Virtuosi di Mikulov slavili ve velkém stylu
Někdo může namítnout, že patnáct let existence smíšeného sboru není zase tak mnoho. Vždyť v naší zemi jsou sbory s desateronásobnou tradicí. V Brně je to třeba Lumír, založený v roce 1864, v Náchodě Hron se stopadesátiletou tradicí, v Praze například Hlahol, jehož sbormistrem byl Bedřich Smetana. Ale pro pohraniční městečko, v němž se postupně budují tradice české kultury, je i těch patnáct let hodně. Krátkých patnáct let vyneslo Virtuosi di Mikulov do předních pozic mezi amatérskými pěveckými sbory jižní Moravy.
Zastavme se nyní na chvíli u Slavnostního koncertu, který se uskutečnil 5. listopadu 2011 v mikulovském chrámu sv. Jana Křtitele. V jeho první části uvedli VdM téměř hodinový výběr ze skladeb svého repertoáru. Pravidelní návštěvníci mohli namítnout, že všechny tyto skladby již – a možná i opakovaně – slyšeli. Ovšem amatérský sbor, který zkouší jednou týdně, nemůže přinášet na každém koncertě samé novinky. (Mohl by, pokud by zpíval Šla Nanynka do zelí.) Navíc cílem tohoto koncertu bylo připomenutí toho nejlepšího, co VdM v uplynulých letech nastudovali.
Těžiště Slavnostního koncertu však bylo jinde. V jeho druhé části byl totiž uveden výběr z jednoho z nejslavnějších hudebních děl dvacátého století, Orffovy Carminy Burany. K spoluúčasti na uvedení této skladby byli VdM přizváni Hodonínským symfonickým orchestrem a smíšeným pěveckým sborem. Výběr z rozsáhlého Orffova díla byl citlivý a reprezentativní. Orchestr byl na koncert výborně připraven uměleckým vedoucím Davidem Herzánem, hodonínský sbor Josefem Ilčíkem a mikulovský Zuzanou Kadlčíkovou Pirnerovou. A přece tu byl oproti předchozím provedením v Hodoníně určitý rozdíl.
Sólisty byli mladí běloruští pěvci Kseniya Suprunovich – soprán a Pavel Katsiushyn –. baryton. I když jejich role ve výběru nebyla příliš rozsáhlá, vnesli do provedení punc dokonalosti. Svou pozitivní roli sehrála i skvělá akustika barokního piaristického kostela a skutečnost, že šlo o čtvrtou reprízu. Rozhodující podíl na mimořádném úspěchu mikulovského provedení Carminy Burany však měla dirigentka Zuzana Kadlčíková Pirnerová. Už při zkouškách si získala sympatie orchestru i zpěváků, kteří ocenili její srozumitelné gesto a promyšlené pojetí tohoto skvělého díla. Impozantní úvod O Fortuna, detailně rozvedené pasáže Fortune plango vulnera a další, dokonale zvládnuté obtížné modulace – a výsledkem byl potlesk ve stoje – standing ovation. Všichni interpreti, vedení mladou dirigentkou, si to skutečně zasloužili.
Mikulovský Slavnostní koncert doložil obrovský potenciál amatérských hudebníků. Tito nadšenci, zpěváci i instrumentalisté, se sjíždějí z širokého okolí, aby se v Mikulově či v Hodoníně (ale podobné je to jistě i jinde) podíleli na něčem krásném, na tvůrčí činnosti, která je vnitřně obohacuje. Ta krása pak přechází i na posluchače.
Popřejme tedy Virtuosi di Mikulov do dalších let hodně sil, hodně úspěšných koncertů, hodně vnímavých posluchačů a výborných hudebních partnerů.
Svatopluk Vrbka, foto: archiv autora