Představujeme zastupitele města - Jaroslav Smečka

Publikováno dne 5. říjen 2011.

Jaroslav Smečka za dva týdny oslaví své šestapadesáté narozeniny, ale vůbec si to nepřipouští. Před hodnou řádkou let se vyučil ve Strojírnách masného průmyslu v Mikulově zámečníkem. Vojenská základní služba, kterou absolvoval u posádkové hudby v Topolčanech, pro něj znamenala hodně a dá se říci, že ho nasměrovala jinam, protože po návratu do civilu, po několika měsících, odešel z fabriky do školství. Dálkově pak vystudoval střední pedagogickou školu a po ukončení činnosti ve školství začal pracovat v kultuře a věnoval se i redaktorské práci. V roce 1991 se svým společníkem jako první v tehdejším Československu začali soukromě podnikat v kultuře a provozovat Kulturní dům u radnice a to až do roku 2000. V současné době působí „na vlastní noze“ a příležitostně provádí poradenské a zprostředkovatelské služby. Mezi jeho koníčky patří hudba, je členem dechové hudby Mikulovanka. Co se týká sportu, tak se nejvíce věnoval plavání a okrajově hrál košíkovou a volejbal.  

Kolikáté volební období jste zastupitelem města? Proč jste se kdysi rozhodl založit „vlastní“ sdružení. „Vlastní nezávislou kandidátku jsem založil proto, abych jako vydavatel periodika Hlas Pálavy nebyl ovlivňován případnou politickou stranou, za kterou bych třeba kandidoval, a udržel tak nezávislost této tiskoviny. V městském zastupitelstvu zasedám již po třetí za sebou a opět jako nezávislý kandidát.“

Byl jste i místostarostou města – co vám tato funkce DALA? „Tuto funkci jsem vykonával ve volebním období 2002–2006 a bylo to období velmi náročné a myslím si, že také velmi plodné. Dobudovala se průmyslová zóna Západ 1 včetně chybějících sítí, zajistili jsme její obsazení průmyslovými podniky, z dotací EU, Czechinvestu a státního rozpočtu jsme vybudovali nové cesty, ulice, parkoviště a různá zákoutí. Tato práce mi umožnila vidět spoustu věcí z jiné strany, rozšířila moje obzory a seznámil jsem se se spoustou nových a zajímavých lidí.“

A naopak VZALA? „Naopak mi vzala moje podnikatelské aktivity, které jsem měl před nástupem do funkce. Pokud jsem chtěl svoji funkci vykonávat pořádně a zodpovědně, tak jsem musel svoje aktivity ukončit. Po ukončení mé funkce se už do rozjetého vlaku naskakuje velmi těžce, protože mnohdy je ten vlak už úplně někde jinde.“

Jaké nyní zastáváte pozice v orgánech města? „Pracuji v kulturní komisi a město zastupuji jako předseda dozorčí rady v STKO Mikulov, jsem členem dozorčí rady firmy TEDOS a od února tohoto roku vykonávám funkci jednatele Mikulovské rozvojové. A aby to bylo úplné, tak od května tohoto roku vykonávám ještě po panu Kolmačkovi funkci předsedy Sdružení přátel Karla Krautgartnera.“

V čem vidíte největší přínos spolupráce se zahraničními partnery a jak by se podle vás dala ještě více rozšiřovat spolupráce? „Je takové rčení, že v první řadě jde až o peníze, a v tomto případě se to dá nadneseně také říci. Díky přeshraniční spolupráci je možno čerpat dotace nejen na kulturu, sport a jiné aktivity, ale také na akce investiční. Toho je zapotřebí využít. Například ve volebním roce 2002–2006 jsme díky spolupráci s Drasenhofenem dostali dotace na rekonstrukci ulice Svobody, okolí Kozího hrádku, parkoviště na České ulici, cyklostezku Mikulov–Ottenthal, krajinu našich předků… Samozřejmě, že to nemůže být jenom o penězích, ale o skutečné spolupráci a ta je pokud se do společných aktivit zapojí aktivně spolky z obou stran hranice. V tomto případě je velmi aktivní FC Pálava, se sousedním Drasenhofenem už realizovala úspěšně dva projekty a jeden s Galantou. Aktivně se setkávají na různých fotbalových akcích i mimo projekty a to je to zajímavé. Navazují se nová přátelství, vyměňují zkušenosti, spolupracuje se.“

Řadu let jste spjat s mikulovskou kulturou. Jak se coby jednatel Mikulovské rozvojové snažíte přispět svými letitými zkušenostmi? „Nemohu říci, že bych těch jedenáct let stál opodál. Stále jsem byl aktivní jako člen kulturní komise a podílel se na organizování Vzpomínkových jazzových večerů. Právě proto jsem rád, že se kultuře daří, má podporu vedení města i celého zastupitelstva a že je v Mikulově tolik ochotných a zapálených lidí, že se o mikulovské kultuře, jejím množství a kvalitě s uznáním hovoří nejen v Česku, ale i za hranicemi. Dělat kulturu není jednoduché, protože není laciná a stojí spoustu finančních prostředků, to mohu říci zcela zodpovědně na základě svých osobních zkušeností. A tyto mě naučily, že v kultuře, pokud nemá být ztrátová, nestačí jenom peníze od města díky rozpočtu získat, ale že se musí jít také cestou dotací, sponzorů, ale také úspor, snižování nákladů a obchodního jednání.“

Jste členem Mikulovanky – máte nějakou veselou příhodu „z natáčení“ nebo ze svých vystoupení a cest? „Určitě mám, ale to by bylo na samostatný článek.“ Poznámka redakce – tak snad někdy příště!

Na jaké kulturní, společenské akce podzimu se těšíte a co si rozhodně nenecháte ujít? „V každém případě by to byl koncert Brněnské filharmonie, který se uskuteční 20. října v zámeckém sále, ale už nyní vím, že nebudu v Mikulově a to mě velice mrzí. Jinak musím říci, že si pozornost zaslouží i další připravované akce a není jich zrovna málo.“

Co vy a fotbal – hrával jste ho někdy aktivně a proč se do toho mikulovského tak hodně angažujete? „Fotbal jsem hrával a velmi rád, bohužel nikdy aktivně, protože mi na něj pro moje jiné aktivity nezbýval čas. Moje angažovanost pramení z toho, že mě svého času oslovil tehdejší předseda klubu Jiří Novosák, abych jim pomohl vyřešit problémy s pozemky a nezůstalo jenom u toho. Potom jsem byl společně s dalšími zastupiteli vyzván tímto orgánem, abychom zastupovali město ve výboru FC Pálava. V současné době již ve fotbalu od února roku 2007 nejsem aktivní, ale přesto ještě občas pomohu, protože funkci manažera a správce vykonává můj bratr a nechci ho v tom nechat samotného.“

Chutná vám čokoláda?  „Znám jen velmi málo lidí, kterým čokoláda nechutná a i když sladké zrovna dvakrát nemusím, tak kvalitní čokoládu si dám. Už i proto, že působí blahodárně kromě jiného i na nervovou soustavu. Proto jsem rád, že se na jaře tohoto roku otevřela na Pavlovské ulici speciálka Chocolaterie, kam rád zavítám.“

jich