Žhavé léto přišlo a odešlo s 12. ročníkem Klavírních kurzů v Mikulově
V týdnu od 19. do 26. 8. proběhl 12. ročník Klavírních kurzů Mikulov s podtitulem „Audaces fortuna iuvat“ (odvážným štěstí přeje). Vzpomínáte? To byl ten srpnový týden (snad jediný za celé prázdniny), kdy teploty téměř neklesaly pod třicítku… Přesto 120 žáků, studentů a pedagogů klavírní hry vyměnilo koupaliště a jiné radovánky za mikulovskou ZUŠ, aby prázdninový týden věnovali hudbě, studiu a práci.
Vážení a milí, tak nám zase jedny mikulovské Klavírní kurzy končí! Bylo tu jako vždy nádherně, dobří lidé, neuvěřitelná atmosféra, spousta nádherné muziky, inspirace a poučení. Děkuji všem a těším se příště!!! Pro některé lidi se tyto kurzy staly nejhezčím týdnem v roce. Mezi takové patřím. Děkuji! Proč trvají kurzy tak krátce a proč po dobu jejich trvání letí čas 5x rychleji než normálně? Klavírní kurzy jsou super, doufám, že pojedu příští rok. Děkuji všem, že klavírní kurzy můžou existovat. (Super nastartování pro tu moji línou holku – dopisuje maminka.) Jsme po koncertě, jsme naprosto šťastné…
Tolik namátkou vybráno z letošních zápisů v kronice kurzů. Psáno rukou studentů. Když uvážíme, že ty děti, které občas kritizujeme za to, že jejich hodnotový žebříček je poněkud povrchní, musí obětovat notný kus prázdnin, aby se na kurzy připravili a další týden (již v rámci kurzů) tráví v pilné práci, ať už z vůle své nebo jiné, je nakonec příjemným zjištěním, že se můžeme i mýlit. Tyhle děti mají v umění řazení hodnot náskok. A zase použiji citaci z kroniky (nechť se čtenáři nepozastavují nad jazykovým vyjádřením – není upraveno):
Jsem ráda, že mi nezůstal hnusný obličej na hlavě, když mi učitelka sdělila, že sem pojedu. Můj chtíč se neprojevoval slibně. Ale stal se opak, našla jsem plno nových kamarádů, zážitků a co více? Více mě to tu lákalo cvičit na klavír, u čeho se doma šklebím nejvíc.
Když se ohlížím zpět (a dělám to už 12 let v souvislosti s Klavírními kurzy), vždycky mi vyjde ve výsledku obrovský zisk. Ne ten finanční. Ale motivační pro nás pro všechny. V Mikulově se sejdou mimořádně nadaní s těmi, kteří jsou třeba jen průměrně talentovaní, ale ve výsledku je to jednoznačné pozitivum. Protože v nenápadném pozadí stojí ty nejdůležitější věci – volní vlastnosti, ty nejsou závislé na míře talentu. Ale jsou podstatné pro rodící se osobnost.
A tak se dostávám k tomu, za co bych chtěla poděkovat jménem všech účastníků 12. ročníku Klavírních kurzů Mikulov. Díky Městu Mikulov, které po celých 12 let svou záštitou i finanční podporou umožňuje, aby tento projekt zůstal finančně dostupný co nejširšímu spektru talentovaných a hudbymilovných zájemců. S některými z nich se určitě v budoucnosti setkáme na koncertních pódiích. Díky ZUŠ Mikulov, která poskytuje prostory a pomoc v organizačních záležitostech. Díky Regionálnímu muzeu Mikulov, které umožnilo pořádání stěžejních koncertů v Zámeckém sále. Díky dalším, kteří projevili pochopení a vstřícnost – Vínu Sedlec, manželům Volaříkovým, Petru Marcinčákovi, Vladimíru Michnovi, Ladislavu Michnovi, a Josefu Varmužovi. Díky především Sdružení hudebníků města Mikulova, které projekt organizačně zajišťuje, což při počtu 120 účastníků není snadná záležitost. Nelze jmenovat všechny, proto děkuji Vám všem, kteří jste přispěli k „atmosféře“ – na tu kurzisté nedají dopustit. Skončil 12. ročník Klavírních kurzů Mikulov, ať žije 13. ročník! Audaces fortuna iuvat (odvážným štěstí přeje). Monika Czajkowská