Velký letní rozhovor se zastupiteli města - Olga a Slavomír Měšťánkovi
Manželé Olga (59) a Slavomír (59) Měšťánkovi jsou oba dva lékaři interních oborů. A oba dva jsou také zastupiteli města Mikulova. Společný rozhovor se pro toto letní číslo Zpravodaje přímo nabízel. V Mikulově společně žijí již od roku 1976, Olga z Mikulova pochází, Slavomír je z Brna. Coby mladí manželé se seznámili a vzali na medicíně, pak spolu přišli do pohraničí za prací.
Čím byste byli, kdybyste nebyli lékaři?
O. M.: „Archeoložka. Měla jsem ráda historii, zajímaly mne staré kultury. Byl to v mládí můj sen. Ale později jsem se rozhodla jít na medicínu a být lékařkou.“
S. M.: „Já jsem do poslední chvíle nevěděl, co budu studovat. Měl jsem nevyhraněné zájmy. Ale mám blízko k přírodě, k její ochraně, zahradničení. Tak možná by se moje kroky ubíraly tímto směrem, kdybych nešel s kamarády na medicínu.“
Proč jste kandidovali v komunálních volbách za „vaše“ strany?
S. M. (KDU-ČSL): „Já jsem se vždycky v místní politice angažoval jako nestraník ve středopravicových stranách. To je mi blízké.“
O. M (TOP 09): „Já jsem se stala členkou TOP 09, protože jsme chtěli v Mikulově udělat rovnovážnou pravicovou protiváhu ODS. Osobně nejsem extrémní pravicový tip, inklinuji spíše ke středu.“
Z čeho jste měli v poslední době největší radost?
O. M.+ S. M.: „Rozhodně z narození našeho prvního vnoučka Dominička, který přišel na svět 14. května.“
Kdy jste se naopak nejvíce báli a měli strach?
S. M.: „Co se týká politiky, bojím se toho, aby vládní koalice neprohospodařila svůj mandát. Tím, jak se politici chovají, stravují svými vnitřními spory většinu energie. Stejně tak jsem měl hrůzu z demonstrací odborářů. To mi připadá příšerné.“
O. M.: „Z toho já strach nemám, spíš se mi to nelíbí. Normálně myslícím lidem je snad jasné, že se může utratit jen to, na co máme, a nedá se žít dlouhodobě na dluh. Za smysluplné v rodině považuji zadlužit se třeba na bydlení či vzdělání. Ale zadlužit se kvůli dovolené, to mi nepřijde rozumné. Trápí mne, že mnoho lidí opustilo toto normální racionální myšlení. A ti jsou pak slepě využíváni populisty k tomu, aby nedemokraticky demonstrovali. A to mne štve. A strach mám spíše o některé vážněji nemocné pacienty, o které v nemocnici pečujeme.“
Kde jste se v Mikulově naposledy dobře najedli?
O. M.: „To je opravdu těžká otázka, abych žádnou restauraci neurazila. Dobrou restauraci dělá kuchař. (po dlouhém přemýšlení) Naposledy jsem se dobře najedla v restauraci Pod Radnicí. Nevím ale, zda mi nedali protekční porci, protože tam pracuje náš synovec, ale pochutnala jsem si.“
S. M.: „Já se vždycky dobře najím ve školní jídelně. Mile mně překvapila nabídka menu v hotelu Galant.“
Pivo nebo víno?
S. M.: „To záleží od situace. Po sportu si nedokážu představit, že bych pil víno. To si rád dám české dobré pivo. A víno mám rád dobré, ať už bílé či červené.“
O. M.: „Tak samozřejmě víno. Jsme ve vinařském kraji. Mám ráda spíše pozdní sběr, méně kyselinek. Pivu taky neřeknu ne, ale zase to nesmíme přehánět. Pracuji v jaterní poradně a musím jít příkladem.“ (smích)
Prozradíte na sebe, jak aktivně sportujete?
O. M.: „Kolo, turistika a lyže. Kupodivu jsem lyžím přišla na chuť až po padesátce, když jsem dostala lepší boty i lyže. A sjezdování mám opravdu ráda.“
S. M.: „Vždycky jsem hrával basketbal a i teď hrajeme s partou košíkovou v Lednici. Když je hezky, vyrazíme s manželkou na kolo anebo chodíme na výlety. O dovolené se snažíme nesedět, neležet, v zimě lyžujeme.“
Jak vypadá vaše dovolená?
S. M.: „My jsme individualisté. Plánujeme si cesty sami. Je to mix poznávání, fyzické zátěže i lenošení u vody.“
O. M.: „Snažíme se postupně poznávat jednotlivé kouty Česka a každý rok chceme zdolat jednu „tisícovku“. To je náš plán, zdolat všechny tisícovky a nejvyšší vrcholy všech českých pohoří. V Česku je spousta krásných míst. Poslední vrchol, který jsme zdolali, byl nejvyšší bod Ždánického lesa, jmenuje se U Slepice a má 438 metrů. Jinak se snažíme poznat i svět a každý rok si plánujeme svou individuální cestu za poznáním.
Kdy a čím vás naposledy váš partner rozesmál?
O. M.: (ke svému muži) „Každý den se na tebe směju a ty se usmíváš, když si něco vymyslíme.“
S. M.: „Smějeme se, to je fakt. A teď jsme koupili zahrádku s dvěmi plodnými meruňkami. A mne rozesmálo, že se žena s velkým nadšením vrhla na zavařování. Což deset let nedělala. A ještě dnes hodinu před touto schůzkou řekla: ‚Jeď ještě pro jeden košík, mám toho málo.‘ Tak to mne rozesmálo.“
O. M.: „Mě rozesmává manžel každý den. Teď zrovna i s tou zahrádkou, protože projevil zájem, že by chtěl i mírně vinařit. Taky mne rozesmává, když stále neví, jak má zapnout či vypnout troubu nebo pračku. My máme každý den spousty drobných příhod a rozhodně nemám pocit, že bychom se nudili.“
Čím jste se navzájem naposledy vytočili?
S. M.: „Tak to já řeknu naprosto snadno. Jeli jsme na kole do osady Hnízdo a hnala se bouřka. A žena říkala: ‚Co kdybychom se obrátili a nechali toho.‘ Takový nesmysl! Když už jsme dojeli tak daleko, tak jedem. Déšť nás přeci nemůže rozhodit. Nakonec jsem nezmokli, jen jsme zapadli do bláta. Naštvala mne, že se bála bouřky.“
O. M.: „Já jsem člověk, který myslí dopředu, a když vidím, že to nebude ono, že se řítíme do maléru, tak mám tendenci tu akci zastavit. Kdežto manžel, když se rozhodne, tak jde do akce hlava nehlava. A né, že jsme nezmokli. Zmokli, ale schovali jsme se do háječku a tam vydrželi. Nakonec to byl krásný výlet až na ten závěr, kdy jsme zapadli do bahna a tak špinaví jsme už hodně dlouho nebyli. A doma jsme všechno dobře hodinu čistili. A tím mne vytočil.“
Která kniha leží momentálně na vašem nočním stole, co čtete?
O. M.: „Mám ráda detektivky a historické romány. Teď jsem četla Čtvrtou kostku od Jana Rybáře. Renesanční detektivku z rudolfínské Prahy. Když mám čas velmi ráda čtu.“
S. M.: „Přiznám se, že jednou za čas sáhnu po vážnější literatuře. Ale rád čtu detektivky, těch máme v knihovně spousty. Teď jsem dočetl takovou trochu špionážní z prostředí Finska.“
Které jsou vaše 3 TOP akce v Mikulově?
S. M.: „Kytarový festival, Kampanila, koncerty v Dietrichsteinské hrobce. To se nám moc líbí. Na druhou stranu, vinobraní to není náš šálek čaje a spíš odjíždíme z města.“
O. M.: „Velice dobré jsou jazzové dny Karla Krautgartnera, ty mám ráda. A pak Kytarový festival. Kdysi byla mým oblíbencem i „dílna“ v posledních letech už moc ne. A velice pěkné jsou akce, které pořádá Galerie Efram.“
Jakou osobnost z profesního hlediska uznává vaše žena?
S.M.: „Profesora Ježka a docenta Vaništu.“
O. M.: „Ano to byly osobnosti, které všichni respektovali. Lidé ze staré školy, kteří to uměli. Těch si opravdu vážím.“
Jaký je oblíbený film vašeho muže?
O. M.: „On jich má víc. Spíš jsou to filmy staršího data nebo oskarové filmy. Miluje i staré české filmy, od Hrabala, Menzela. A má rád dokumenty a často se díváme na různé politické pořady.“
S. M.: „No sám bych váhal. Skřivánci na niti, ty mám fakt rád a zfilmované romány, například Doktor Živago.“
Na závěr…
Manželé Měštánkovi na sebe prozradili ještě jednu věc. Pani Olga je podle zvěrokruhu beran a její manžel býk. „Relativně znamení, která by k sobě neměla jít. Ale vidíte, že to vydrželo,“ svorně se usmívají. Beran je ohnivé znamení a má tendenci všechno hnát a býk nemá rád změnu a je hodně konzervativní. „Já to ženu a manžel to brzdí a někde se potkáme,“ říká na závěr rozhovoru Olga Měšťánková.
Jitka Chromá