"Bez klobouku městské ženy nevyšly ani do koloniálu," říká v rozhovoru o prvorepublikové módě její sběratelka Marie Létalová
Neznámí lidé ji tu a tam zastavují na ulici a skládají ji komplimenty. Vypadá totiž, jako by si odskočila z natáčení Četnických humoresek. Marie Létalová z Týnce u Břeclavi, sběratelka prvorepublikové módy. Už tuto sobotu 28. ledna můžete kousky z její kolekce vidět na městském plese v Mikulově.
Sešly jsme se v jedné z brněnských kaváren. Stylově. Právě za první republiky totiž dosáhla kavárenská kultura v Brně svého vrcholu. Přišla usměvavá, půvabně oblečená mladá dáma. Studuje muzeologii a etnologii na Masarykově univerzitě, dálkově pak ještě výrobu klobouků v Uherském Hradišti. O svém koníčku povídala s nevídaným nadšením. A já nemohla spustit oči z jejího hnědého dobového kloboučku.
Jak se tak stane, že si slečna z 21. století zamiluje módu první republiky?
Moje maminka je švadlena. A kromě toho, že někdy šila podle toho, co viděla ve filmech pro pamětníky, měla zálibu v kloboucích. Tu jsem podědila. Dneska mám doma přes sto padesát klobouků. Svůj první jsem si koupila, když mi bylo asi patnáct. Čas od času jsem si pořídila nějaký dobový klobouček, pak se k tomu začaly přidávat rukavičky, kabelky a doplňky, později oděvy.
Co všechno vlastně ve své sbírce máte?
Na co si vzpomenete. Spodní i noční prádlo, halenky, šaty, kostýmky, kalhoty, pumpky, svetry, saka, fraky, kabáty, pláště, čepice, šály, společenskou módu a především klobouky. Originály i šité repliky.
Kde je sháníte?
Na internetových aukcích, z pozůstalostí, ve starožitnictvích, bazarech, v second handech.
Jaké jsou vaše nejcennější kousky?
Originální sako a plášť z prvorepublikového salónu Hany Podolské. Byl to nejvyhlášenější, pražský salón, který tehdy udával tón československé módě a jeho značku nosily také známé filmové hvězdy.
Móda první republiky. Jaká vlastně byla?
Dvacátá léta byla ve znamení chlapecké módy. Počítalo se se sportovní postavou, nezvýrazňoval se pas ani ženské proporce.
Kdy se to změnilo?
Ve třicátých letech. Ženy si prodloužily vlasy, i to oblečení začalo být daleko víc ženské a oslavovalo dámské křivky. Dbalo se na doplňky, kterým vévodily klobouky a rukavičky. Bez klobouku tehdy městské ženy nešly ani do koloniálu.
Lišily se materiály nebo střihy oděvů?
Určitě se šilo z kvalitnějších látek. Tolik oblečení by se jinak asi ani nedochovalo. Květinové vzory, puntíky, proužky jsou módní stálice. Střihy se příliš nelišily, některé možná byly propracovanější. V šatníku visely klasické kostýmky, oproti dnešním modelům mohly mít zajímavější detaily, různé sklady na sukních, plisé, prošívání, štupování, manžetky, obšívané knoflíčky. Všechno barevně ladilo.
Nosily se vůbec barvy?
Určitě. Myslím si, že černobílé filmy nás akorát matou. Móda nebyla jenom černá, šedá a bílá.
Jak to víte?
Ve starých módních časopisech se objevují návrhy, které jsou buď kolorované anebo je u nich popis materiálu a barevného odstínu. Dočetla jsem se taky, že prvorepublikové herečky stávaly před kamerou třeba v modrých nebo zelených šatech.
A společenská móda? Co bych si měla vzít na ples v duchu první republiky, abych byla stylová?
Ta se vlastně od té doby nijak dramaticky nezměnila. Zapomeňte ale na korzetové šaty se šněrováním. Vyberte si nějaké splývavé, které zvýrazní ženskou postavu. Saténové, krajkové, hedvábné nebo třeba šifonové. Oblíbené byly šikmo střižené, s výstřihy na zádech a se zapínání na knoflíčky, které se potahovaly. Zipy se u společenských šatů objevovaly výjimečně. No a pak myslete hlavně na doplňky.
Myslíte boa nebo čelenku s peřím?
Ty patří spíš k dvacátých létům. Později se nosily kožešinové plédy, peleríny, večerní dlouhé sametové pláště nebo krajkové přehozy. Určitě byste neměla zapomenout na rukavičky, ať už krátké nebo dlouhé, krajkové, šifonové nebo vyšívané. Neuděláte chybu, když zvolíte štrasové ozdoby nebo doplňky z drahých kamenů.
Kde to mám všechno sehnat?
Není potřeba kupovat originály. Když načerpáte inspiraci z filmů, můžete pěkné kousky objevit třeba v sekáčích nebo běžných obchodech. Čelenky, boa nebo kožešiny seženete určitě v půjčovnách nebo galanteriích. Důležité je si uvědomit, že šaty vždycky podtrhnete právě doplňky. Dobový vzhled pak určuje především úprava obličeje a vlasů.
Co bych si měla vytvořit na hlavě?
Ženy mívaly spíše kratší sestřihy po ramena. Rovná mikáda si podtáčely, ale to byl spíš ještě dozvuk dvacátých let. Především ale frčely zvlněné vlasy. Hodně si je natáčely, používaly zvláštní skřipce na kladénku, často chodily ke kadeřnicím. Symbolem se staly kladené vlny.
A kdybych měla dlouhé vlasy?
Pak byste si je mohla stočit do různých drdůlků v týle anebo vyčesat nahoru. Dlouhé vlasy se rozpuštěné nenosily.
Zdobily se něčím?
Určitě. Malými hřebínky, zdobenými sponkami, látkový květinami, které ladily s šaty, ve 20. letech případně korálkovými čepičkami, malými kloboučky se síťkou nebo čelenkami s peřím.
Jak bych se měla nalíčit?
Záleží, co by vám slušelo. V kurzu byly spíš červenější matné rtěnky, ale neznamená to, že byste růžovou něco zkazila. Žádné příliš lesklé stíny na oči, spíš v přírodním tónu. Módní bylo hodně úzké obočí, výjimečně ženy zacházely do krajností, když si jej holily a tužkou pak jenom namalovaly úzkou linku. Herečky si často vypomáhaly nalepovacími řasami. Oblíbené byly červené laky na nehty. Nelakoval se však celý nehet, třeba konce se nechaly přírodní.
Do čeho bych si měla dát kapesníček a pudr?
Třeba do psaníčka. Ale používaly se i klasické kabelky na malý řetízek, látkové, vyšívané, s korálky nebo celoštrasové.
Tak a zbývá mi ještě obutí.
Pokud sáhnete po kožených společenských botách spíš s kulatou špičkou a polovysokým podpatkem, neuděláte chybu. Objevovaly se taky lodičky z hadí kůže nebo boty potažené stejnou látkou, ze které byly večerní šaty. Třeba Zita Kabátová měla od svého obuvníka atlasové lodičky.
Předpokládám, že na boso se chodilo málokdy…
Bylo, řekla bych, téměř nemyslitelné, vyjít bez punčoch. Nosily se klasické hedvábné na podvazek. Ať bylo počasí jakékoliv. Tenkrát i pánové chodili ve třiceti stupních v košili, vestičce a saku. V zimě se hedvábné punčochy mohly samozřejmě nahradit teplejšími.
Když už jsme u těch mužů. Do čeho by se měl obléknout můj doprovod?
Na společenské akce se obvykle nosily jednořadé i dvouřadé smokingy s motýlkem. Anebo klasický černý oblek, může být i s vlasovým proužkem. Podle dobových střihů byla saka víc vypasovaná a nohavice kalhot širší. Ale na pánských oblecích se toho moc nového vymyslet nedá.
A co nějaký typický doplněk?
Může si dát do klopy kapesníček nebo květinu. Pánové taky nosili klobouky, podle etikety, která platí dodnes, je však na rozdíl od dam odkládali v šatně. Takže jím udělají parádu jen někde ve foyer.
To si vybavuji Oldřicha Nového, ten míval tak nějak ulízané vlasy…
Ano. Pánové se navíc nechávali zvláštně stříhat. Po bocích na krátko, delší vlasy ve střední části, které pak sčesávali dozadu a upravovali je nějakou kosmetikou – třeba brilantinou. Dneska na to stačí třeba gel.
Nejbližší přehlídku máte na plese v Mikulově. Co chystáte dál?
Jsem členkou Klubu vojenské historie Břeclav a Kloboukového klubu v Brně, spolupracuji také s kapelou Melody Gentlemen Lednice. Takže se nejednou stává, kde jsou oni, jsem i já nebo alespoň zapůjčené některé modely. Nebudu chybět na kloboukovém plese ve Šlapanicích, pravděpodobně budeme pozváni opět na otevření lázeňské sezóny v Lednici a v Hodoníně či na sraz autoveteránů ve Slavkově u Brna. Určitě přichystám také přehlídky na tradiční akci KVH Břeclav na Pohansku u Břeclavi, která se bude letos konat 6.července.
A kdyby vás chtěl někdo kontaktovat?
Určitě můžou přes Klub vojenské historie Břeclav, najdou mě taky na Facebooku.
DS, foto: archiv Marie Létalové