Když chceš zapalovat, musíš sám hořat, říká Pavel Šuba, zastupitel města za ODS
Pavel Šuba je jedním z pěti zastupitelů města oblékajících dres ODS. V tomto volebním období prožívá svou zastupitelskou premiéru. I když i v předcházejících volbách se jeho jméno vyskytovalo na kandidátkách Klubu podnikatelů i ODS.
Prozradíte nám něco o sobě?
„Táhne mi na 50, pocházím z jižních Čech, kde jsem prožil svůj předškolní věk. Po krátké zastávce na Vysočině jsem se ve svých deseti letech se svými rodiči usadil v Dolních Dunajovicích a tehdy započali mé toužebné pohledy k Mikulovu. S Mikulovem jsem se poprvé blíže seznámil při docházce na zdejší gymnázium. Po jeho absolvování a po krátkém získávání praktických zkušeností v místním JZD jsem své další vzdělávání zaměřil na kulturu, ve které jsem působil až do přelomového roku 89. V roce 85 jsem se v Mikulově oženil se svou první láskou a žiji zde s ní a třemi dětmi (dcera, dva synové) šťastně dodnes. Od roku 90 se věnuji podnikání ve stavebnictví jako stavitel střech.“
Jak trávíte volný čas?
„Volný čas trávím velmi dobře a velmi rád. Přes laškování s tenisem a nohejbalem se věnuji závodům v takové zvláštní disciplíně pro náš kraj a tou je skibob. Teď jsem tuším asi na 9. místě v ČR ve své kategorii a to je fakt dobrý. Rád lyžuji, čtu, jezdím na kole, zahraji si v naší malé kapele, zajdu na nějakou tu kulturní akci. A samozřejmě má druhá velká láska je motocykl značky Harley Davidson.“
Potěšilo či překvapilo vás, že jste byl zvolen v loňském roce do Zastupitelstva města Mikulova?
„Nevím, zda mě zvolení potěšilo, to ukáže čas. V každém případě překvapilo, neboť má pozice na kandidátce to nepředpokládala. Samozřejmě, že když člověk souhlasí se svým umístěním na kandidátní listinu, měl by s tímto počítat (jak já říkám: ‚Když chceš zapalovat, musíš sám hořat.‘) Mé ambice tehdy byly spíše na úrovni teorií a vizí o tom, jak bychom to tu měli zlepšit a zkrášlit atd., ovšem uvedení do praxe, to je jiná. Přiznám se, že v tomto počátečním období mého působení coby zastupitele spíše pozoruji dění v ZM a snažím se naučit s touto funkcí správně zacházet, začlenit ji do svého pracovního života, který není někdy věru lehký. Doufám (za sebe i za občany), že to nebude dlouho trvat.“
V jakých komisích Zastupitelstva města či výborech Rady města pracujete?
„No, jak jsem již uvedl, jsem greenhornem, takže komise a výbory přenechávám spíše těm zkušenějším členům ZM. Má doba teprve přijde.“
Na co podle vás může být Mikulov pyšný?
„Těch věcí, na které může být Mikulov pyšný, je, myslím si, spousta. Především za působení našeho (myslím tím NAŠEHO) pana starosty se podařilo spoustu věcí dotáhnout, spoustu věcí dát do pohybu. Především mega propagace a zviditelňování města pro kulturní, turistické, kongresové, vinařské a jiné aktivity, získávání a využívání různých dotačních fondů, což se projevuje na našich cestách, městských domech a především památkách. Rozvoj kulturního a společenského života, to je akcí, co tu máme, především v letní sezoně, s tím souvisí vybudování zázemí našeho amfiteátru, který má konečně nějaký význam, a to vinobraní, to je pane akce. Systémová práce při rozšiřování volnočasových a zelených ploch, hospodaření s našim odpadem, výborný nápad pana starosty s adopcí kapliček na Kopečku (taky jednu mám). Ani si na všechno teď honem nevzpomenu.
A co naopak zde chybí, i vám osobně, v čem máme rezervy?
„Samozřejmě rezerv je taky spousta. Hlavně mi chybí možnost seberealizace a vybíjení energie naší mládeže. Jistě, že máme ve městě spoustu sportovních, tanečních, hudebních a já nevím jakých, kroužků, mám ale na mysli ty aktivity nějak méně organizované, volné plochy pro sport a zábavu (ne zrovna restaurační zařízení, těch je tu dost, vím o čem mluvím).“
Jste hodně kulturní člověk a kdysi jste „do kultury i dělal“. Jak jste spokojený s nabídkou, ať už „oficiální“ kultury, kterou zajišťuje Mikulovská rozvojová, tak soukromých, podnikatelských iniciativ. Vítáte je? Které vás osobně oslovují nejvíce?
„Ba, ba, dělal. Nejenom profesně, také jako dlouholetý člen národopisného souboru Pálava, kdysi jsem se pokusil o založení divadelního souboru, dokonce to chvíli i fungovalo. Především jsem ale velkým a vděčným konzumentem. A určitě je co konzumovat. Když se ohlédneme za uplynulou letní sezonou, tak to byla akce za akcí. Někdy člověk ani nevěděl, co si vybrat. Tady bych řekl, že platí ‚radši víc, než nic‘. Všichni jistě pamatujeme na doby komponovaných programů jednou do měsíce. Ta nabídka je opravdu pestrá. A je hezké, že mezi profíky nezanikají ani místní spolky a tělesa. To si myslím, že ta Rozvojová dělá dobře. Soukromě-podnikatelské iniciativy jsou v této oblasti určitě velkým přínosem. Mnoho z nás si pamatuje na rapácké večírky, vyhodovské šedesátky, galanťácké karnevaly a besedy, pokrývačská sympozia. Motto z té naší zlaté kapličky bych si dovolil trochu přeutvořit: ‚Sami sobě‘. Takže vítám.“
jich