Zamyšlení nad erbem našeho města

Historie tohoto krásného města sahá do středověku, který pro ně hodně znamenal a je svým způsobem výjímečná z řady pohledů na událostí. Dovolte mi z bohatého rejstříku dané historie připomenout aspoň jeden pohled. A to historii spojenou s kardinálem Franzem Dietrichsteinem, který se svým způsobem do regionu Mikulovska nesmazatelně zapsal ať už pozitivně nebo i záporně – nebudu připomínat jeho absolutní netoleranci k jiným náboženským vyznáním po bitvě na Bílé hoře, kdy tuto oblast za zmíněné služby pro Habsburky získal jako dar, zejména tvrdou rekatolizaci. Z pozitiv vybudování velké knihovny, kterou mimochodem vyloupili „milovaní“ Švédové v první polovině 17. století, provoz tiskárny, zřízení mincovny atd. (Snad jen na okraj, celý region a samotné město Mikulov je v žalobě o vydání obrovského majetku potomkem Diterichtsteinů, princezny Mercedes – bylo by na samostatnou kapitolu).

Nejednou jsem se zastavil na náměstí města a obdivoval dům, který je součástí radnice, nad jehož průčelím při vchodu do TIC je bíle zalíčen erb rodu Dietrichsteinů s charakteristickým znakem města Mikulova. Myslím si, jako laik, ale i jako obyvatel tohoto města, že není z dnešního pohledu k poctě města mít erb, byť středověkého původu, nevhodně zalíčen, komu vadí?

Předpokládám, že nebudu považován za člověka, který prahne po středověku, přesto si myslím, že je svým způsobem barbarstvím zatřít vápnem historický erb – znak města (není nutné za vším vidět jen katolíka tvrdého jádra a jeho jezuity, je to přece památka). A ať dopadne spor princezny Mercedes u odvolacího soudu jakkoli, považuji za vhodné, aby představitelé města zvážili vhodnost či nevhodnost obnovení předmětné památky do plné krásy – věřím, že se památkáři města k tomu budou moci také vyjádřit nejen odborně.

František Prorok

erb