Mikulovský den rekordů rozesmál
Desítky dětí s lampionem v ruce zamířily 28. října na mikulovský amfiteátr. Město pod Pálavou totiž strávilo sváteční odpoledne po svém – Mikulovským dnem rekordů, který provonělo svařené víno.
Do pokusu o nejdelší a nejrychlejší tichou poštu v Mikulově se zapojilo šedesát tři účastníků. Mezi ratolestmi, jejich rodiči, staršími sourozenci a mladými lidmi se objevila taky jedná známá tvář z obrazovky – Pavel Zuna.
Zkušební slovo Katamarán neprošlo. Už zkraje se po každém zašeptání ozvalo jen udivené cooo doprovázené výbuchem smíchu. Poslední v řadě ze sebe nakonec vyloudil jen neurčitý shluk písmen znějící jako bbbbb. „Dobrá, tak teď dáme něco jednoduchého,“ slíbila Sylva Chludilová, produkční z Mikulovské rozvojové. První slečně v zástupu pošeptala slovo bonbónek. Po 130 sekundách z něj vylezlo babo leť.
Téměř pět minut potom trvalo, než tichou poštou doputovalo moravské přísloví Hubu zapni, oči napni. Ale ani to se neudrželo a všichni se zasmáli u zkomoleniny houbu zabij, houbu zabij. Poslední pokus o úspěšné doručení vypuštěného sousloví trval tři minuty dvacet. „V souvětí máma je máma, táta je ocet, se nakonec táta spořádaně proměnil v otce,“ prozradila Chludilová.
Tichou poštu vystřídala promenáda holek a kluků s lampiony, která vyústila ve vyhodnocení soutěže o ten nejoriginálnější. „Vůbec nebylo jednoduché vybrat, překvapilo nás, kolik dětí si dalo práci s výrobou vlastního lampionu,“ vyzdvihla Chludilová.
Pomyslné zlato získal Pavlík Posenau za letadlo. „Vyráběl jsem ho doma sám. Pomáhala mi trochu mamka a šlo jí to dobře. Akorát jsme používali nějaký rakouský lepidlo, který lepilo hlavně prsty a všechno ostatní, jen ne papír,“ popisoval do mikrofonu útrapy tvorby vítěz.
Diplom, dárkový balíček a balónek štěstí si odnesla taky Bára Michalicová za usměvavý a vlasatý lampion. Zářící včelka mája pak zaručila úspěch Marii Mikerové. S prázdnou ale neodcházel nikdo, rozdávaly se lízátka a hroznový cukr.
Dospělí nakonec rozhodli o nejpovedenějším svařáku. Hlasujícím nejvíc chutnal ten z kuchyně Vinného sklepa u Hrdličků. „Receptura je tajná, můžu jen prozradit, že ho připravujeme z vlastního červeného vína a přidáváme zvláštní směs koření,“ nechal se slyšet Josef Hrdlička.
(DS)