně partnerku.
A jak byste svou knihu ve zkratce charakterizovala?
No přiznám se, že těžko se mi hovoří o vlastní knížce, nad kterou nemám ten správný nadhled. Proto použiji slova mého kamaráda, odborníka na lidskou psychiku – psychiatra MUDr. Michala Raszky, Ph.D. Po jejím přečtení stručně vystihnul její obsah: „Reflexe seznamování a hledání životního partnera psaná elegantním humorem. …během čtení vede k zamyšlení se nad svými postoji v partnerském vztahu a otevírá nové otázky.“
Napadá mne otázka tvorby samotné knížky. Bylo pro Vás těžké napsat knihu a jak dlouho Vám to trvalo? Kniha je napsaná s takovou lehkostí.
Samotné psaní nebylo pro mne těžké, šlo mi to tak říkajíc samo. Mnohem těžší bylo najít formu knihy a její uspořádání, aby dávalo smysl a bylo zároveň pro čtenáře zajímavé. Nejtěžší byly ovšem poslední korektury, kdy jsem musela škrtat a vyhazovat nadbytečné věci ve svém dílku. To, co se mi zpočátku zdálo jako perla, muselo jít nemilosrdně z kola ven. Celá kniha mi trvala i se všemi úpravami asi rok. Nepsala jsem samozřejmě každý den, spíše občasně.
Kniha je již půl roku na pultech knihkupectví. Které další aktivity s její propagací máte spojené?
Vzápětí po jejím vydání jsem absolvovala aktivity v rámci propagace knihy a zájmu o ni. např. křest v Praze za podpory internetového serveru seznam.cz, natáčení pro televizní pořad Sama doma, Pořad Randes-vous v Českém rozhlase Brno. Mám také pravidelné Magazíny o seznamování na rádiu Petrov, moderovaný chat na serveru lide.cz aj. A rozhodně se chystám představit svou knihu koncem srpna v Mikulově a začátkem podzimu v Brně. Přesné datum mohou čtenáři najít v dalším čísle Zpravodaje.
Kniha Hany Vovsové je o hledání a nalezení. Není určena jen ženám, ale má být inspirací i pro muže, kteří k sobě chtějí najít ženu, ale nevědí, jak na to. Hledat, hledat, hledat. Ať už se to týká čehokoliv v našem životě a v jakémkoliv věku!
Jitka Chromá
